Výcvik pro Funnyho(Mais de Ream)

[Jordi Linx]

Kamparas, Kaňon:
Konečně jsi mohl na chvíli říci, že jsi v bezpečí před pronásledovateli, které tvořila početná skupina imperiálních stormtrooperů. Vyrazil jsi tedy proti proudu říčky a ohlédnul jsi se nahoru po centru, aby jsi tam zahlédl stormtroopera, který tě pozoroval nejspíš s nějakými binokuláry, protože jsi spatřil dva lesklé odrazy. O několik vteřin později se k němu připojil další stormtrooper, který už měl lesklou plošku jenom jedno, což znamenalo jenom jedno. Byl vybavený odstřelovací blasterovou puškou a ty budeš nejspíš jeho jediný cíl. Nejjednodušší cíl je cíl, který se nehýbe, tak jsi se okamžitě vydal do pohybu směrem proti proudu řeky, aby jsi po několika výstřelech, kterým jsi zdatně uhýbal uniknul z dosahu odstřelovače, který to ještě chvilku zkoušel. Přesto jsi pokračoval dál v cestě, protože stormtroopeři nyní určitě vědí, kterým směrem jsi se vydal a na to vrátit se a jít na druhou stranu, už bylo pozdě. Právě jsi dorazil do míst, kde je kaňon poměrně úzký a voda v říčce tu byla až po hrudník, což ti pohyb neusnadňovalo. Rozhlédl jsi a mohl jsi spatřit řadu výstupků ve skále dále ve směru, nebo jsi si mohl zkusit zaplavat.

[Funny]

Kamparas, Kaňon:

Při cestě proti proudu řeky jsem se ohlédl nahoru po tréninkovém centru, kde jsem zahlédl dva lesklé odrazy, Stormtrooper, který mě zřejmě pozoroval nějakými binokuláry. O pár vteřin později se k němu připojil další voják v nablýskaném bílém brnění, ten však měl narozdíl od prvního Stormtroopera, lesklou plochu jen jednu. To mohlo znamenat jen jedno, odstřelovací blasterovou pušku. Protože jsem byl cílem bezpochyby já, tak jsem se rychle vydal proti proudu řeky, abych se dostal z dostřelu odstřelovače a unikl blasterovým výstřelům. Po několika vteřinách jsem se skutečně z dostřelu dostal a za dalších pár vteřin, kterých to odstřelovač ještě zkoušel, palba přestala. Všechny vypálené výstřely mě netrefili, a tak jsem mohl pokračovat ve svém úniku před Stormtroopery nezraňěn. Bohužel už Imperiálové věděli, jakým směrem jsem se vydal, alespoň že jsem před nimi měl nějaký náskok. Poté jsem dorazil do míst, kde se kaňon zužoval a voda v říčce tu byla až po hrudník. Rozhlédl jsem se, abych nalezl další cesty, avšak uviděl jsem jen jednu. Pomocí řady výstupků ve skále bych mohl přelézt až na místo, kde bych mohl opět pokračovat v běhu, nebo jsme si mohl zaplavat. Dlouho jsem se nerozmýšlel a zvolil jsem cestu přes skálu. Ta podle mě byla rychlejší a také suchá, což byl jen bonus. Léta tréninku akrobacie a správné a rychlé koordinace pohybu na Baltimnu, jsem mohl nyní plně využít. Vyskočil jsem na skálu a přes výstupky, jenž se na skále nacházely, jsem začal lézt.

[Jordi Linx]

Kamparas, Kaňon:
Tvé další kroky vedou tam, kam běžný člověk nebo většina živých tvorů jen tak nepůjde. Několika mrštnými skoky se dostaneš až na širší římsu po níž můžeš konečně ujít trochu delší kus cesty. Ta však po chvíli stejnak skončí, takže jsi nucen se proskákat až na opačnou stranu kaňonu, kde jsi zahlédl další podobnou římsu. Takto jsi pokračoval dál kaňonem a se štěstím jsi se alespoň dvakrát vyhnul sklounutí dolů, které by nejspíš nemuselo být příjemno. Konečně jsi nyní spatřil pevnější břeh a něco jako konec ústí kaňonu, takže právě tam vedli tvé další kroky. Doskáčeš až na onen břeh a pětiminutovou chůzí po jeho břehu opustíš kaňon, aby jsi stanul u menší tůňky s jasně průzračnou vodou. Za tůňkou proti proudu říčky už dále následuje jenom hustý les, zatímco zde může zahlédnout slabě vyšlapanou stezku, kterou ve svém nejužším místě tůňka přerušuje. V tom místě je taky položena trojice kamenu pro snažší přechod, čemuž napomáhá i jejich placatý tvar, aby přecházející jen tak nesklouznul.
Kdo jsi ?
ozve se náhle zpoza tebe dívčí hlas, aby jsi jako zdroj určil asi šestiletou dívku, která přišla právě po oné ušlapané stezce.

[Funny]

Kamparas, Kaňon:

Několika mrštnými skoky jsem vyskál na trochu širší římsu, po které jsem ušel pár metrů proti směru řeky. Když však římsa po chvilce skončila, byl jsem nucen zapátrat po další. Tu jsem zahlédl až na opačné straně kaňonu, a tudíž jsem se k ní musel s trochou námahy proskákat. Po takovýchto římsách jsem pokračoval celou cestu, a i přestože jsem dvakrát téměř sklouzl dolů, zřejmě do nepříjemně studené vody, tak se mi podařilo projít a proskákat až ke břehu. Po asi pěti minutách chůze, kdy jsem opustil kaňon, jsem stanul před menší tůňkou s průzračně jasnou vodou. Za tůňkou, proti proudu, byl už jen hustý les, ale zde jsem zahlédl slabě vyšlapanou stezku, kterou ve svém nejužším místě tůňka přerušovala. V tom místě byly položeny také tři ploché kameny pro snažší přechod.
Takže masakr zřejmě někdo přežil.
Pomyslel jsem si, protože již dříve jsem pocítil, že tímto směrem dříve šel nějaký Jedi a také kvůli stezce a až nápadně poskládaným kamenům. Poté, co se zpoza mě ozval dívčí hlas, asi šestileté dívky, jsem si byl téměř jist, že nějací Jedi unikli.
Jmenuji se Mais de Ream, jsem padawan rytířky Jedi Klossi Anno. Přežil jsem Rozkaz 66 stejně jako má mistryně. Vypravili jsme se sem, abychom zjistili, co z tréninkové centra zbylo.
Poskytl jsem dívce odpověď, se kterou by mohla být spokojena a kterou bych neohrozil ostatní přeživší Jedi. Pak jsem se pokusil zjistit, jestli je spojena se Sílou. Následně jsem prozkoumal okolí Sílou. Pokud skutečně byla spřízněna se Sílou, tak ji v době útoku na tréninkové centrum nemohl být ani rok, takže nemohla utéct sama, ale musel ji někdo pomoct.

[Jordi Linx]

Kamparas, Tuňka za kaňonem:
Dívka pozorně naslouchala tvé odpovědi se zvědavým výrazem, který můžou mít snad jenom děti v takto nízkém věku.
Jedi ? Co to je ? O nikom takovým jsem v životě neslyšela ? A co byl zač rozkaz 66 ? To je z nějaké armády ? A tím trénikovým centrem myslíš ten starý velký barák nahoře na skále ?
položí ti velké množství otázek a ukáže svou rukou směrem, odkud jsi přišel. Během jejích odpovědí jsi se snažil zní vycítit nějaké náznaky byť sebemenší po citlivosti v Síle, ale nepodařilo se tic rozpoznat, což však ještě pořád nic neznamenalo. Při průzkumu okolí jsi opět narazil na onu slabou stopu v Síle, kterou jsi zachytil, když jsi poprvé vešel do kaňonu dole pod centrem. Tato stopa vedla dále proti proudu řeky do hlubokého lesa, který nevypadal nijak značně schůdně. Po svém průzkumu jsi se opět podíval do výrazu zvědavé holčičky, která na tebe hleděla svýma zelenýma očima a čekala na své odpovědi.

[Funny]

Kamparas, Tuňka za kaňonem:

Poté, co jsem mladé dívce odpověděl na její otázku, mi položila další, nyní větší množství otázek. Bohužel se mi u ní nepodařilo vycítit, i sebemenší citlivost k Síle, to však nic neznamenalo. Při průzkumu okolí jsem ucítil jen onu slabou stopu v Síle, již jsem si všiml už, když jsem poprvé vešel do kaňonu. Stopa vedla dále proti proudu řeky, do hlubokého lesa, který ale nevypadal příliš schůdně. To mi nevadilo, nýbrž jsem díky létům cvičení svého těla, i svých schopnostích v Síle, byl schopný překonat to, co bylo pro normálního člověka téměř nemožné. Svůj zrak jsem opět upřel na dívku, jenž na mě zvědavě hleděla a čekala na odpovědi. Nebylo divu, že nevěděla kdo jsou Jedi, nebo co to byl Rozkaz 66, po vyplnění onoho rozkazu, věděli kdo jsou rytíři Jedi pouze ti, kteří si je pamatovali z dob Republiky.
Rytíři Jedi byli ochránci míru a spravedlnosti v galaxii. Po mnoho generací chránili Republiku, až do Klonových Válek, kdy je Rozkaz 66 falešně označil za nepřátele Republiky, poté byli téměř zcela vyhubeni. Tréninkové Centrum byl komplex vybudovaný kdysi dávno na skále a trénovali se tam malí Jedi, asi tak malí jako jsi ty.
Krátce jsem se usmál, abych dívku povzbudil a nenahnal ji strach.
Není divu, že jsi o nich nikdy neslyšela. Rozkaz 66 byl vydán před šesti lety a Tréninkové Centrum bylo zničeno také v té době, nemůžeš si to pamatovat. A ty jsi kdo?
Vysvětlil jsem ji důvod, proč o rytířích Jedi nemohla vědět a zeptal se kdo je.
Musím se ještě jít podívat do lesa, pokud chceš, tak můžeš jít se mnou.
Řekl jsem dívce a vydal se po stopách, kterými dříve šel nějaký Jedi, tak aby mě mohla následovat.

[Jordi Linx]

Kamparas, Tuňka za kaňonem:
Dívka naslouchala tvým odpovědím se zájmem a ještě než jsi vyrazil do lesa, tak ti stihla i odpovědět.
Ty mluvíš o kouzelných rytířích, kteří jsou v pohádkách, které mi maminky vypráví !
pronese nadšeně, když z tvého popisu rytířů řádu Jedi rozpozná něco, co jí její matka nejspíše pravidelně vypráví na dobrou noc.
Jsem Alia a kousek odsud tu bydlím s mojí maminkou. Ale do toho lesa bych nechodila. Maminka říká, že se v něm můžu snadno ztratit a taky ... že na konci u pramene říčky je velká zlá holčička, která by mě chytla a už nikdy bych maminku neviděla.
pronese nadšeně dívčím hláskem a když vykročíš směrem k lesu, tak se Alia nepohne ani o krok, protože o tom co ti právě pověděla byla skálopevně přesvědčená. Ti zatím dojdeš ke kraji lesa, který je až neuvěřitelně hustý, sice po kraji potůčku vede chvilku cesta, ale i ta za chvíli končí hustými křovinami. Tedy žádná běžná cesta, kterou by někdo chodil.

[Funny]

Kamparas, Tuňka za kaňonem:

Z toho, co mi Alia řekla, jsem poznal, že se mnou zřejmě nepůjde. Došel jsem ke kraji lesa, kde jsem se na chvilku zastavil a otočil se.
Bylo mi potěšením se s tebou setkat, Alio. Ale nikomu prosím neříkej, že jsi mě viděla, bude to tak pro tebe lepší. Nyní rychle utíkej domů za svou maminkou, možná tě ještě někdy navšítívím.
Rozloučil jsem se s dívkou, kterou jsem nedávno poznal a věnoval ji poslední úsměv, poté jsem se vydal podél tůňky do lesa. Ten byl dokonce i na kraji neuvěřitelně hustý a jediná cesta vedla podél tůňky. Bohužel také ta brzy skončila a nahradily ji husté křoviny. Ihned jsem začal hledat novou cestu, kterou bych mohl pokračovat dál ke zlé holčičce, jak, pro mě neznámou, dívku nazvala Alia. Podle mé teorií to mohla být padlá Jedi, jenž utekla z Tréninkového Centra, ale propadla Temné straně. I s tím jsem se již setkal, avšak samozřejmě jsem se mohl mýlit, jak jsem doufal. Žádnou cestu, tedy kterou by někdo chodil, jsem zde nespatřil, a proto jsem se musel soustředět na nalezení jiné cesty. Nejprve jsem se rozhlédl, jestli bych nespatřil žádnou cestu skrz křoviny. Také tu byĺa možnost prodit se tůňkou, ale do studené vody se mi příliš nechtělo, navíc když tu byly i jiné možnosti, tudíž jsem tuto možnost vyloučil. Při pohledu na stromy jsem se pokusil najít cestu nad hustými křovisky. Kdybych ovšem žádnou cestu v korunách stromů, ani skrz hustý porost lesa nenašel, mohl jsem použít světelný meč k vytváření si vlastní cesty.

[Jordi Linx]

Kamparas, Hluboký les:
Alia jenom pokrčila rameny a sledovala jak odcházíš ke kraji lesa a pomalu v něm mizíš. Pak někam odběhla, ale těžko říct, jestli mířila k sobě domů. Ty jsi mezitím dorazil do další slepé uličky, kterou jsi po chvilce překročil tak, že jsi se proskákal na strom a z něho na bližší, kde jsi opět slezl a ne už tak hustou křovinou ses mohl prodírat kupředu. Místy bylo potřeba zapnout světelný meč a cestu dál si prosekávat. Takto jsi se prodíral stále kupředu a snažil se držet rovnoběžný směr s říčkou, ale náhle sis uvědomil, zrovna ve chvíli, kdy jsi vypnul na chvilku světelný meč, že neslyšíš žádné zurčení vody. Byl jsi si jistý tím, že jsi se držel rovnoběžného směru s říčkou, ale přesto jsi ji nebyl schopen slyšet. K tvé smůlě jsi neslyšel ani nic co by připomínalo vodu, jenom zvuky zdejšího života, od šelestu stromu až po skřeky různých tvorů zde žijících. Další věc, kterou sis uvědomil až nyní, když jsi vypnul svůj světelný meč byl fakt, že se okolo tebe značně sešeřilo.

[Funny]

Kamparas, Hluboký les:

Celou cestu jsem absolvoval tak, že když jsem narazil na přiliš husté křoviny, vyskákal jsem na strom, ze kterého jsem přelezl na jiný a z něj jsem slezl zpět na zem, kde jsem se prodíral již ne tak hustými křovinami. Často, sice v krátkých časových úsecích, ale přesto bylo zapotřebí použít světelný meč, a proto jsem ho stále držel v ruce. Vše se takto několikrát opakovalo stále dokola. Až když jsem na chvilku deaktivoval svůj světelný meč, tak jsem si všiml, že neslyším žádné zurčení vody z tůňky, dokonce ani žádný náznak vody, jen živočichy, jenž zde žijí a také šelest stromů. Byl jsem si naprosto jistý, že se držím při proudu tůňky, ale neslyšel jsem ji. Následně, opět až nyní, jsem si všiml, že se dost sešeřilo. Od té doby, co mě začali pronásledovat Stormtroopeři, jsem zcela ztratil pojem o čase. Ihned jsem začal nastalou situaci řešit, a tudíž jsem posílil své smysly, především sluch, Sílou a snažil se najít sebemenší náznak po vodě. Fakt, že se už setmělo, mě tolik netížil, nýbrž jsem unaven nebyl a odpočinout jsem si mohl kdykoli. Pro případ, že bych skutečně žádný náznak po vodě nenašel, měl jsem v plánu pokusit se najít stopu v Síle po Jedim a tím směrem se vydat dál.

[Jordi Linx]

Kamparas, Hluboký les :
Po uvědomění si své pozice nepozice jsi neztrácel hlavu a snažil se nejprve posílit smysly a tudíž říčku zaslechnout, nebo později i vycítit onu stopu v Síle, která tě zavedla až sem. Na první pokus jsi však nic nezjistil, tak jsi udělal několik kroků zpátky a zkusil to znova. Konečně jsi vycítil nějaké slabounké něco. Intenzita tohoto vjemu by se dala přirovnat k slabounkému cinknutí hlavičky špendlíku dopadajíc na zem padesát metrů od tebe, ale přesto ti to poskytlo směr, který jsi mohl jít. Neočekávaně vedl doprava směrem, kterým by měla vést říčka. Vyrazil jsi za oním záchvěvem v Síle a po chvilce ti už připadal větší, možná jako světlo baterky vzdálené deset kilometrů od tebe, ale bylo to již mnohem zřetelnější. Do cesty se ti nyní postavil hustý keř a nebylo přilíš možností, jak jej obejít, či přelézt stromem, ale pořád tu bylo jedno řešeno a to přeskočit jej. Nevycítil jsi za ním žádnou překážku, tak jsi si přivolal Sílu a skočil. A opravdu tam žádná překážka nebyla, ale nebyla tam ani zem, protože jsi skončil v poměrně hluboké a ledové vodě. Vysvětlení, proč jsi neslyšel žádnou vodu tedy přišlo samo, protože jsi se ocitl ve velké přírodní hrázi, která se táhla do délky až několika set metrů. Bohužel pobřeží nevypadalo nijak schůdně a nikde nebyla ani stopa po nějaké cestě.

[Funny]

Kamparas, Hluboký les:

Když jsem pod sebou spatřil vodu, tak už bylo pozdě, abych zastavil svůj pád do hráze, do které zřejmě tekla i malá říčka. Snažil jsem se alespoň psychicky obrnit, ale šok z ledově studené vody byl příliš velký. Poté, co jsem stabilizoval svou polohu v hrázi, jsem se rozhlédl. Přírodní hráz byla několik set metrů dlouhá, pobřeží nevypadalo moc schůdně a nebyla zde ani stopa po nějaké cestě. Hráz určitě nebude má neojoblíbenější vzpomínka na Kamparas. Také jsem doufal, že voda nepoškodila mé vybavení, ale i kdyby, tak by po lehkém usušení mělo být opět naprosto v pořádku. Začal jsem hledat nějaké místo, kde by pobřeží vypadalo schůdněji, či kde bych se mohl během lezení na břeh přidržet třeba části keře, nebo větve. Ani menší strom s větvemi dostatečně nízko nad hrází by nebyl špatný a pro mé potřeby naprosto dostačující. Samozřejmě byla možnost, že zde žádné takové místo není a budu se muset vyškrábat po břehu, avšak doufal jsem, že zde nějaké je a byl jsem připraven k němu ihned doplavat.

[Jordi Linx]

Kamparas, Přírodní hráz:
Poté, co jsi se uklidnil ze svého pádu do ledové vody, jsi hledal nějaké místo, kde by ses mohl s pomocí nějakého přírodního útvaru vyškrábat na nějaký břeh. S podporou pro vyškrábaní se nahoru by problém nebyl jako s oním samotným břehem, kde by ses vyškrábal nahoru. Zatímco jsi se vznášel ve vodě jsi pocítil další vnuknutí Síly, které tě zavedlo až sem, na tuhle cestu. Bylo to poměrně nejasné, ale prozrazovalo ti, že by ses měl vydat dál hrází až k jejímu počátku. Bohužel po směru cesty, kterou tě vedla Síla, nebo její malé vnuknutí nebyl nikde delší schůdný břeh a vidění ti navíc kazila i samotná tma, která se rozléhala všude okolo. Vyvstála tedy otázka, jestli se vyplatí zdržovat se hledáním břehu, nebo když už jsi v té vodě, tak doplavat k počátku hráze.

[Funny]

Kamparas, Přírodní hráz:

Jak jsem zjistil, tak vyškrábat se z vody nebude úplně nejlehčí. Podpory v podobě keřů bylo dostačující množství, ale chyběl zde břeh samotný. Zatímco jsem se volně vznášel ve vodě a přemýšlel, jak se odtud dostat, pocítil jsem další vnuknutí Síly, které vlastně určovalo směr celé mé cesty již od vstupu do kaňonu. Bylo neurčité a nedokázal jsem rozpoznat více než, že bych se měl vydat až k počátku celé hráze. Bohužel po cestě, kterou mě vedla Síla, jsem nikde neviděl delší schůdný břeh, protože by nebylo dobré z vody neustále vylézat a zpět do ní skákat, a také protože se už všude rozléhala tma, která zhoršovala můj zrak, rozhodl jsem se k počátku hráze doplavat. Otočil jsem se k místu, kam mě vedla Síla, a středním tempem, abych se neunavil, jsem začal plavat k začátku hráze. Nyní bych měl zjistit, jestli je u počátku hráze také cíl mé cesty, tedy něco k čemu mě vedla Síla.

[Jordi Linx]

Kamparas, Přírodní hráz:
Nakonec se rozhodneš pro v tuto chvíli nejschůdnější řešení a začneš průměrným tempem plavat směrem ke kraji hráze. Po chvilce se začneš soustředit na Sílu a vysílat ji směrme ke kraji hráze, jestli se ti povede rozpoznat břeh. Ale ať už posiluješ svůj zrak, nebo hledáš nějakou ozvěnu, tak jediné, co stále pociťuješ je slabé echo někoho, kdo tudy již dříve prošel. Při svém patrání v Síle však pocítíš i něco jiného, něco, co je někde blízko tebe, ne-li pod tebou. Asi dva metry od tebe se ve vodě objeví několik bublinek, což ti prozradí přítomnost něčeho v té blízkosti, něčeho co u mí plavat mnohem lépe než ty a má proti tobě jistou výhodu. Navíc nejsi už dávno při kraji hráze, ale pro lepší možnost plavání sis od kraje trochu odplaval. Otázkou však zůstává, co to něco ve vodě je a hlavně, jaké to má úmysly.