Výcvik pro Funnyho(Mais de Ream)

[Funny]

Kamparas, Přírodní hráz:

Po chvilce plavání jsem začal Sílou posilovat svůj zrak a sluch, abych se pokusil rozpoznat břeh na kraji hráze, avšak jediné, co jsem stále pociťoval, byla stopa v Síle po někom, kdo tudy již dříve šel, nebo v této části cesty spíše plaval. Při svém pátráním v Síle jsem ale pocítil i něco jiného, co bylo někde v mé blízkosti, buď vedle mně, či pode mnou, protože jsem byl ve vodě, tak bylo možné oboje. Asi dva metry ode mě se na hladině hráze objevilo několik bublinek, což znamenalo přítomnost něčeho, co umělo plavat mnohem lépe než já. To se mohlo jevit jako jistá výhoda, i protože jsem už nebyl při kraji hráze, nýbrž pro možnost lepšího plavání jsem se od ní trochu vzdálil. Abych zjistil, co to je a jaké úmysly to má, tak jsem místo, kde se před chvílí objevilo několik bublinek prohledal Sílou. Podle situace jsem byl připraven jakkoli reagovat, ale kdyby to bylo vhodné, ba dokonce i nutné, byl jsem připraven se nadechnout, ponořit se do vody a prohledat ono místo také zrakem.

[Jordi Linx]

Kamparas, Přírodní hráz:
Nenecháš se přítomností něčeho okolo sebe rozházet a zůstáváš chvíli v klidu, ale tvor samotný už o tobě věděl a nechystal se odplout. Cítil jsi si, že se nejdřív pohybuje trochu v kruhu jakoby si tě zkoušel. Po několika kruzích náhle prudce vyrazil a metr před tebou vyskočil z vody a o dobrý metr tě minul. Z toho co jsi stihl spatřit se dalo poznat, že měl minimálně jeden a půl metru a nevypadal přátelsky. Po ponoření se nazpět okolo tebe udělal několik dalších okruhů, které však byli tentokrát mnohem blíže tebe. Po chvilce se rozhodne pro další nájezd a jen díky tvým reflexům posíleným Sílou, se ti povede ucuknout, takže ryba mine tvoji hlavu, kterou by byla schopna bez potíží rozdrtit svými čelistmi.

[Funny]

Kamparas, Přírodní hráz:

Neznámý tvor zjistil mou přítomnost a z toho, co jsem vycítil, jsem poznal, že se nechystá odplout. Nejdříve se kolem mě začal pohybovat v kruzích, avšak po několika z nich náhle a prudce vyrazil, asi metr ode mě vyskočil z vody. Při svém prvním útoku mě minul. Z toho, co jsem spatřil, zatímco byl ve vzduchu, jsem zjistil, že se jedná o minimálně metr a půl dlouhou, nejpravděpodobněji dravou rybu. Poté, co se vrátila zpět do vody okolo mě udělala několik dalších kruhů, které nyní byly mnohem blíže mě, a pak opět vyskočil z vody. Jen díky svým reflexům posíleným Sílou jsem stihl včas ucuknout, takže ryba minula mou hlavu, po které šla. Měl jsem plán, jak tuto situaci vyřešit, ale nebyl jsem si jist, jestli vyjde, a proto jsem si připravil ještě záložní. Chtěl jsem použít trik, který mě naučil jeden z přeživších rytířů Jedi na Baltimnu, ovlivnění mysli. Jedi chrání život, a takto bych mohl jeden ochránit. Mysl tohoto tvora by měla být jednoduší než mysl člověka, takže i mé šance na úspěch by měly být větší.
Nic se neděje, jsem Jedi, nechci ti ublížit a ty nechceš ublížit mně.
Vyslal jsem k rybě myšlenku a čekal, jestli přestane se svými útoky. Od opasku jsem si následně odepl světelný meč, vzal si ho do pravé ruky a zvedl ho nad vodu, takže jsem se na hladině vody nyní udržoval jen nohami. Sice můj světelný meč nefunguje pod vodou, ale po vyndání z vody už ano, tedy alespoň posledně. Pokud by můj primární plán selhal, těsně před útokem bych opět ucukl a světelným mečem přeřízl rybu na dvě části.

[Jordi Linx]

Kamparas, Přírodní hráz:
Po těsném útoku jsi stále zachovával klidnou pozici a ponořil se do Síly a snažil se s její pomocí ovlinit tvora, který byl stále nebezpečně blízko tvé osoby. Zrovna v ten moment se ryba chystala znova zaútočit a nebezpečně mířila přímo k tvým nohám, ale dva metry před nimi rázně změnila směr a podplula pod tebou. Poté udělala ještě jeden nebo dva okruhy okolo tebe, než se vytratila zpět do hlubin, ze kterých přišla. Chvilku jsi ještě vyčkával se světelným mečem v ruce, než jsi pokračoval směrem ke kraji hráze, nejprve pomaleji, poté opět středním tempem. Po chvíli plavání konečně dorazíš ke kraji hráze, kudy do ní přitéká říčka a s potěšením zjistíš, že cesta zde je mnohem schůdnější, než doposud. Na okolí okolo tebe už padla hluboká tma, přesto však byla cesta podel říčky slabě osvětlená díky místnímu měsíci a jasnému nebi. Na chvilku jsi se zahleděl k nebi, když se jím mihnul imperiálním raketoplán třídy kappa, který směřoval do míst, odkud jsi před už poměrně slušnou dobou vyrazil.

[Funny]

Kamparas, Přírodní hráz:

Právě, když se ryba chystala opět zaútočit, tentokrát na mé nohy, kde byla má obrana ve vodě nejhorší, zabral můj trik, takže asi dva metry před nimi změnila směr. Následně udělala jeden, nebo dva okruhy a poté se vytratila zpět do hlubin, odkud přišla. Chvilku jsem ještě počkal na místě se světelným mečem připraveným v ruce, kdyby se ryba vrátila. Ta se však nevrátila, a tak jsem nejprve pomalým a poté středním tempem pokračoval dál ke kraji hráze. Po pár minutách plavání jsem konečně dorazil k počátku hráze, kde do ní přitéká říčka. S potěšením jsem zjistil, že cesta zde je mnohem schůdnější, než doposud. Na okolí kolem mě již padla tma a samotná noc je také v plném proudu, jen cesta po krajích říčky byla slabě osvětlená svitem měsíce a hvězd, což umožňovala jasná obloha. Na chvilku jsem se podíval na oblohu, kde zářily tisíce hvězd a také se tam mihnul raketoplán třídy Kappa, jak jsem ho identifikoval, a směřoval k Tréninkovému Centru, odkud jsem před Imperiálními vojáky utekl už minimálně před pár hodinami. O raketoplánu třídy Kappa jsem toho příliš nevěděl jen, že je to Imperiální vojenský trasportér, podobný raketoplánu třídy Lambda, tudíž přepravovaných vojáků může být kolem padesáti. Nýbrž jsem byl ve vodě dost dlouho, tak jsem začal plavat ke břehu nacházejícího se u říčky, podél které jsem chtěl pokračovat dál, protože cesta se tam jevila jako nejjednodušší. Proud byl o trochu silnější, ale lehce jsem ho překonal a poté vyšel až na břeh, kde jsem si sedl. Hned jsem si sundal svůj naprosto promočený plášť a rozprostřel ho vedle sebe, aby alespoň trochu oschl. Bylo přede mnou těžké rozhodnutí: pokračovat dál nyní, nebo až zítra ráno. Cestovat ve tmě se mi nechtělo, ale ještě méně se mi líbila možnost cestovat se Stormtroopery v patách, pokud by mě v lese dokázali najít. Vytáhl jsme komlink, který snad bude fungovat, a pokusil jsem se kontaktovat svou mistryni.
Mistryně, kde jste?
Odpověď by mi pomohla při mém rozhodování, avšak byla i možnost, že žádnou nedostanu.

[Jordi Linx]

Kamparas, Přírodní hráz:
Po své plavecké etudě a chvilky pozorování oblohy jsi se rozhodl si na břehu odpočinout a trochu proschnout. K tvému štěstí byla zdejší noc poměrně teplá, takže ti nehrozilo nastydnutí a tvůj plášť bude suchý co nevidět. Během této chvilky odpočinku jsi se zamylel nad tím, jak by jsi měl pokračovat dál a jako nejmoudřejší rozhodnutí ti nakonec přišlo zkontaktovat svoji mistryňi. Vytáhl jsi komlink a pokusil se zapnout doufajíc, že tvůj signál dosáhne tvé mistryně. K tvojí smůle však jediná věc, která se ozvala z komlinku byl chrchlavý šum a to trvalo jenom deset vteřin, než se odmlčel nadobro. I přestože tvůj světelný meč přestál tvoji koupel bez potíže, tvůj komlink byl úplně opačného názoru a jeho citlivá elektronika si s vodou neporozuměla. Cesta dál by tě vedla podél říčky a byla nyní docela slušně osvětlená i přes to, že nad Kamparasem panovala noc. I když pravdou byl taky fakt, že stormtroopeři budou mít při cestě lesem mnohem větší potíže, než jsi měl ty. Tedy pokud nepoužij nějakou těžší techniku.

[Funny]

Kamparas, Cesta podél říčky:

Jedinou odpovědí komlinku byl šum, který trval jen deset vteřin, než se odmlčel úplně. Ani jsem se nedivil, když jsem to zjistil, dalo se očekávat, že jeho citlivá elektronika mou koupel v přírodní hráze nepřežije narozdíl od mého světelného meče, jenž byl naprosto v pořádku. Imperiálové by mě v lese nedohnali, alespoň ne brzy, pokud by si v raketoplánu nepřivezli také nějakou menší verzi AT-ST, což by jim značně usnadnilo cestu hustým porostem lesa. Rozhodl jsem se ještě pár minut počkat, abych si odpočinul a oschl, než budu pokračovat dál. Po pár minutách, kdy jsem si dopřál odpočinek, jsem ze země sebral svůj plášť, který již byl díky teplé noci pouze trochu vlhký, i přesto jsem si ho přehodil přes ruku, dokud neuschne úplně. Následně jsem se vydal chůzí dál podél říčky, kde se cesta jevila jako nejlepší. Nyní jsem už dával lepší pozor, kam šlapu a nespoléhal se jen na Sílu, protože jsem do vody už podruhé spadnout nechtěl. Občas jsem se také podíval na oblohu, jestli nespatřím přilétat, či odlétat nějakou Imperiální loď.

[Jordi Linx]

Kamparas, Už ne tak hustý les:
Po krátkém odpočinku jsi pokračoval dál v cestě a tentokrát jsi chtěl být opatrnější, co se případného pádu do vody týkalo. Ale to se nakonec ukázalo jako zbytečná obava, protože žádnou další hráz jsi nenašel a proud říčky se neustále zužoval. Vlastně bylo možná až trochu s podivem, že tu byla tak veliká hráz, když je napájená pouze touto poměrně malou říčkou. Po asi hodině cesty jsi dorazil na kraj lesa a před tebou se objevil o mnoho otevřenější prostor, i když místy značně zvrásněný a skaliska nebyli vyjímkou. Také sis uvědomil, že za poslední hodinu jsi musel oproti pomyslné hladině moře stoupnot o nějaký ten metr alespoň. Říčka se klikatila dál až k nějaké skále nebo nečemu podobnému. Nebylo jednoduché v takto tmavých podmínkách rozlišit onen objekt, ale nejspíš se opravdu jednalo o nějakou skálu. Při rozhlížení se, jsi narazil i na keř, který měl na sobě plody podobné vzhledem malinám, jenom byli takové fialové barvy. Vedle byl navíc další keř, kde takovéto plody rostli v žluté barvě. Alespoň co se ti podařilo z jejich odstínu v této tmě vyčíst.

[Funny]

Kamparas, Cesta podél říčky:

Při své cestě jsem žádnou další hráz nenašel a samotná říčka se stále zužovala. Trochu mi přišlo divné, že tak rozlehlou hráz napájí pouze jedna a navíc malá říčka. Již jsem ale o hrázi více nepřemýšlel a věnoval se plně své cestě. Po asi hodině cesty, během níž můj plášť úplně uschl, a proto jsem si ho oblékl, jsem dorazil až ke kraji lesa. Přede mnou se náhle objevil mnohem otevřenější prostor, i když místy zvrásněný, anebo pokrytý skalisky, tak vypadal mnohem příjemněji než hustý les. Také jsem si uvědomil, že jsem za poslední hodinu musel vystoupat o nějaký ten metr výše nad hladinu moře, avšak stoupání bylo mírné a plynulé, takže nebylo téměř ani znát. Říčka se klikatila dál až k nějaké skále, tedy podle mého zraku, který byl kvůli tmě zhoršen, ale nejpravděpodobněji to skutečně byla skála. Při své prohlídce okolí jsem spatřil také keř s plody podobnými malinám, jen byly fialové. Hned vedle rostl další keř, jenž má stejné plody akorát ve žluté barvě. Při pohledu na plody podobné malinám jsem dostal hlad, avšak nebyl jsem si vůbec jistý, jestli jsou plody jedlé, či nikoli. Došel jsem ke keři nejprve se žlutými plody a několik jich natrhal a uložil do sáčku, poté jsem sáček naplnil ještě fialovými plody a bezpečně ho uzavřel. Sice mé zásoby jídla, vlastně všeho, byly skoro nepatrné, ale snažil jsem se je doplňovat a neponechat nic náhodě. Opět jsem vykročil dál podél proudu říčky a vytáhl z opasku jednu čokoládovou tyčinku, abych také něco snědl. Maliny, nebo co to je, jsem jíst něchtěl, dokud to nebude nezbytně nutné.

[Jordi Linx]

Kamparas, Cesta podél říčky:
Po doplnění zásob plodům podobným malinám, o nichž sis nebyl jistý jejich poživatelností, jsi vyrazil dál proti proudu říčky. Cestou jsi se posilnil čokoládovou tyčinkou ze svých rezerv, protože cesta byla náročná a i přes neustálou podporou Síly i Jedi či padawan musí taky někdy jíst. Přestože se ti původně skála zdála na dohled, tak ti trvalo minimálně další půl hodinu, než jsi k ní dorazil, alespoň ti to tak připadalo dle tvého vnímání času. Důvodem bylo také, že samotná skála měla alespoň třicet metrů do výšky. Říčka zde končila v malé laguně, kterou napájel třicetimetrový kaskádový vodopád, který zdobil jinak ostrou skálu, na níž se místy mohl vyskytnou nějaký lišejník, či jiný tomu podobný porost. Když si vzpomeneš na stopu, kterou jsi sledoval, tak si ani nemusíš přivolávat Sílu, protože stopa v Síle je tu již mnohem výraznější, což znamená, že se blížíš svému cíli. Rozhodně však nemáš to nejtěžší za sebou, protože stopa vede vzhůru na skálu.

[Funny]

Kamparas, Cesta podél říčky:

Původně jsem si myslel, že skála je vzdálena jen několik minut chůze, ale ve skutečnosti jsem k ní došel až po půl hodině. Cesta proběhla bez problémů, nemusel jsem překonávat žádné překážky v podobě keřů jako v lese. Celá skála sahala alespoň třicet metrů vysoko dle mého odhadu. Říčka zde končila v malé laguně, kterou napájel třiceti metrový vodopád, jenž je největší ozdobou jinak ostré skály. I když stopa v Síle zde nekončila, byl jsem už velmi blízko a ani jsem si nemusel přivolávat Sílu, abych ji dokázal najít, nýbrž byla dostatečně výrazná a vedla nahoru po skále. Podíval jsem se na skálu, jenž budu muset pokořit. Až na několik lišejníků byla pustá, avšak výstupků by zde mělo být dost, abych zvládl vylézt až na její vrchol. Ještě než jsem začal lézt nahoru, tak jsem se rozhodl napít ze svých vlastních zásob vody, které jsem i nyní doplnil, tentokrát vodou z laguny. Poté jsem začal na skále hledat nejlepší cestu, nejen ze strany, kde jsem se nacházel, ale i na ostatních, abych se po ní mohl následně dát.

[Jordi Linx]

Kamparas, Laguna u skály:
Po krátké pauze na občerstvení a důkladné prohlídce nejlepší možné cesty, která tě povede vzhůru po skále. Když si takovou jednu vytyčíš, tak se po ní začne opatrně šplhat nahoru. Z počátku to jde bez větších potíží, takže se dostaneš do poloviny poměrně rychle, když se ti do cesty postaví jediná větší překážka, která zespoda nevypadala tak veliká, jako se ti jevila nyní, když jsi byl přímo pod ní. Pod půl metrovým převisem obtížně hledáš nějaké další chyty a chceš se po jednom natáhnout, aby jsi zjistil že je mokrý a sklouzla ti ruka. To celé tě vyvedlo z rovnováhy a k ruce se přidala další půlka těla, takže jsi nakonec visel pouze za jednu jedinou ruku. Po hlubokém nádechu a přivolání si Síly na pomoc jsi se však vytáhl nazpět a tentokrát našel suchou skálu, díky níž ses vytáhl přes převis. Další cesty už byla pohodlná, takže jsi o chvilku později stanul na vrcholku. Naskytl se ti nezvyklý pohled. Říčka vedoucí k vodopádu dle všeho vytéká ze široké bažiny, kerou po stranách obklopuje několik stromů. Na protější straně lze zahlédnout les jehličnanů z něhož se linula slabá mlha. Na levé straně bažiny zahlédneš nějaké podivné rostliny, které se zdají na první pohled docela dlouhé a ohebné. Uprostřed samotné bažiny je menší ostrůvek a ty vytušíš, že právě tam jsi veden. Samotné vody bažiny však nevypadají nijak lákavě pro případné brodění se.

[Funny]

Kamparas, Laguna u skály:

Hned jak jsem našel vhodnou cestu, tak jsem po ní začal šplhat. První polovinu cesty jsem zdolal poměrně rychle a bez sebemenších potíží, ale právě v polovině skály se mi do cesty postavil půl metrový převis, který se zespoda jevil jen jako trochu větší výběžek. Chyty pro ruce se také nehledaly lehce, nábrž jich zde mnoho nebylo. Po jednom jsem se natáhl, a až příliš pozdě jsem zjistil, že je mokrý, a tak mi sklouzla ruka. To mě vyvedlo z rovnováhy natolik, že se k levé ruce volně visící ze skály přidaly ještě obě nohy. Přivolal jsem si na pomoc Sílu a hluboce se nadechl, abych se poté vyhoupl na jiný, nyní suchý úchyt. Převis, i další část cesty jsem zdolal opět bez problémů stejně jako část skály pod převisem. Když jsem stanul na vrcholu hory, překvapeně jsem zjistil, že půvabně vyhlížející říčka vytéká ze široké bažiny obklopené stromy. Na protější straně jsem zahlédl les jehličnanů, ze kterého stoupala slabá mlha. Na levé straně bažiny je několik na první pohled ohybných a dlouhých rostlin. Uprostřed bažiny se nachází malý ostrůvek, kde končí ona stopa v Síle. Avšak dostat se na ostrůvek nebude úplně lehké, protože vody bažiny nevypadají nijak lákavě. Rozhodl jsem se k bažině popojít blíž a zjistit jak je ostrůvek od břehu bažiny vzdálen. Pokud by byla vzdálenost menší, mohl jsem ji přeskočit, ale v případě delší vzdálenosti bych mohl použít některý ze stromů, které ji oblopují.

[Jordi Linx]

Kamparas, Bažiny:
I vzhledem k stále nočním hodinám jsi se rozhodl prozkoumat bažinu a hlavně umsítění ostrova v ní blíže a proto jsi došel až k jejímu kraji, kde jsi se zastavil, poklekl a pořádně se rozhlédl. Ostrov byl bohužel vzdálen mimo tvé skokanské schopnosti, stejně tak žádný ze stromů, který se v tvém dosahu nacházel nebyl ani zdaleka tak veliký, aby jsi ho použil jako most pro přechod. Převedeno do nějakých jednotek by se dalo říci, že ostrov je vzdálen minimálně padesát metrů od všech krajů bažiny, většinou však více, protože bažina nebyla symetrická. Mlha se pomalu přenášela z lesa nad bažinu, která nevoněla zrovna nějak libově, navíc ti nedodávala zrovna příjemný pocit, stejně jako smrtelné ticho, které tu panovalo. Aby scenérie nabyla ještě na větší hrozivosti, tak se měsíc ukryl za skupinu mraků a jeho světlo tě na půl minuty opustilo, čímž pojem tma získal na síle.

[Funny]

Kamparas, Bažiny:

Jak jsem zjistil, ostrov byl bohužel vzdálen od krajů bažiny minimálně padesát metrů, což bylo nejen mimo mé skokanské schopnosti, ale také žádný strom nebyl dostatečně vysoký, abych ho mohl použít jako most. Mlha se mezitím pomalu přesunula z lesa nad bažinu, která příjemně nevoněla. Nepříjemný pocit ještě umocňoval fakt, že zde panovalo smrtelné ticho. A nakonec mě na půl minut minuty opustil svit měsíce, který se na chvíli ukryl za skupinu mraků, a tma tak získala na síle. Nýbrž jsem byl už téměř u konce stopy v Síle, chtěl jsem pokračovat dál, a proto jsem si musel na ostrov najít jinou cestu, nebo si ji udělat. Stávět vor by trvalo příliš dlouho, ale mohl bych použít své schopnosti v Síle, abych se dostal na ostrov jen za pár minut. Přešel jsem k jednomu stromu, který by mě na vodě měl udržet, a aktivoval svůj světelný meč. Světelným mečem jsem přeřízl strom těsně nad zemí a Sílou jsem usměrňoval a také zpomaloval jeho pad, takže když dopadl do bažiny, bylo slyšet jen slabé žbluňknutí. Následně jsem skočil na strom a co nejrychleji srovnal rovnováhu, abych nespadl do bažiny. Sílou jsem poté začal popostrkovat strom směrem k ostrovu.