Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - Brány akademie

Bezvětří, rána bývají na Korribanu přijatelnější. Počasí se ustálí, přestane foukat, přesto je příjemně. Vzduch je prosycen zvláštní příměsí čerstvosti. Stojíte několik sáhů od akademie, jeden druhému se díváte do očí. Ty jsi prožíval bolest, od malička jsi ji cítil, požírala tě, prožírala, posilovala. Oni procházeli, nepoznali pády, nepoznali pláč. Začíná ti to docházet, nejsou to běžní učedníci. Nikdy nesmočili ruce v bahně, nebojovali za vlastní přežití, nepotýkali se s nepřízní osudu. A přece zde stojí, snažíc se ti vzdorovat, snažíc se tě napadnout a obrat o krvavě získanou daň.
Vymění si pohledy, tvoje slova je nikterak netěší. Čekali jednoduchou práci, čekali, že se vzdáš pod nátlakem. Jen stěží se vyrovnávají s chybou.

Z Konstantinovi tváře zmizí poslední stopy úsměvu, silně se zamračí a probodne tě pohledem.
Cože? Co si to dovoluješ?
Vypustí z úst a zrudne. Snad ani není zvyklý, že s ním takto někdo jedná. Měl tě za slabého jedince, za prostého učedníka jako jsou všichni okolo. Jak chybná byla jeho kalkulace jde i cítit. Málem se necháš pohltit, stejný stav jako u Farrina. Ne, nyní jsi dál, dokážeš se kontrolovat, je zábavné šlapat po červech, ale smutně ubohé. Držíš se, alespoň prozatím.
Jeho poskoci se po sobě podívají, vymění si tázavé pohledy. Nevypadají, že by se chtěli pustit do souboje. Stále jim nedochází, že nemáš strach. Nebojíš se přesily, nebojíš se bojovat proti třem.
Asi nevíš kdo já jsem co?!
Zvýší hlas Konstantin a tím přetrhne střídavé pohledy. Vystouplé žíly na krku, spánku a zaťaté pěsti, něco však jeho útoku brání.
Tvá absence strachu, ano právě ta. Každý rozumný by se vzdal pod tlakem přesily, snažil by se chránit, pokud by si nebyl skutečně jistý sám sebou.
Něco si dovolíš a samotná nejvyšší rada Korribanu tě zničí! Zadupou tě do země jako červa! Jak červa, kterým jsi!
Prská sliny, nekontroluje se, jak uražený fracek. Horší, fracek co se považuje za nějakou místní šlechtu, nejspíše syn některého z lordů.
Na co čekáte ubožáci! Zabijte tu svini!
Najednou jakoby se nestaral o formuli, urazil jsi jeho ego, je jako pes co chce kousat.

Jeho společníci pohotově tasí a zaujmou bojové postavení, v přísné formaci trojúhelníku, Konstantin si odplivne a tasí taktéž.
Krok za krokem se přibližují, čekají na tvou reakci. Čekají na vhodné otevření. Máš poslední šanci prozradit formuli, nebo budeš nucen se utkat.
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - Brány akademie

Roky strávené zavřený uvnitř, jen několik málo možností opustit stěny Akademie ...
Můj druhý pokus selhal. Mohla to být zajímavá podívaná, kdyby ti dva ubožáci nebyli jen poslušnými psy. Konstantin se začíná vztekat jako malé dítě.

Nevím, kdo jsi, ale klidně si pozvi celou akademii, jestli chceš. Rádi se podívají, jak červ, jako ty, žere písek.
Odpovím a snažím se vyvarovat prudkých pohybů, které by vydráždili bandu k útoku. Batoh odhodím za sebe, meč nechám u svého boku, zatím jej nebudu potřebovat.

Skrze vášeň získám sílu.
Zpětně si vybavuji každou bolest, zranění, urážku. Zbabělost mých rodičů. Souboj s Farrinem. Setkání se zrádkyní Laurou. Smrt Tarwina. Konstantin, který nevidí, co jsem. Věčné podceňování mých schopností a mé Síly. Cítím, jak mi každá ze vzpomínek zesiluje proud Síly v mém těle. Nohy zabořím do písku a snažím se o kontakt s mocí, která proudí planetou.

Skrze sílu získám moc.
Vztáhnu ruce před sebe a uvědomuji si množství slabé krve, kterou jsem nedávno prolil. Slabý vánek proudící mi kolem tváře se pokusím obrátit proti Konstantinovi a zesilovat jej až na hranice mých schopností. Užívám si ten pocit moci. Vím, že se to zdaleka nepřibližuje tomu, čeho lze dosáhnout, ale na ty tři to bude stačit. Slabý vítr se pokusím přeměnit ve vír kolem nich. Čekám, že se tomu budou bránit, ale jejich snaha o odpor mne jen pobaví.

ha ha ha ...
Unikne mi hrdlem tichý smích. Mé šílenství mě neděsí. Toužím po tom, aby trpěli, svíjeli se v bolesti, agónii a strachu přede mnou i vlastními démony. Cením zuby, ze kterých mi začínají kapat sliny.

Skrze moc získám ...
Nebudeme předbíhat, toto si chci užít. Slabost a vyčerpání je dávno pryč.

Cítíš ten elektrizující náboj v okolí? Spoutej ho a využij.
Slyším jasný hlas Laury za zády. Vím, že tam nestojí.

Není to o nic těžší než pohnout lžící v jídelně. Stovkami a tísici lžic.
Ozve se hlas Tarwina, pro změnu jen několik centimetrů od mého ucha.

/nepovažuj to za předbíhání, jen píši to, co se odehrává v hlavě Zakea
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - Brány akademie

Trojice se přibližuje. Samolibý úsměv se vrací do výrazu Konstantina. Myslíš si, že vyhrál. Věří v sílu počtu. Nechce si připustit nejistotu, nevidí to co je v tobě. Necítí to, jeho schopnosti ho oslabují.
Už jsi to zažil, krev začne rychle proudit. Srdce zběsile pumpuje. Adrenalin prochází celým tělem. Opojný pocit, je to jako droga, droga vlastní síly. Zároveň však závislost, slizká jako had, jakmile se poddáš nemusíš nalézt cestu zpět.
Slyšel jsi nejednu povídku o sithovi, který se změnil v nemyslící zrůdu. Tohle temná strana umí, propůjčí sílu, však vybere tvrdou daň. Nechtěl jsi to podstoupit, nechtěl jsi do toho spadnout, nechtěl jsi boj.
Tvoje diplomatické snahy padají, ty dvě krysy nekousnou do ruky, která je snad krmí. Budou bojovat za svého pána, bojovat pod deziluzí ochrany. Konstantin nebyl ve svém životě zvyklý na "ne", nedokáže se s ním vyrovnat, držet kontrolu nad vlastním rozhodováním.
Nyní musí zaplatit.
Jasná myšlenka, odchovance filozofie silných. Už dávno jsi šeptal do nočního ticha, frázi, jenž jsi přijal.
Nechci být slabý!
Přesvědčoval jsi sám sebe, dokazoval jsi si onu skutečnost. A nyní, nyní v ni věříš!

Je to tady, hněv, nenávist a Síla. Odhodíš batoh, nesáhneš však po zbrani, rozhodneš se věřit. Věřit ve své schopnosti.
Natáhneš ruce, necháš se vést, necháš se pohltit. Celé tvé tělo se napne, znovu to začíná. Krev divoce koluje, snad by jsi věřil, že se mísí se samotnou podstatou temnoty, chaosu.
O co se to snažíš?
Už neslyšíš Konstantinovu pohrdavou poznámku, v uších ti hučí. Pohled zatáhne rudá mlha. Roztřeseš se, vzrušením, hněvem, nedočkavostí.
Okolo trojice se začne zvedat prach a volně ležící kamínky, odlepují se od země, proudí. Proudí jako tvůj hněv, jako žár ve tvé duši. Opakuješ si kodex, znáš jeho sílu, používáš ji.
Tvé oči jsou podlité krví. Vystouplé nafialovělé žíly přes celé bělmo, sahají až ke spánkům. Nyní nejsi Zake, jsi zrůdou. Poddal jsi se temné straně, ještě jednou ji žádáš o pomoc, žádáš ji o moc.

Konstantin se chce zasmát, nejde to. Několikrát nasucho polkne, jakožto i jeho společníci. Posměšné pohledy se mění ve zmatenou křeč. Lapají po dechu, dusí se. Instinktivně sahají po krku, snaží se vyprostit, snaží se zachránit.
Nejde to, temnota tě plně pohltila, prochází tebou, ani ty ji nedokážeš kontrolovat.
Jejich chodila se odlepí od země, z očí jim začnou téci slzy. Šeptem prosí, prosí o milost, prosí o slitování.
Žádné však nepřichází, držíš je snad metr nad zemí. Celé tvé tělo se třese, každý sval v těle je napnutý. Cítíš bolest, jak kdyby ti samotná podstata chaosu, rvala každý sval ven z těla. Chceš řvát, nemůžeš.
Zběsilá snaha zachránit vlastní život ustane, upadnou do bezvědomí. Z úst jim tečou sliny, jejich svěrače povolily.
Až nyní dopadají na zem, jako ubožáci, kterými jsou.

Klesneš na kolena, každý kousíček tvého těla bolí, pálí. Je to skoro nesnesitelné, ale jeden pocit je silnější. Pocit vítězství, opojný a slastný pocit.
Za zády uslyšíš krátký potlesk, stěží jej vnímáš. Všimla si tě. Ano, ona si tě všimla. I skrze palčivou bolest zaznamenáš tu neskonalou hrdost.
Ukonči to...
Řekne Lady prostě a vydá se k akademie, nečeká, nezastavuje se.
Je dokonáno, bitva skončila, je čas popravit poražené...
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - Brány akademie

Stal jsem se jen prostředníkem, nástrojem, mezi Sílou a touhou je smazat z povrchu. Cítím a vidím, jak se několik centimetrů zvednou ze země, rukama se snaží uvolnit neviditelné sevření a zoufale kopou nohama. Vychutnávám si propůjčenou moc. Ale když uznám, že to jako demonstrace stačilo, nemohu přestat. Zmocní se mě strach, úzkost, co bude dále. Nezbývá mi, než nechat proudit Sílu dál. Během několika okamžiků padneme všichni na zem, já jediný při vědomí, ale vyčerpaný.

Nenechat se pohltit emocemi, použít je jako nástroj k dosažení vlastních cílů.
Vybavuji si úryvek textu. Byl jsem pohlcen, ale ta moc, kterou jsem měl, byla jako droga. Pocity přehlušil jediný. Zvědavost, jak daleko lze dojít a nenechat se pohltit. Touha po větší a kontrolované moci. To je má cesta.

Zvednu se a dojdu k omráčeným psům. Vezmu svůj meč. Mám je zabít? Jsem u cíle, než se proberou, budu uvnitř akademie. Podívám se na Konstantina. Neměli si mi stavět do cesty. Dal jsem jim šanci uhnout. Dýkou těm dvoum podříznu hrdla, pak přejdu ke Konstantinovi. Napřáhnu se a seknu mečem do krku. Málo. Únava se projevila a sek není hluboký ani do poloviny, natož skrz páteř.

Ten červ má páteř.
Usměji se nad touto představou. Ještě několikrát udeřím a ne vždy se trefím do stejného místa. Výsledkem je potrhaný krk a oddělená hlava s podobně ošklivým krkem. Do úst mu nasypu písek, zabořím jeho meč do písku a na rukojeť narazím hlavu. Pečlivě dávám pozor na to, aby se co nejméně písku vysypalo.

Nevěřil jsi mi, že jsi jen červ, co žere písek.
Otočím hlavu směrem k akademii. Prohrabu svůj batoh a snad najdu nějaké jídlo, neznečištěné trofejí. Napiji se vody a po malém občerstvení se vydám pomalu k akademii. Zůstávat venku je nebezpečné, další souboj bych už neustál.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - Brány akademie

Pulzující nenávist, síla, moc a pád. Padal jsi hluboko, prosil jsi o pomoc, vyžadoval ji.
Pomalu přicházíš k sobě, srdce stále silně buší, svaly vypnuté k prasknutí. Co to bylo? Posedlost? Síla tě ovládla, nemohl jsi nic dělat, hrozný pocit plný strachu a beznaděje. Klidně jsi mohl ležet mezi nimi. Klidně jsi mohl skončit stejně.
Nechceš být ovládán, chceš ovládat! Nevíš, kolik podobných stavů by jsi dokázal snést. Je zázrak, že jsi dokázal převzít zpět kontrolu nad tělem. Ani si nedokážeš představit jak moc by jsi tratil, kvůli trojici ubožáků, zbytečných existencí.
Přemítáš, zatímco svaly povolují. Nir si "divadlo" očividně užila. Na moment však pocítíš stud, možná jsi ukázal sílu, však stejnou mírou i primitivní zvířecí pudy. Tohle se nesmí opakovat! Ne dříve, než dokážeš pocity hromadit, ovládat a směrovat.

Chaos rozhodl, chaos je pohltil a ty jsi jeho vykonavatelem.
Otevřená hrdla, odseknutá hlava, ústa plná písku, skutečný způsob sithů. Doděláš své krvavé umělecké dílo, snad poslední dílo cesty. Do včerejška jsi nikoho nezabil, nezažil ten adrenalin, ani nebyl pohlcen Silou. Naučil jsi se mnohé, mnohé ztratil.
Popojdeš za barikádu, nechceš zbytečně narazit na další návštěvníky. Nevíš, jak by se na celou "práci" díval některý z akolytů.
Opatrně položíš spacák se vzácnou náplní na zem a sám vytáhneš zásoby vody, jídla. Takto nemůžeš přijít, vypadáš jak zvíře po smrtelné řeži. Zvířata se cvičí k vykonávání prosté práce, ne k dosažení velikosti. Nabereš trochu vody do dlaně a opláchneš si obličej. Akademie se v celé své kráse tyčí před tebou, už jen několik minut a budeš uvnitř.
Něco málo sníš, dopiješ zásoby vody a vydáš se k bráně. Vydáš se vstříc osudu...

Korriban - Nádvoří Akademie

Znovu procházíš tím známým obloukem, vcházíš do prostranství akademie. Však osoba, která vyšla se nevrací, vrací se nová, lepší, zocelená. Rukou hýčkáš místo, kde se nachází spacák. První trofej, první znamení pokroku.
Jednou odtud odletíme, společně se neztratíme.
Hlavou ti projede Tarův úsměv, jeho slova ve společné chvíli radosti. Jako nůž, nemyslel jsi na to než jsi se ocitl znovu na tomto místě. Nechtěl jsi na to pomyslet, tyto chvíle se již nevrátí.
...Podej mi ten nůž Zaku, chleba si nakrájet umím sama!
Jedna vzpomínka následuje druhou, co se stalo? Obětoval jsi je na oltář moci. Krátce zapochybuješ, bylo to správně? Ještě před více jak dnem by jsi protestoval.
Nechci se stát jeho učedníkem, chci zůstat s nimi.
Tvoje vlastní myšlenka, vyřčená před tak krátkou dobou. Mohli si za to sami! Snažíš se znovu získat vnitřní stabilitu, snaž se obelhat sám sebe. Každý krok, jiná vzpomínka. Jiný obraz vašeho společného boje, úsilí přežít, úsilí spolupracovat. Dopadnou na tebe jako těžký náklad...

Kráčíš rozsáhlým nádvořím, až k budově komplexu. Míjíš neznámé tváře akolytů, mistrů i učedníků. Jsi doma... Dříve by jsi se těšil na společné chvíle ve třech, nyní cítíš, že musíš zmizet.
V dálce již vidíš skupinového mistra, po Uriasovi zatím ani stopy. U mistra stojí dvě osoby. Prohlédneš si je a chvíli zůstaneš stát jako opařený. To přeci není možné?
Laura, stojí tam, stojí tam jakoby se nic nedělo. Její levá ruka svírá provaz, který končí uvázán na krku vězeňkyně. Zvládla to? Zvládla to rychleji než ty?
Druhá postava je ovšem stejně zvláštní. Nejtišší člen vaší skupiny, s nikým se nebavil, neměl přátele, společníky, vždy čekal než mu mistři přiřadí přebytečné. Člen rasy Harchů, velkých "pavouků". Vrátil se bez společníků, přiřazené dvojice. Zbavil se jich?
Už chceš vytvářet teorie jejich skonu, když se Laura ohlédne.
Na tváři zase ten milý úsměv, trhne provazem a i s ženou se blíží k tobě. Kráčí jakoby se nic nestalo, jakoby ten den ani neexistoval.
Jsem ráda, že jsi to zvládl.
Řekne přátelským hlasem, tím hlasem, jenž vrací tolik vzpomínek. Dívá se ti přímo do očí, dívá se na tebe jako na přítele, kamaráda. Jak je to možné?
Stále ještě zbývají dva členové Farrinovi skupiny, nikde je nevidíš, tudíž jsou ještě venku.
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - Brány akademie

Až nyní si všímám množství krve, které mám na rukou, oděvu a tváři. Z těla krev smyji, ale na oděvu už mám několik vrstev zaschlé krve. Budu se muset převléknout, až dorazím na akademii. Po krátkém občerstvení se vydám zpět domů.


Korriban - Nádvoří Akademie

Při vstupu branou na mne zaútočí vzpomínky. Na bezstarostné chvíle, kdy se mne nepokoušel nikdo zabít. Šarvátky s Farrinem, urážky a vtípky se najednou zdají být tak nicotné proti náročnosti posledních dvou dnů. Vím, že jsem se změnil. Snažím se myšlenky zahnat lží. Pro tentokrát to pomůže, ale vím, že se vrátí. A budou vracet neustále. Na chvíli se zastavím, abych ještě chytil dech, než předstoupím před mistry. Přemýšlím, jestli se už někdo úspěšně vrátil. Je téměř jisté, že ano, spoustu času jsem strávil ve svatyni. A kolik se nich dnes ještě vrátí? Pět z dvanácti zemřelo mou rukou nebo v mé blízkosti. Znovu se mi vyjeví souboj s Farrinem. Nechtěl jsem s ním bojovat čestně, jeden na jednoho. Ale přesto se zlobím, že jsem mu nemohl zasadit poslední ránu. Snažím se pochopit sám sebe. Nakonec tu myšlenku vyženu z hlavy. Tolik jich zemřelo, jaká je šance, že to Laura zvládla? Šla sama, sice po stopách jednoho vězně, ale cestou zpět mohla potkat další dvě skupiny. Doteď si nevím, čeho je schopná, ale vím, že jsem ji podcenil a možná podceňuji i teď.
Pozvednu oči a vidím desítky obyvatel akademie různých kast, od malých dětí, akolytů i mistrů, stejně tak uklízecích tvorů.

Jak dlouho bude toto mým domovem. A kdy se budu sem moci vrátit? Jestli teda vůbec někdy budu moci.
Zhluboka se nadechu. Je čas dokončit úkol. Pokračuji k nádvoří. Nikde nevidím postavu Lorda Uriase. Je tu jen skupinový mistr a dvě osoby. Už zdálky vidím tichou postavu Harche. Neznám jeho jméno a nejsem si jistý, jestli jsem ho slyšel promluvit. Druhou postavu identifikuji po nějaké chvíli, až když důkazy přebijí mé pochybnosti. Laura. Je tady, je živá a na provaze vede živého zajatce. Jak se dokázali dostat kolem Konstantina? To jsou tady už tak dlouho a prošli, než se usadil se svou skupinou před akademií? Nevidím nikde ani Lady Nir, nevnímám ani její přítomnost. Vyhlíží snad další nadějné studenty? Udělám rychlé počty.

Krom společníků toho pavouka chybí už jen Farrinova banda.
Až nyní si uvědomím, jak málo nás přežilo poslední noc. A to neznám osud ostatních. Naproti mi vyjde Laura, jako nějakého psa za sebou vleče svého zajatce. Stále nosí svůj úsměv. Už mě neuklidňuje. Děsí mě a nevím, co je za ním, skryto. Stejně tak za její přátelskou otázkou.

Taky tě rád vidím. Nejraději bych padl do postele. Dostala jsi nějaké instrukce, co máme teď dělat?
Věnuji jí unavený úsměv. Krátce se podívám na jejího zajatce a pak obrátím pohled k mistrovi.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - Nádvoří Akademie

Úsměv, znáš jej tak dlouhou dobu, držel tě na nohou, pomáhal ti jít dál. Nyní tě děsí, nevíš co se pod ním skrývá, nepoznáváš osobu, které patří.
Laura stojí kousek od tebe, levá ruka pevně svírá provaz. Nenese žádné viditelné stopy souboje, bylo to tak jednoduché? Nebo se stalo něco úplně jiného? Na moment by jsi chtěl zapomenout na vše co se stalo, zase být na začátku, zase sdílet vše se svými přáteli.
Je pozdě, vyteklo příliš mnoho krve, mnoho životů zhaslo pod tvýma rukama. Pochopil jsi kodex, uznal dávné hodnoty, nemůžeš se otáčet, nemůžeš se vrátit.
Jsi v pořádku?
Zeptá se klidným, starostlivým hlasem. Snaží se tě deptat? Myslíš to vážně? Po tolika letech si uvědomuješ, že v ní nedokážeš číst. Jestli to nehraje, pak jsi udělal chybu. To si nechceš připustit, nemůžeš.
Prohlédne si tě, pokusí se tě dotknout. Položit ruku na ty krvavá místa, snad v představě, že krev je tvá.
Farrin, Konstantin, vždy jsi věděl co přijde, co máš čekat. Byli to nepřátelé, štváči, chtěli bojovat, chtěli vraždit. Co vlastně chce ona? Za čím jde? Nedává to smysl...

Máme mistrovi soukromě předat formuli. Za naši skupinu jsem to již udělala, jsme první. Ale klidně můžeš také.
Konečně ti odpoví. Úsměv na tváří září jako ranní slunce. Očima přejde k postavě mistra.
Mluví jakoby o nic nešlo, jakoby to byla jen další hra, pondělní trénink. Proto jsi ji chránil, proto jsi za ni stál. Ta naivita, nezvyklá přímost jednání, i na takovém místě.
Poté máme volno až do konce úkolu. Lord Urias projednává záležitosti s Radou.
Dokončí vysvětlování, jak jinak než s úsměvem. Na provazu uvázaná vězeňkyně si sedne na zem a tiše celou situaci sleduje. Ani ona nemá viditelné stopy zranění, zápasu, nebo snad mučení.
Jsme první?
Takže to znamená... Znamená to, že ona je první. Předběhla divného pavouka, předběhla všechny. Byla tu první? První s živým vězněm, první s formulí. Co se na severu stalo?!

Mistr stojí na kraji nádvoří. Zrovna sleduje nějaký zápas učedníků, jakmile tě spatří přimhouří oči. Nejspíše nečekal, že to zvládneš. Můžeš si jen domýšlet, že největší váhu přisuzoval Farrinovi, kdyby tak věděl jaká byla jeho smrt.
Lektor tě však již nemusí zajímat, vaše společné chvíle skončily. Brzy dostane další skupinu, další možnost vytrénovat kvalitní materiál pro skutečné mistry.
Harch při ohlédnutí na tebe jen mírně zacvaká kusadly. Při bližším pohledu zjišťuješ, že mu ulpělo několik kapek krve na kusadle. Obrázek osudu jeho společníků se vykresluje...
Vítej doma...
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - Nádvoří Akademie

Myslím, že jsem. Jen jsem si zvolil těžkou cestu. Neboj, ta krev není moje.
Odpovím. Nenechám na sebe sáhnout, ale úsměvem naznačím, že zraněn nejsem. Laura dosáhla cíle první ze všech. Získala si můj respekt. Měla jen štěstí? Nebo je o tolik lepší než ostatní? Měl bych se pochlubit mistrovi. Jeho pohled mi říká, že má velkou radost, že jeho oblíbenec padl jen krátce po začátku testu. Lord Urias tu bude zítra ráno, pokud mám ještě přehled o čase.

Co může u Rady chtít? Řeší své osobní úkoly? Nebo snad nás? Nebo ten červ skutečně byl chráněn Radou?
Poslední možnost okamžitě zavrhnu. Čekalo by mě jiné přivítání, kdybych zabil jejich chráněnce. Ať již oprávněně nebo ne. Napřed se ohlásím mistrovi, jeho obličej zblízka si nemůžu nechat ujít. Pak koupel, převléknout se a ... strávit nějaký čas s Laurou. Chci víc poznat její skutečné Já. To, co je skryté za nepohasínajícím úsměvem.

Ohlásím se mistrovi, než má práce začne v batohu zapáchat. Pak se dám do pořádku. Jedla jsi? Můžeme pak zajít na oběd, nebo si někam zajít relaxovat. A svou kamarádku někde ukliď, přece se s ní nebudeš pořád tahat.

Odpovím Lauře. Nechci ukazovat svou nejistotu, zda mi řekla zrůda ve svatyni správnou formuli. Vyslechnu si odpověď Laury a poté se vydám k mistrovi.

Dovolte mi ohlásit splnění úkolu, mistře.
Věnuji mu uctivou úklonu. Vážím si ho, přestože cítím, že jej brzy překonám svými schopnostmi. Vytáhnu z batohu hlavu jeedaie a položím ji k nohám mistra.

Chcete slyšet i formuli, kterou jsme měli získat?
Věnuji mu úsměv, říkající, že mě hrubě podcenil. Pokud souhlasí, pomalu ji odříkám a dívám se mu s potěšením do očí. Poté se vydám do svého pokoje spláchnout písek a krev, převléci se a pak osvěžen se vydám vyhledat Lauru.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - Nádvoří Akademie

Laura si zachovává svůj úsměv, který se ještě prohloubí, jakmile zjistí, že jsi v pořádku.
Jsem ráda, že jsi to zvládl bez zranění.
Pohledem sjede na vězeňkyni, snad aby se ujistila, že je stále na svém místě.
Vlastně ne, můžeme zajít na nějaký vyhlášený blaf jídelny.
Zase ten pocit, pocit, že je vše v pořádku. Vše při starém, nostalgie, která se zažírá hluboko do duše. Přikývneš a podíváš se směrem k mistrovi. Tuhle část si vychutnáš. Podceňoval tě, nedůvěřoval ti, vlastně celé vaší "skupině".
Potkáme se před jídelnou.
Dodá Laura a vydá se někam ke komplexu. Jedno trhnutí za provaz a vězeňkyně se poslušně rozejde. Máš poslední šanci, zjistit jak to vlastně doopravdy je. Hodláš ji maximálně využít.

Lord Urias je před radou?
V hlavě se ti usadí tato myšlenka. Každý Lord se čas od času musí hlásit, plnit úkoly a nové dostávat. Přesto může za tím být hlubší důvod? Bylo by naivní myslet si, že na Korriban zavítal jen kvůli výběru. Schyluje se snad k něčemu, když rada povolává jednoho z nejlepších taktiků? Učedníkům se nikdo neobtěžuje nic říkat, znáte jen informace, které omylem vyklouznou. Ty pak kolují, notně upravené vypravěčem. Dříve jsi se snad ani nezajímal o okolní dění. Neřešil ty střípky, které se sem tam objevily mezi omladinou. Nyní je to jiné, uvědomuješ si, že osud galaxie ovlivní tvou cestu.
Lordi se hromadí na Korribanu, něco přichází...

Mistr si tě přeměří pohledem, jak kdyby nechtěl věřit, že před ním vážně stojíš.
Jistě, gratuluji ke složení zkoušky.
Řekne naučenou frázi s rovněž naučenou kamennou tváří. Zlost z něho přímo čiší. Ponižoval tě, přesvědčoval, že jsi slabý. Dával ti do cesty nesnesitelné úkoly. A možná právě to je ten důvod, proč ty stojíš na nohou a Farrin se válí v prachu.
Usmíváš se, vychutnáváš si jeho bezmoc. "Mistr" už tě nemůže ohrozit...
Ty máš i formuli?!
Už se neudrží, probodne tě pohledem a notně se zamračí. Nevěří tomu, nevěří ti, však nemůže nic dělat. Pokořil jsi ho, pošlapal jeho představy, vlastně celou jeho autoritu. Odmlčí se, aby nabral alespoň část vnitřní stability.
To je správně... Informuji Lorda Urias, máš volno.
Mávne rukou na znamení, že ho máš nechat být. Uvažuješ jestli na jeho místě končí všichni, kteří nejsou vybráni Lordy pro osobní učení.

Už jen cesta skrze chodby komplexu a ocitneš se v relativním klidu vlastního pokoje. Shodíš ze sebe krví promočené oblečení. Byl to těžký den, snad nejtěžší ve tvém životě. Byl to první krůček, první úspěch. Bitva však nevyhrává válku...
Nesmíš polevit, pravá zkouška teprve leží před tebou...
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - Nádvoří Akademie

Pohled skupinového mistra je zatím mou jedinou odměnou za náročný úkol. Být pokorný, tak by mi to stačilo. Ale chci jít dál, cítím, jak akademie mi nedokáže nabídnout dost. Je tu stále více těch, kteří mě nedokáží dál posunout. Mistr mne posunem ruky odežene, ať si jdu po svých. Věnuji mu další úklonu, ve tváři se nesnažím projevit respekt, jen pohrdání.

Děkuji mistře.
Vydám se směrem ke svému pokoji. Laura mezitím zmizela v komplexu chodeb, vězeňkyni vzala s sebou. Jsem spokojený sám se sebou. Spokojený se procházím chodbou a sleduji kolemjdoucí, ženoucí se za svými cíly a úkoly.

Uvědomuje si někdo z nich, co jsem dokázal?
Je tu mnohem víc učedníků a mistrů, ale to se čas od času stávalo, kolovaly kvůli tomu vždy nejdivočejší historky. A u historek to vždy zůstalo. Nikdo se nezatěžoval nás informovat, co se děje venku. A teď uznávám, že krom ukojení zvědavosti by to bylo k ničemu stejně. Teď je ale má zvědavost mnohem větší, protože cítím, že nepotrvá dlouho a opustím akademii. Pomalu jsem došel ke svému pokoji. Každý krok mě vracel k bezstarostnému rozpoložení. Otevřu dveře a dýchne na mě ta stejná atmosféra jako vždy. Připadám si, že jsem tu nebyl několik let, a ne hodin. Shodím ze sebe špinavé oblečení a vlezu do sprchy. Vychutnám si příjemnou sprchu a pozoruji, jak odtéká voda smísená s krví a prachem. Po několika minutách se osuším a obléknu se do čistého. Když procházím kolem malého zrcátka, nedá mi to a podívám se na sebe. Vypadal jsem tak dospěle? Nebo si to jen namlouvám? Mé oči mají také trochu jinou barvu, ale to přikládám vlivu osvětlení.

Pomohlo by mi to zrcátko v úkolu, jak ho doporučovala jiná skupina?
Nejspíš ne. Položím ho zpět a vydám se k jídelně. Cítím se svěží, přestože by mi pár hodin spánku dalo jistě víc. Když se blížím k jídelně, začnu natahovat krk a vyhlížet Lauru. Jsem zvědavý, jak ona zvládla svou část úkolu.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - Komplex Akademie

Chápou tu změnu? Cítí tu sílu?
Vnímáš ostatní učedníky, snažící se dosáhnout nejlepšího výkonu. Sebestředné akolyty, jenž si myslí, že stoupají výše. Arogantní mistry, kteří nejspíše nikdy nepřekročí svůj práh možností. Uvědomíš si, že přesně do tohoto místa jsi mohl směřovat a nejspíše skutečně směřoval. Ještě před týdnem jsi byl sebejistý v roli prostého sitha, nastala však silná změna.
Oblékneš čisté oblečení a lehneš si na postel, cítíš tu vyčerpanost, která se dere na povrch. Každý sval v těle tě bolí, každé nadechnutí bodá. Použil jsi maximum, zašel za hranice. Ještě nyní se ti třesou ruce, při pouhém pomyšlení.
Nechybělo moc a už by jsi se neprobral. Tvé tělo by přestalo poslouchat tvoji vůli. Stal by jsi se zrůdou, bezduchou loutkou.
Sith nesmí být ničím ovládán, ani vlastním hněvem, vlastní nenávistí.
Úryvek ze svitku Nadda. Nechceš být ovládán, nechceš podlehnout. Více a více si uvědomuješ, že potřebuješ mistra, schopného učitele. Musíš se naučit jak ovládat ten plamen uvnitř, jak krotit vlastní hněv a adrenalin, jak vše využít v pravý čas.
Kolik nocí ještě budeš ležet v této posteli? Kolik dní chodit po udusaném prachu rudé planety?

Pomalu se zvedneš a zamíříš skrze široké chodby k jídelně. Cítíš na sobě pohledy ostatních. Pověsti se nejspíše začaly šířit. Chvíli se zarazíš, když ti cestu uvolňují i starší akolyté. Jeden mladší učedník se ti dokonce uctivě uklonil.
Stal jsi se úspěšným ve světě, kde jen na úspěchu záleží. Kde mocní přežívají a uzurpují si životy slabších, životy méněcenných.
Málem se neovládneš, tak silná je tvoje touha bloumat chodbami a dívat se do tváří těch, kteří tě začali uznávat. Více než to, kteří se tě bojí.
Farrin byl považován za nejlepšího učedníka, nejnadějnější exemplář. Zvláštní jak jeden okamžik může změnit náklon misek vah osudu.
Před tebou se rozprostře čtvercový mezistupeň podlaží, napravo se nachází obloukový průchod do podivně zapáchající jídelny.
Ještě pár kroků a spatříš ji, stojící před vchodem, přesně jak slíbila.
Na sobě dlouhé černé večerní šaty, přesný střih, sedící k její postavě. Okolní průchozí překvapeně pokukují, někteří se nechávají unést ještě o trochu více. Ani jsi netušil, že něco takového na Korribanu existuje.
Pohlédne na tebe, oba si to uvědomujete, každá noc nyní může být poslední. Je čas strávit poslední chvíle...

Můžeme?
Přejde k tobě, na tváři její úsměv, ta nejkrásnější ozdoba. Vrací tě zpátky, potlačuje v tobě ten žár. Počká si na tvou odpověď a pak ukáže rukou někam ke schodišti.
Pojď za mnou.
Míjíte jídelnu, s ní i hlouček překvapených očí. Vede tě do vyššího patra, až tam kde se nachází soukromý prostor mistrů. Učedníci, dokonce i akolyté sem většinou nemohou vkročit. Čekal jsi jen další blaf, večeři ve formě tvrdého fláku podivného masa a něčeho, co by se dalo považovat za škrob.
Zastavíte se až před středovou místností, přiloží kartu ke čtečce a dveře se otevřou. Odhalí vstup do pokoje, značně honosnějšího než jsou ty vaše. Polštáře na křeslech, stůl má ubrus a dokonce je zevnitř cítit i vůně.
Naznačí ti, aby jsi vstoupil a zavře za vámi dveře.
Odměna za první místo.
Řekne a zazubí se. Na stole se nachází několik misek. Ty jsou naplněny dobře vyhlížejícím masem, nějakým salátem a něčím co vypadá jako skutečná příloha, ne nechutná proteinová pasta.
Je škoda, že tu nemůže být Tar.
Sklopí oči a položí na stůl jednoduchou květinu. Je to snad je hra? Pokud ano tak hraná excelentně.
...Vzpomínáš jak jsme utíkali uprostřed noci? Jak nás nějaký strážný honil přes celý areál? Kolik to je? Pět? Šest let?
Tolik zážitku, ty nyní vyplavávají jako nacucaná mrtvola uprostřed řeky. Nemyslel jsi na to, na konec, na skutečný dopad konce všeho...
Vzpomínáte, na okamžiky jenž jsou dávno pryč. Ujídáte z té královské hostiny.
...Tar si myslel, že mistr chce, aby to zopakoval. A švihl ho do nohy. Mistr byl zelený zlostí, vyhodil ho a dal nám dvouhodinovou přednášku o chování...
Bezstarostné okamžiky, neposlušnost byla vtipná, disciplína svazující a pro vaše oči zbytečná. Existovala jen společná cesta, ukradené střípky času. Nádherné večerní skazky...

Laura se na tebe podívá a úsměv pohasne. Snad poprvé ji vidíš vážnou.
Co bude dále Zaku?
Řekne tišším hlasem a odloží kousek pečeně zpět na talířek.
Dobrá otázka, "Co bude dále?".
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - Komplex Akademie

Až po nějaké době si uvědomím, na koho se to vlastně všichni otáčí. Některé věci se tady šíří rychle. Už delší dobu vím, že úspěch je zde nejcennější komoditou a mezi úspěchy patří i zabití někoho mocného. Mezi učedníky je to zakázáno, neustále mě nahlodává, zda se mi nějak nevrátí smrt Tarwina, Farrina, Konstantina a těch dvou. Čí smrt mne pozvedla v žebříčku? Farrina jsem nezabil.

Je to důležité, že jsem to nebyl já? Vyvracet to nikomu nebudu, pokud se nezeptá někdo přímo.
Dokud budu jíst ovoce úspěchu ...

Je také možné, že ví o Konstantinovi. přeci jen to bylo téměř na půdě akademie a ozvěny souboje museli vnímat všichni. Farrin byl úspěšný, Konstantin měl možná nějaké konexe. Ale když si tím nejsem jistý já, věděl o tom někdo jiný? Pohled na Lauru v nádherných šatech mi zažene podobné úvahy.

Takto oblečená do jídelny?
Než zformuluji rozumnou větu, ukazuje někam do horních pater. Cítím se nevhodně oblečen vedle ní, ale už není čas se převléknout. Podívám se na Lauru, jestli nemá za lubem nějakou lumpárnu, ale tváří se vážně. Cítím svírání žaludku. Možná to je reakce na "jídlo", které jsem očekával, možná obavy z toho, když nás tu někdo objeví. Laura otevře dveře jedné z místností. Obraz, který se mi objeví před očima překoná, všechny mé bouřlivé představy o přepychu. Poměrně velká místnost, už na pohled pohodlné křesla, prostřený stůl plný jídla, z něhož nedokáži pojmenovat ani polovinu a z jehož vůně se mi točí hlava. Nejistě vejdu do místnosti a rozhlížím se. Nemůžu uvěřit, že na akademii něco takového vůbec je. A začínám chápat, proč sem téměř nikdo nesmí.

Pro první? Ty jsi dorazila první. Je to tvá odměna. Proč tu jsem já? To vážně nikdo nepochopil, že jsme plnili úkol každý za sebe?
Běží mi hlavou stále stejná písnička. Když zmíní Tarwina a položí květinu na stůl, pochopím. I kdyby šla sama za sebe, těžko by tu mohla být sama.

Je tu s námi. Vždycky bude.
Nic chytřejšího mě nenapadlo. A je lepší mluvit méně, ten druhý si to už přeloží podle sebe a doplní nevyřčené. Nějakou dobu věnujeme vzpomínkám na Tarwina, na nás a na roky strávené unikáním povinnostem, trestům a přísným mistrům, stejně jako komickým situacím. U toho ujídáme z bohatého stolu. Po několika pokusech vzdám snahu si dávat pozor, co se má jíst jakým příborem a co jde, jím rukama. Nenacházím odvahu vytáhnout téma Tarwinovy smrti a nepřichází ani příležitost zjistit, co se dělo poté, co jsme se rozdělili. Poté přijde otázka, kterou jsem si už kladl snad stokrát.

Co bude dál.
Z hlasu cítím, že na mě spoléhá. Že něco vymyslím, postarám se. Sám nevím, ale nechci to dát najevo. Stoupnu z křesla a z květiny odříznu větší část stonku, takže zůstane jen květ a stonek o něco delší než šířka mé dlaně. Zastavím se až u rohu stolu a posadím se na něj.

Co bude dál? To záleží jen na nás. Nikdo se nám už nebude stavět do cesty. O to se postarám.
V přítomnosti Laury cítím, jak můj hněv je uhašen jinými emocemi. Ale ani na okamžik neváhám, že svou moc budu moci kdykoliv povolat na svou stranu. Proti komukoliv, na obranu Laury, mě, mých cílů. Květinu vložím Lauře do hlubokého výstřihu, z misky vezmu kousek ovoce a vložím jí do úst. Poté ji políbím a doufám, že tato chvíle bude trvat na věky.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - Komplex Akademie

Hodiny míjí, vy sedíte a mluvíte o věcech dávno minulých. O dobách, kdy bylo vše v pořádku. Společně se smějete, znovu prožíváte všechny ty "trapné" chvíle, dětství akademie. Chvíle, které vás spojily, které vás definovaly. Chvíle, ve kterých jste byli spolu. S Tarem... Znovu nad tím musíš přemýšlet. Uvědomuješ si, že i tobě chybí. Tam venku, co se vlastně stalo v té pustině?
Nechal jsi si se ovládnout, přestal jsi myslet, cítil jsi jen žár, touhu. Stav podobný droze, stejně tak zničující.
To si uvědomuješ při každém pohybu, palčivá bolest každičkého svalu.
Laura vypadá v pořádku, ale cítíš, že ji to taktéž zasáhlo. Něco se změnilo, ano směje se, ale není to čistý smích.

Ano, vždy bude s námi.
Řekne tvoje kamarádka dětství a z jejích očí je cítit nostalgie. Malá jiskra dávných časů, myšlenka na bratra.
Tarwin byl odjakživa "neposedný". Nedokázal plnit rozkazy, které obsahovaly pozorování, setrvání chvíli na nějakém místě. Byl to aktor většiny nočních útěků, různých neplech, které jste tropili mistrům. Nejednou strávil celou noc v cele, když některému z nich došla trpělivost.
Trénoval jsi s ním šerm, neustále jste se předháněli kdo bude lepší. Vzpomínáš jak Tar odmítl bojovat proti komukoli jinému než tobě. Ani sebevětší výhrůžky, řev ani tresty nedokázaly jeho názor změnit. Skončil domlácený na zemi. Když jste k němu došli, jediné co vykoktal bylo, "Vyhrál jsem". Vše doplňoval bezstarostným úsměvem. Vypadal, že mu snad nikdy nedojde energie.
Nyní jeho tělo tleje kdesi v pustině. Jeho duše odešla do věčného chaosu. Jeho cesta skončila. Tar, který se zdál být nesmrtelný už nikdy neprozáří váš den. Nikdy neudělá vtípek, který dopálí některého z mistrů. Nikdy už s ním nezkřížíš meč...
Obětoval se, byl připraven za vás zemřít kdykoli.
Byl slabý!
Znovu ta vtíravá myšlenka. Skazka, která ničí krásu chvíle. Prožírá se hluboko do duše a zanechává jen stín. Snažíc se pohltit světlé vzpomínky, krásné chvilky.
Sith nezná slitování. Sith nezná přátelství.
Jsou jen dvě cesty, není možné kráčet po obou zároveň. Už to sám moc dobře víš...

Laura překvapeně zamrká, když se vaše rty spojí. Takovou dobu jsi se držel zpátky. O nic jsi se nepokusil, byli jste kamarádi, jen kamarádi. "Svatá trojice", která drží spolu.
Polibek tě alespoň na chvíli vytrhne z myšlenek. Laura tě obejme a celou chvíli ještě více prohloubí. Z učedníků kamarády, z kamarádů... čím vlastně?
Zůstanete ve společném obětí. Přeješ si, aby tato chvíle vydržela věčnost. Zadíváš se jí do očí, ještě...
Zvonek ranního budíku přeruší vše. Jak nečekaný host, který neklepe. Vtrhne mezi vás s touhou uzmout vše krásné.
Opravdu to byla celá noc?! Možná poslední noc?! Ach ano, skončila...

Za několik okamžiků se máte hlásit na nádvoří, očekávat návrat Lorda Uriase. Očekávat výsledky úkolů a možné přiřazení. Očekávat budoucnost...
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - Komplex Akademie

Tarwin. Věčný rebel a potížista, který nepokazil žádnou srandu a ještě ji vyšperkoval nějakou specialitou. Tvrdohlavý, ale schopný. Věrný kamarád, který mě od našeho setkání nenechal ani jednou ve štychu, a já jej taky ne. Teď je mrtvý a čerou jej červi tam někde venku. Zasloužil si takovou smrt? Takový konec? A kde najdu svou smrt já? Také během nějakého bezvýznamného úkolu? Jen abych něco někomu dokázal?

Automaticky udeřím rukou do zdroje otravného zvuku, ale ještě chvíli ležím, než si uvědomím, kde jsem a co se stalo. Jen velmi pomalu si vybavuji místnost, kde ležím. Pomocí Síly aktivuji ovládání světel. Ani zdaleka se nepodobá ničemu, kde jsem kdy byl. Tedy až do včerejšího dne, kdy mne sem dovedla Laura.

Laura
Podívám se vedle sebe, kde ji vidím schoulenou pod pokrývkou. Objevují se mi záblesky vzpomínek. Šaty, pokoj, výborné jídlo, spousta povídání o Tarwinovi a o nás. Záblesky se spojují do větších celků. Polibek ... a poté nezastavitelná lavina vášně. Jak se to stalo? Chtěl jsem to? Chtěla to Laura? Hřbetem ruky ji pohladím po tváři, do které ji padají prameny vlasů. Je na čase jít rozhodnout o mé budoucnosti. A o naší budoucnosti také. Během oblékání mě napadne myšlenka. Kdyby Tarwin nezemřel, co by se stalo? Byli bychom tady? Spolu? Takto? Pochybuji. Pravděpodobně bychom nešli do svatyně, nečetl bych svitek. Snad by se nám nepostavil Konstantin. Je to zvláštní pocit, ale Tarwinova smrt mi dala nový život. Novou moc.

Musíme si pospíšit. A možná by sis měla obléci něco jiného.
Při pohledu na její roztržené šaty ležící na zemi jí to rychle dochází. K naší noci se nechci vracet. Není na to vhodná doba, musím si srovnat myšlenky a také spěcháme. Snad bude příležitost později. Myšlenky mi utíkají k tomu, co nás čeká dnes.

Budu muset někoho zase zabít? Nebo snad zemřu dnes já?
Myšlenky se mi rozeběhnou. Během několika okamžiků jsem oblečen a u dveří čekám na Lauru. Napadne mě, jestli tady má něco na převlečení, když mi dojde, že to není její pokoj. Je tu stejným návštěvníkem jako já.

Nebo snad není?
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - Komplex Akademie

Rychle vstaneš a pohledem zkontroluješ stále spící Lauru. Uvědomíš jak nádherně vypadá, dlouhé vlasy volně spadají podél těla. Přikrývka ledabyle doléhá na odhalené tělo. Celé ty roky jsi čekal, přemítal jaké by to mohlo být a až nyní, až na konci toho všeho se to skutečně stalo. Musel jsi projít peklem, změnou vlastní osobnosti, aby jsi došel k tomuto bodu.
Skutečně to byla poslední noc? Ještě tolik zůstalo, věci, které jsou nyní možné. Pomalu sbíráš kusy oblečení, které se nachází rozházené po celém pokoji.
Laura pomalu otevře oči. S typickým úsměvem se na tebe otočí, jak kdyby chtěla ignorovat ohlášení ranní aktivity. Líně se převalí a přitáhne přikrývku.
Tak to začalo.
Řekne zklamaně a pohledem pokračuje po pokoji. Obalí tělo přikrývkou a konečně vstane.
Oblékneš róbu a přidáš poslední doplňky. Kolik toho vlastně změnila tato noc? Řekl jsi, že se o Lauru postaráš. Dal jsi další slib, je vůbec možné jej splnit?
My tři zůstaneme navždy spolu.
Zase ta palčivá vzpomínka. Slib, přísaha, kterou jsi nemohl splnit. Bude to stejné?

Laura oblékne šaty a ztrápeně se rozhlédne. Nemyslela na to, všechny naděje patřily noci, která minula.
Budeš muset vyrazit, pak tě doženu.
Podívá se na tebe. V jejích očích vidíš smutek, nevybrala si tento život, byl jí určen. Možná pro něj má i předpoklady, však nikdo se neptal jestli jej chce.
Přeci ani Lord nemůže být tak dochvilný.
Pokusí se celou situaci zachránit prázdným vtipem. Naposledy se otočí, aby ti věnovala ještě jeden úsměv a už mizí někde v záhybu chodby.
Prohlédneš pokoj, nejluxusnější v jakém jsi kdy byl a možná i budeš. Uzmeš několik kousků jídla, které zbylo ze včerejší královské večeře. Alespoň se tak vyhneš dalšímu pochybnému skupenství z jídelny.
Zavřeš za sebou dveře, cítíš jako by jsi zavíral další kapitolu života. Jakoby opětovně končilo něco v tobě samotném.
Setřeseš ze sebe nejistotu a zamíříš na nádvoří...

Protáhneš se kolem davu, který se nachází na chodbě. Ignoruješ pohledy kolemjdoucích. Přistihneš se, že skoro běžíš. Tak moc si přeješ vědět co bude následovat, s čím vlastně nový mentor přijde. Přesto většina pocitů patří noci, Lauře a novému probuzení.
Společně... My... Ochráním...
Myšlenky, úryvky vzpomínek ti tryskají hlavou. Protáhneš se vstupními dveřmi a ocitneš se na širokém nádvoří.
Harch již čeká připravený, věnuje ti jen nezaujatý pohled. Může něco tušit? Je to na tobě znát?
Zvolníš krok a přejdeš k němu. Uriase nikde nevidíš, nejspíše ani Lordi příliš netrpí na časovou přesnost.
Prostranství před akademií je převážně prázdné, jen hlouček mistrů probírá osudy nových i stávajících žáků. Skoro by jsi zapomněl, že je doba snídaní.
Jako poslední přichází Laura. Nyní již v normálním učednickém hávu. Prosmýkne se okolo hloučku a najde si místo vedle tebe.
Gratuluji vám dvěma.
Polohlasně pronese Harch, snad aby zastínil trapnost nastalé situace. Však svojí poznámkou ještě více rozproudí tvé obavy.

Ještě notnou desítku minut bez výrazného hnutí stojíte. Snad jakoby to byla další zkouška, jakoby Urias chtěl zvyšovat vaši frustraci, gradovat očekávání.
Z části určené pro nejvyšší radu se vynoří masivní postava, chvíle očekávání je u konce. Fain se přiblíží a přejede vaši trojici pohledem. Ruce složí do typické místa a s neutrálním výrazem započne.
Vy tři jste zvládli dokončit úkol, přivést vězně, živého či mrtvého a získat formuli. Ostatní skupiny se buď nevrátily nebo nesplnily požadavky. Do této doby jste nejúspěšnější skupinou. A jelikož Rada právě rozhodla, že tento úkol již dále nebude provozován, jste i poslední skupina, která mu byla podrobena.
Poslední část řekne se značným pohrdáním. Že by to byl důvod proč byl předvolán před radu?
Nebudu se tázat, kde jsou vaši společníci. Jistě to byly politování hodné nehody.
Pohledem přejede Harche a tebe. Nevypadá však nijak rozladěně, naopak můžete spatřit stopy spokojenosti.
Ovšem vězte, že toto je teprve začátek cesty. Tímto jste dokázali, že nejste ubozí červi. Máte před sebou ještě dlouhou cestu a mě bude zajímat pouze nejlepší, nejsilnější jedinec.
Nechá znít sílu výroku a stočí pohled na tebe.
Příště již tvé poklesky žehlit nehodlám Kurtyzi! Když popravuješ ve svatyni tak odkliď tělo.
Výtku sice pronáší zvýšeným hlasem, však vypadá jakoby mu to bylo naprosto jedno. Dělá to z povinnosti.
Akatos může jít, po zbytek dne má volno. Vy dva zamnou...
Harch, Akatos se hluboce ukloní a vzdálí.
Vyměníte si nechápavé pohledy s Laurou. Co po vás Lord může chtít?
Přepadne tě nepříjemný pocit, že na danou otázku by jsi radši odpověď nedostal...
Obrázek

Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené výcviky“