Výcvik pro Wraita(Taru'n Wio v2)

[Jordi Linx]

Gus Talon, Bistro Pod pumpou: (24 BBY)
Neměl jsi přesně tušení, proč jsi měl dorazit zrovna sem a zrovna na tuto hodinu. Ale cestou z Coruscantu jsi neměl žádné zdržení a tak jsi dorazil na Gus Talon, jeden z obyvatelných měsíců Corellie, včas. A bez jakýchkoliv dalších potíží jsi také nalezl tohle bistro, kde jsi právě mohl čekat na svou snídani.

Mírným zklamáním mohlo být, žes necestoval se svou mistryní Bant Eerin už na předchozí misi, ale pravila ti na to tehdy pouze, že to je vzhledem k okolnostem nejlepší řešení a rozhodně se to nijak netýkalo tvých schopností nebo pokroku ve výcviku. Možou pachuť tomu mohlo přidávat i to, žes byl již ve věku, kdy mnozí tví kolegové z Chrámu už začínali absolvovat zkoušky na rytíře, ale Bant se o tomto s tebou ještě nikterak nebavila.
V Chrámu jsi byl sám skoro týden, kdy ses měl věnovat sebezdokonalování, mohl jsi navštěvovat různé rozšířující kurzy a přednášky jiných mistrů, když dorazila zpráva od tvé mistryně, aby ses nachystal na cestu a linkovou dopravou se dopravil na Gus Talon, abys na ní v aktuální hodinu čekal v tomto bistru. Více zpráva neobsahovala - žádné detaily o misi, důvodu setkání nebo o tom, co bys měl vzít s sebou. Všechny tyhle faktory jsi tedy musel zvážit sám s ohledem na to, že doporučeným dopravním prostředkem byla běžná linková doprava.

Nicméně tvá mistryně už měla pět minut zpoždění, obdobně tvá objednaná snídaně, byť bistro samotné vypadalo relativně slušně a dobře vedeno. Navíc tu bylo i docela plno, jak bylo poblíž čerpací stanice, která rozhodně neměla o zákazníky nouzi.
---------------
Tak a začínáme, nebudu opakovat věci, protože jsi víc než zkušený, jen připomenu, že co sis zabalil, to budeš mít u sebe a nyní máš možnost vylíčit obsah svého zavazadla, stejně jako reakce na spoustu dalších podnětů.

[Wrait]

Coruscant, Chrám Jedi (o týden dříve)
Zpráva od mistryně byla nejasná a nedávala moc místa k diskusi. Nejdůležitějším zdělením bylo, že mám počkat na další zprávu a mezitím se věnovat dalšímu výcviku. Až na to, že jsem se ocitl v chrámu bez jediné informace o tom, kdy se Mistryně ozve nebo vrátí, znělo to jako klidný čas na procvičování.
Dny ubíhaly všechny stejným tempem. Ranní trénink s mečem společně se staršími studenty. Jakožto mladší člen tréninku jsem měl možnost trénovat i mistrem. Byla to skvělá chvíle na zdokonalení mého stylu v Djem so, který mi v poslední době začal imponovat. Poledne po obědě jsem trávil v knihovně nebo s knihou (nenápadně vypůjčenou z archivu) v chrámových zahradách. Začal jsem studavat, jak rozlišit jedovaté a jedlé plody, jak určit léčivé účinky a jak se vyhnout jedovatým rostlinám. Byla to právě atmosféra zahrad, která mě k tomuto vedla.
odpoledne jsem trávil prací. Nic konkrétního, však mě taky mistři nepustili k ničemu důležitému. Jeden večer jsem pomáhal s úklidem v archivu, jindy zase v dílnách. Tam jsem trávil vůbec mnoho času. Doufal jsem, že brzy mě mistryně připustí ke zkouškám na rytíře a chtěl jsem si vyrobit nový meč. Jílec jsem měl už hotový, ale do jmenování si ho schovat u mistra dílny.

Chrám, o den dříve
Další neklidná noc. Probudil jsem se bez deky a polštáře na posteli. Naštěstí se nic nestalo, jen jsem polštářem shodil věci z nočního stolku.
Meč naštěstí nesepnul, to by bylo problému...
Rychle jsem si ho přivolal z pod postele a odložil zpět na místo. Promnul jsem si oči a tvář, rychle srovnal věci z podlahy a oblékl si jednoduché roucho. S mečem jsem vyšel ven. Cestou jsem přemýšlel, ale jako vždy jsem si nemohl vzpomenout, co vyvolalo tak hrůznou představu, že jsem se musel probrat ze spánku.
Jako vždy v takovýchto nocích, jsem zamířil na střechu. Život města pod chrámem v nočním čase působil podivně uspokojivě. Zažehl jsem meč a začal trénovat.
Modrá záře mizí, slunce už vychází nad střechu. Je čas jít. Zhodnotil jsem situaci po mé "meditaci", když už se na obzoru objevovaly sluneční paprsky.
Ve svém pokoji jsem našel blikající obrazovku konzole. Zpráva od mistryně, pouze text. Stejně strohý jako minule.
Potkáme se v bistru za dva coruscantské dny? Moc času mi teda nezbývá. Hnedka jsem si začal hledat spoje. S tím přišla i otázka financí. Dříve to řešila mistryně, ale měl jsem jistou představu, jak to dělá. Corellia je docela bohatá, neměl bych si zažádat o nadstandard? Chvilku jsem přemýšlel. Vyplnil jsem formulář o misi s náklady na cestu, stravu a bydlení podle standardu a odeslal ho na oddělení. Transport odlétal krátce po poledni, převlékl jsem se se proto rovnou do cestovního. Moje šedá tunika z neprodyšného vlákna pro udržení vlhkosti, Cestovní tunika v klasické barvě a dlouhý šedý přehoz, který na cestách používám jako deku, když je mi zima.
S mistryní jsem absolvoval již spoustu misí, některé čistě diplomatické, jiné jsme trávili hraně přežití. Proto jsem si zabalil Deku ze silného vlákna, stolní svítilnu, která slouží v případě nouze i jako zdroj tepla a Láhev s vodou a pár tabletami pro čištění. Společně s hygienickou taškou jsem pro jistotu zabalil i více společenskou tuniku. Plášť do deště a rukavice jsem si připravil na a vydal se pro zásobu energetických přídělů, těch malých na pásek pro jistotu a dvou větších do batohu. Naučil jsem se nosit na pásku příruční datapad, mistryně často pracovala s daty a přenesla na mě tento zvyk, samozřejmě nesmím zapomenout na komlink a holopad.
Už při výběru peněz na misi jsem se potka z potížemi. Droid tvrdil, že nemůže vydat finance padawanovi bez souhlasu mistra, který jsem nedostal. Po několika minutách hádek, jsem se rozhodl najít nějakého mistra který by se za mě a mistryni mohl zaručit. Arthum Bodar, mistr mého "spolužáka" Sir'thu se také pravé chystal na cestu a zaručil se vlastním jménem. Zná mě a já jeho, přesto jsem mu nepočítaně děkoval. Dostal jsem Jednorázovou kartu a několik mincí pro drobnější platby. S úlevou jsem se vydal nasnídat a pak rovnou s věcmi na transport.

Gus Talon, Dnes
Jsem zde, na adrese, kterou mi Mistryně poslala v poslední zprávě. Je tu spoustu lidí, v rozrušení vnímam spoustu emocí od všech v okolí.
Buď v klidu... Za chvíli se snad dozvíš, co se děje. Trochu mě trápí, že nevím, kde je nebo co dělá, ale naučil jsem se, že mistryně má tuhý kořínek a nenechá se jen tak něčím zdolat. Proto se i já snažím zachovat klid. Sedím u malého stolku neklidně žmoulajíc jídelní lístek.
Co to bude? Zeptá se nutrálním skoro až mrtvolným tónem obsluha. Rychle koukám do lístku.
Zapečený... Krut... Je v tom hodně místní zeleniny, zkusím to. Jednou, prosím. A čaj, alderaanský. Platím mincí, sbírám drobné a rychlým krokem se přesouvám k prázdnému stolku. Čekám na pozdní snídaní a vyhlížím v davu uvnitř i za sklem na ulici povědomý obličej nebo alespoň roucho.
Notak... Říkám si už i trochu hladově, Kde vás mám? Z nervozity hledám rukou svůj meč. Přesednu si, abych neodhaloval svou příslušnost vybavením. Přeci jen by lidé v bistru mohli mít rozdílné názory na moje postavení. Na druhou stranu... Probouzí se v mě zvědavost, jak by na mě reagovalo okolí bez mistra po boku. Radši schovávám meč a soustředím se na hlad, který mě začíná zužovat víc a víc.

---
Trochu jsem se rozepsal se začátkem. Chtěl jsem ještě nastínit mentalitu postavy (i pro sebe ), pokud by něco nemělo fungovat, tak to ignoruj Další příspěvky už tak dlouhé asi nebudou...

[Jordi Linx]

Gus Talon, Bistro Pod pumpou:
V souboji o to, kdo dorazí dříve, přeci jen nakonec vyhrála snídaně a lidská servírka okolo třiceti let ti položila na stůl snídani včetně čaje. Na první pohled to sice nevypadalo jako jídlo, které jsi už mohl okusit v některých z nejluxusnějších restaurantů při doprovázení na diplomatických misích, nicméně první sousto hovořilo jasně ve prospěch kuchaře. S vizuální stránkou věci se sice příliš nepáral, ale chuťově předčil i mnohé z těch luxusních restaurací a to podstatně za nižší cenu.

A i když jsi s jídlem nespěchal, tak byl před tebou prázdný talíř stejně jako místo naproti tobě. Rychlá kontrola chronometru ti prozradila, že mistryně měla už více jak půl hodinu zpoždění, což jí rozhodně nebylo podobné. Pokud měla někdy zpoždění větší jak pět minut, tak většinou upozornila předem, ale to bylo za běžné situace, kterou tato aktuální být nemusela.

Výhled z okna ti umožňoval sledovat dění na čerpací stanici, která byla uzpůsobená jak pro menší vozidla, jako speederové motorky nebo landspeeder, tak i pro menší až střední vesmírná plavidla. Zrovna tam doplňoval palivo frachťák corellianské výroby, když na parkoviště vedle pumpy, jež bylo společné i s bistrem, dost ledabyle zaparkoval otevřený landspeeder. S ohledem na pouto mistra s padawanem jsi věděl, že to nebyla tvá mistryně, přesto tě něčím zaujala twi'lecká dívka, která z něho vystoupila. Už na první pohled nenápadný oděv v béžových barvách, tedy až na výjimku náušnic se sytě zeleným šperkem. Věkem mohla být určitě někde na tvojí úrovni a po rozhlédnutí se okolo, vyrazila směrem k bistru.
--------------
Nevadí, naopak nastolil jsi svou postavu hezky a určitě tam bude dost věcí s kterýmiž se bude dát pracovat. Jen tak dále

[Wrait]

Gus Talon, Bistro Pod pumpou
Nedokážu se rozhodnout, jestli vizuálně otřesné jídlo, které bych si i já dovolil připravit lépe, chutnalo tak skvěle díky nervozitě z cesty nebo z čekání na jinak dochvilnou mistryni. Měl jsem pocit, že po prvním soustu jsem se nezastavil a snědl celý pokrm na posezení. Chuť byla téměř dokonalá a já vlastně na chvíli zapomněl, že mám před sebou stále ještě nespecifikovaný úkol.
Poslední sousto jsem zapil pořádným douškem ještě teplého čaje.
Po zjištění, že už uplynulo půl hodiny od mé objednávky jsem neklidně přelétl pohledem bistro.
I kdyby tu byl, nemohli bychom se minout. S jistotou té myšlenky se přesto zvedám, abych se rozhlédl. Není tu...
Odkládám hrnek a vytahuji datapad. Žádaná zpráva.
Tohle se mi nelíbí. Ještě jsme se ani nepotkali a už máme problémy...
Datapad uklízím s myšlenkami, co podniknout dál.
Jestli tu byla mistryně už od minulého týdne, možná ji někdo viděl. Je tu plno, pokud se tu nestavovala pravidelně, těžko si jí budou pamatovat.
Z myšlenek mě vytrhne povědomé lechtání vzadu na hlavě. Síla mě pohledem navede ven, kde právě zaparkoval landspeeder. Jeho řidičem není mistryně, ani na místě spolujezdce nesedí. Z vozidla vystoupila Twi'lečka s obyčejným oděvem a vydala se k vchodu do bistra. I když to nebyl, ten koho jsem čekal, měl jsem pocit, že bych si s ní měl promluvit.
Míří sem.Rozhodl jsem se ještě posedět. Pokud o mě ví, najde si mě. Pokud ne, oslovím ji, až přijde dovnitř.
Dopíjím čaj, pokud je ta slečna jen falešným vodítkem, jsem rozhodnutý, vydat se na cestu.

[Jordi Linx]

Gus Talon, Bistro Pod pumpou:
Po nápovědě svých smyslů sis twi'leckou slečnu rozhodl prohlédnout o poznání pozorněji a instinktivně jsi hledal cokoliv, co by ti napovědělo něco o tvé mistryni. První čeho sis však všiml byl dobře skrytý blaster maskovaný oblečením. Občas vyčnívaly jeho obrysy při jejím pohybu. Dále jsi musel zhodnotit její štíhlé tělo, ale hlavně i to, že jej docílila pravidelným pohybem, možná i posilovnou. Vídal jsi denně až příliš dobře trénovaných padawanů, aby ses v tomto mohl zmýlit.

Napjatě jsi tedy čekal, že by mohla vyrazit směrem k tobě. Jenomže, jakmile vešla dovnitř, tak se moc nerozhlížela a rovnou si objednávala něco k jídlu. Už podle posezení bylo na první pohled patrné, že tam chtěla chvilku sedět a nebyla tam jenom pro jídlo, aby se následně přemístila. Pravdou bylo, že v její prospěch hrála jista naplněnost bistra, ale i tak se s trochou snahy dalo pár míst nalézt.

Z ostatního osazenstva se mezitím několik jedinců vyměnilo - v podstatě to bylo několik chlapů různých druhů za jiných chlapů různých druhů, přičemž většina z nich patřila mezi piloty nákladních frachťáků a bylo jedno jestli létali pouze v systému nebo i mimo něj. Profilově se skoro vždy jednalo o chlapy mohutné postavy, mnohdy o poznání mohutnější v pase, kteří by rozhodně nezapadli mezi nějaké diplomatické večírky ve vyšších patrech Coruscantu.
Jeden takový, lidský muž - možná někde k padesátce věku se teď posadil vedle twi'lečky a to tak, že byl natočen směrem k ní. Z tvého místa bys je za normálních okolností a normálními metodami nemohl slyšet.

[Wrait]

Gus Talon, bistro pod pumpou
Má u sebe zbraň, to není nutně špatná zpráva... Zhodnotil jsem její vybavení, když přišla do bistra. Postavu měla doslova skvělou, možná až příliš skvělou na někoho zdržujícího se v podniku jako tato jídelna. Objednala si a o okolí moc nejevila zájem.
Takže mě nehledá. Pomyslel jsem si. Ještě chvíli jsem poseděl, protože ani ona nevypadala, že někam pospíchá.
Když jsem se chtěl zvednout a jít ji oslovit, předběhl mě člověk ve středních letech se zanedbaným vousem a pár kilo navíc. Ruku už jsem měl na batohu a pozici startujícího běžce. Zvědavost mi nedala, chtěl jsem slyšet o čem se baví. Problém byl v ostatních, kteří rušili.
Nečekal jsem, že v plném bistru najdu prázdný stůl blízko jejich. Proto jsem se rozhlédl po okolních stolech.
Už teď jsem se jim snažil naslouchat, veškerou nepotřebnou koncentraci jsem dal sluchu a Síle, abych rozuměl jejich rozhovoru.
U stolu, kde seděli jednotlivci jsem se zastavil s jednoduchou otázkou:
Dobrý den, mohu si na chvíli přisednout? Potřebuji si zkontrolovat odlet a nechci tu překážet s batohem.
S datapadem v ruce si k ochotnému přisednu a začnu si dělat poznámky a jejich rozhovoru. Nyní už se můžu soustředit jen na ně. Zapisuji si jména, názvy, místa. Cokoli, co by mi mohlo později pomoci v orientaci ve městě nebo lidech. A samozřejmě o mé mistryni...

[Jordi Linx]

Gus Talon, Bistro Pod pumpou:
I když se nezdálo, že by hledala přímo tebe, přesto ses nakonec rozhodl ji zkusit oslovit. Onen pocit, to vnímání, že to není jen nějaká další obyčejná návštěvnice tohohle bistra, nakonec zvítězil. Nicméně byl poněkud pomalejší než muž, který se danou osobu rozhodl oslovit jako první.

Ale i tak jsi zareagoval pohotově s ohledem na to, že ses už zvedal. Rychlý průzkum situace a míst ti umožnil si vytipovat dvě místa, odkud bys i s pomocí Síly mohl slyšet skoro vše, protože ze současného místa bys slyšel jen střípky a dost věcí by bylo navíc zkreslených hlukem od ostatních stolů.
Matka s dítětem, k nimž sis přišel ti sice věnovala jeden nevěřícný pohled, ale jakmile jsi začal pracovat s datapadem, tak polevila ve své ostražitosti a tys měl volný prostor k naslouchání.
... už po první schůzce bys poznala, že moje zkušenosti mluví samy za sebe. Nehledě na to, že si fakt dost vydělám, tak co ty na to kočko?
postřehl jsi zrovna muže, jak pokračoval ve svém monologu, protože po většinu mluvil on. Už na první pohled pak bylo jasné, o co se tu vlastně jednalo. Stejně jako to, že dívka rozhodně neměla o nic podobného zájem.
N - E. Dvě písmena, chápeš?
odpověděla jednoduše a dál situaci nechtěla řešit, nicméně muž se zdál neodbytný.
Možná mám rok navíc, ale věz, že mě to v ničem nelimituje, naopak všechno je nadstandard,
pokračoval dál dotyčný a nezdálo se, že by chtěl ve svém úsilí nějak polevit. A rozhodně pak bylo patrné, že to dívku spíše obtěžuje, než cokoliv jiného.

[Wrait]

Gus Talon, Bistro pod pumpou
Matka s dítětem mi nevenovali moc pozornosti a já jim také ne. Dával jsem pozor na to, co říkali u stolu o pár hlav dál.
S vytazenym datapadem jsem čekal, jestli se doslechu něco užitečného. Ze začátku jsem poslouchal připravven, ale po prvních slovech jsem se zarazil.
Snaží se jí... Mračil jsem se na tablet a poslouchal dál. On se jí opravdu snaží sbalit... To je...
Jelikož jsem se nic nedozvěděl, rozhodl jsem se pro jiný přístup. Schoval jsem datapad a poděkoval matce za místo. Vyšel jsem směrem k jejich stolu. Našel jsem si cestu mezi stoly a zákazníky tak, abych přišel k twi’lečce čelem. Chci jí tak dát možnost všimnout si mě dřív, než k nim dojdu. Pokud si mě všimne, nasadím úsměv. Mluvení nechám až budu u stolu.
Ahoj. Začnu rozhovor, zatím si muže nevšímám. Přes tu spoustu lidí jsem tě málem nepoznal... Teď se otočím na toho muže, prohlédnut si ho. Tentokrát nemusím nic hrát a chci ho zhodnotit. Pak se otočím zpět k dívce. Doufám, že neruším... Prstem naznačím, že myslím jeho.

[Jordi Linx]

Gus Talon, Bistro Pod pumpou:
Jakmile jsi mohl říci, o čem byla jejich diskuze, rozhodl ses vyrazit do akce a narušit tento jistě zajímavý rozhovor. Nicméně tvůj prvotní záměr přiblížit se tak, aby si tě twi'lečka všimla, nemohl být naplněn, protože seděla u baru, stejně jako muž, který se jí pokoušel zlákat na svůj zcestovalý šarm.
Zvolil jsi tedy takový postup, abys k nim dorazil zprostředka a vrazil tedy pomyslný klín do konverzace, ale dívka očividně nebyla připravena sehrát drobné divadélko, které by jí pomohlo a muž si toho jasně všiml a otočil se tvým směrem.
Rušíš, zrovna tu vedeme důležitou konverzaci a neřekl bych, že tě dáma nějak znát,
otočil se na tebe a rozhodně se nezdálo, že by měl v úmyslu tě k dívce pustit, dokud nedocílí svého nebo nebude nějak výrazněji odkopnut.

Ta se až nyní trochu zorientovala a uvědomila si, že přišla o možnost z toho celého vybruslit přes "fiktivního" přítele, každopádně ti nemohlo ujít, že vývoj situace v ní vzbudil zájem na tom, jak se s tím vším hodláš vypořádat.
Asi si mě spletl, ale zdá se, že tu mám teď dva nápadníky, jakpak tohle dopadne?
pronesla nakonec nahlas a tobě neušel její možná i trochu zákeřný úsměv, kdy se úmyslně rozhodla zahrát situaci takto, aby mohla pozorovat, jak se k tomu ty i ten druhý postavíte a překonáte překážku, kterou jste byli nyní sami sobě navzájem.
Už na pohled se navíc zdálo, že muž byl ochotný to dovézt až ke rvačce.
-----------------
Pozor na tu lokaci, psal jsem, že přišla rovnou k baru. A promiň to zpoždění, trochu jsem zápolil s nemocí a nebyl tak úplně fit.

[Wrait]

Gus Talon, Bistro Pod pumpou
Přišel jsem mezi ně, Twi'lečka očividně nechtěla hrát mojí hru. Nepřispíval tomu ani ten pobuda s agresivním tonem v hlase. Nehodlal jsem o ní projevovat zájem, zas tak dobrý herec nejsem.
Notak, Taru'n z práce. Ten nový. Zkusím své jméno jestli to pomůže.
Zdá se, že "nápadník" by se klidně rád popral. Nechtěl bych způsobit nějakou aféru hned po příletu, tak radši ustoupím. Nebudu se z ničeho vymlouvat, jestli se bude chtít porvat, budiž. Trénink beze zbraní jsme měli v chrámu taky a nebojím se říct, že patří k těm lepším v galaxii.
Promiň, potřebuju s tebou mluvit, až... Zastavím se v půlce větě. Stejně mám pořád chuť toho hromotluka štvát. Až tady skončíš.
Nebudu se dál vtírat a opustím svojí klínovou pozici. Budu někde venku, kdybys mě hledala.
Ještě než se úplně vzdálím (za předpokladu, že se hromotluk nebude chtít porvat) koupím si trochu vody na cestu. Nechám ji tak čas na změnu názoru a pak půjdu ven, podívat se po okolí bistra, jestli mě něco neupozorní na přítomnost mistra.
______________________
EDIT: Promiň za to místo, pochopil jsem to tak, že si šla objednat a pak se posadila Jinak teď pojedu na týden do hor a nevím, jestli tam bude internet. Říkal jsem si, že se omluvím tady, abych nepsal zbytečně do omluvenek, když tu zatím nic dalšího nedělám

[Jordi Linx]

Gus Talon, Bistro Pod pumpou:
Byl jsi na vážkách, jestli trochu nedráždit muže, aby ses dostal až do sporu, ale nakonec jsi tomu rozhodl ustoupit a zachovat se mírumilovně. Dotyčné jsi navíc jasně naznačil, že bys s ní rád mluvil, ale také to, že jí necháš chvíli na to, aby si to vyřídila se svým nápadníkem sama.
Na baru sis pak koupil ještě něco k pití a v klidu vykráčel ven, zatímco muž se spokojil s tím, že ses mu klidil z cesty. Dívka se moc nadšeně netvářila, ale nakonec jenom mávla rukou, že to bere na vědomí.

Venku ses porozhlédnul po okolí a pokoušel se vycítit nebo nalézt jakoukoliv stopu po své mistryni, nicméně žádný z tvých smyslů ti nic nenapovídal a nikde jsi neviděl vůbec nic, co by mohlo čemukoliv nasvědčovat. A rozhodně tomu nenapomáhala i doprava z čerpací stanice, která byla notně frekventovaná. Že stanice slouží opravdu všem jsi mohl zaregistrovat, jakmile se na stanici otočilo vozidlo CorSecu s jasně zelenými pruhy, tak význačným symbolem, kterým se rádi pyšnili všichni corelliani.
Klientela pak byla různá od běžných vozidel, nákladních až po luxusnější modely - palivo prostě potřebovali všichni.
Asi po půl hodině, co ses potuloval okolo, se z bistra vynořila ona twi'lečka a to dokonce relativně spokojená. Rychlý pohled dovnitř ti pak prozradil, že její "nápadník" tak nadšen nebyl a dost bolestivě se držel za zápěstí. Jakmile tě spatřila, tak bez dalšího váhání mířila přímo směrem k tobě.
To vůbec nebylo hezké nechám dámu v nesnázích. Čekala bych, žes měl lepší výchovu,
spustila hned, jakmile jsi ji mohl tak nějak rozumně slyšet a rozhodně se nesnažila tvářit nějak extra mile. Každopádně podezření, že tě tu vyhlížela, se zdálo být oprávněné.
-----------------------------------
V pořádku, odpověz, jak ti to bude vycházet. A s tou lokací se stane - pokud si nejsi něčím jistý, tak klidně hoď PMku a upřesním, aby to bylo rychlejší

[Wrait]

Gus Talon, před bistrem u čerpací stanice
Slečna byla zklamaná, že jsem se nepustil do křížku s tím pobudou, ale co... Šanci dostala. Teď si bude muset poradit sama. S odchodem z bistra si dávala na čas, takže jsem se musel toulat na dohled od východu, abychom se neminuli.
Šance, že bych na takovémto místě našel, něco od mé mistryně, byla mizivá. Jestli se jí něco přihodilo, určitě po sobě nenechávala stopy předem. Ani Síla mi nebyla nápomocna, veškeré stopy, které jsem cítil, vyvolávali osoby v okolí bistra - převážně rozhořčení z provozu nebo cen paliva.
Twi'lečka mi nechala spoustu času k prozkoumávání, ale ve výsledku nebylo moc co zkoumat. Pro jistotu jsem ještě zkontroloval komlink a datapad pro případné zprávy. Po kontrole jsem se rozhodl projít po okolí na dohled od bistra, abych se vrátil ve chvíli, kdy twi'lečka vyšla ven.
Byla lehce znepokojená s mým výstupem uvnitř, ale při pohledu na již bývalého nápadníka, jsem věděl, že jí o to ani tolik nešlo.
Učili mě pokoře a smíru. Navíc dáma si umí poradit s nenechavými prackami očividně sama. Odpovím s úsměvem a sleduji pobudu v agonii.
Jmenuji se Taru'n Wio. Nabídnu ruku k řádnému představení. Nevím, co máš společného s mojí kolegyní Eerin, ale něco mi říká, že mi alespoň můžeš pomoci.
Nechci chodit okolo horké kaše, takže po představení hned přijdu k věci. Pokud je to jen náhodné shledání, stále by bylo dobré mít tu někoho, kdo se vyzná ve městě a okolí. Pokud bude potřeba, upřesním Twi'lečce, čas setkání s mistryní a způsob, jakým mě kontaktovala. Budu o ní ale mluvit jako o kolegyni, dokud si nebudu jistý, že ví odkud a kdo jsme.

[Jordi Linx]

Gus Talon, Parkoviště u bistra:
Po vyslechnutí si její drobné stížnosti jsi příliš neváhal a twi'lečce se představil, stejně jako jsi vyslovil svou vazbu vůči mistryni Eerin. Reakce od dívky však byla taková rozporuplná - jméno tvé mistryně dle všeho poznala, ale u toho tvého se netvářila příliš jednoznačně.
A jsi si jistý, že nejsi To'run Vaio?
poznamenala a vylovila lístek, na němž toto jméno bylo napsáno. Tedy - něco, co se tomu hrubě podobalo a těžko se dalo se stoprocentní jistotou určit, jaké tam vlastně bylo jméno. Rozhodně však nebylo pochyb o tom, že to bylo napsáno ve značném spěchu.
Ale možný to je. Poslala mě za tebou, máš jet se mnou a víc se dozvíš na místě,
odpověděla nakonec a lístek schovala, než přijala tvou ruku a krátkém a pevném stisku. Rozhodně si v tom nezadala s množstvím mužů, i když Corellia a přilehlé planety a měsíce byly touto náturou poměrně proslulé.
Já jsem Nalla a máme společnou známou. Máš tu někde nějaké svoje věci, nebo můžeme rovnou vyrazit?
přešla nakonec k praktickému vývoji a čekala na tvou odpověď. Rozhodně tím měla také na mysli, zda-li jsi tu byl v nějakém landspeederu, frachťáku a podobně.
Hlavně ti ale nemohlo ujít, že odsud relativně spěchala a nechtěla se tu dlouho zdržovat. Její strohost po odchodu z bistra tomu jen o to více nasvědčovala, nicméně skutečné důvody sis mohl jen domýšlet a teoretizovat o nich.

[Wrait]

Gus Talon, parkoviště u bistra
To’run Vaio opravdu nejsem, ale zní to skoro stejně. Poznamenám k lístku se jménem. Poznámka o mistryní mě trochu utěší. Ale nedostatek informací nijak nepomáhá k tomu, abych přestal myslet na náhlou nedochvilnost mé mistryně.
Její stisk byl krátký a jistý. Chtěl jsem zjistit něco víc, ale ze stisku jsem zjistil jen, že se nechce nebo nemá čas socializovat. Nejsem si jist, jak je to tu se zákony sebeobrany, ale nechtěl bych tu zůstat , pokud by se snad vrátil speeder corsecu kvůli nebohému nápadníkovi.
Přijel jsem nedávno, všechno mám tu. Naznačím ke svému batohu. Pak jí ukážu směrem k jejímu speedru, ze se můžeme vydat na cestu. Nedělám to nutně vědomě, ale z jejího pohledu vidím něco podezřelého. Moje receptory začnou vnímat její chemii. S trochou pomoci od síly možná budu moci podchytit její myšlenky.

[Jordi Linx]

Gus Talon, Parkoviště u bistra:
Jakmile jsi prozradil, že můžete bez dalších prodlev vyrazit, tak bez dalších rozpaků zamířila k landspeederu, kterým přijela ona a usedla za řízení čekajíc, až také nastoupíš. Stihl sis sotva položit věci, když se landspeeder prudce rozjel a byl sis celkem jistý, že značně překračoval povolenou rychlost.
Při své snaze něco více si nastudovat o Nalle jsi mohl s určitostí říci, že byla trochu nejistá a možná i vystrašená. Ale nebyl to takový ten klasický strach, kdy se například malé dítě bojí rancora. Podstata tohohle strachu byla dost odlišná a tobě se nepovedlo přesněji uchytit její význam. Nemohlo ti také ujít, že si kontrolovala okolí častěji než bývá zvykem.
Více se ti z ní však vyčíst nepodařilo, tím pádem mohlo být dost pravděpodobné, že měla silnou vůlli nebo výcvik podporující její odolnost pro manipulaci v Síle na myšlenkové úrovni, byť by šlo jen o čtení.

Nalla neměla potřebu moc diskutovat a plně se soustředila na řízení. I nadále udržovala značnou rychlost, nicméně k tomu přidala i značně se měnící trasu místo nějaké přímější, což sis po několika minutách cesty taky uvědomil. S jistotou jsi však mohl tvrdit, že vůči tobě nechovala žádné nepřátelské pohnutky nebo nějakou zášť. Bez pochyb jsi o tom byl přesvědčen o doby, kdy jste si potvrdili, že máte "společnou" známou.

Po čtvrt hodině jízdy jste vklouzli do méně frekventované části města, aby po chvilce landspeeder zmizel v garáži staršího domu, kde Nalla zastavila a ukázala směrem ke stolu, kde byly dvě tašky.
Najdi si v ní nějaké oblečení a převlékni se, čím dříve tím lépe. Do hodiny musíme stihnout linku na druhou stranu měsíce,
řekla pouze stroze a sama se chopila druhé brašny, kde měla dle všeho oblečení k převlečení ona.