Stránka 3 z 4

Re: Min Laalsey - Doby dávno minulé

Napsal: 18.9.2015 23:04:50
od Gnost Kohn
Opuštěný Interdictor, Hangárová paluba:

Ferocious potvrdil tvoji žádost o pokračování monitorování. Od techničky se ti dostalo odpovědi v zavibrování datapadu, do kterého se ti začala nahrávat aktuální mapa oblasti.
Viděl jsi Felicity, jak mávla na techničku a ukázala na dvoje dveře, technička odpověděla ukazovákem jedné ruky a Felicity zažehla svůj žlutý meč a začala pracovat s dveřmi. "Je to nastejno."
Vojáci se mezitím stáhli k tobě a všiml sis, že zaujali preventivní obranné postavení ve tvé blízkosti, zatímco jsi pokračoval ve vysvětlování svého plánu.
"Dobrý nápad... ale kdo ho odřídí, sem jsem pilotovala já." Viděl jsi, jak Felicity pootočila hlavu, když mluvila, zatímco se její meč stále zakusoval do dveří.
Technička mezitím vyrazila k tobě a stále hleděla do datapadu. Občas koukla kolem, ale zdálo se ti, jakoby stále jedním okem nespouštěla z očí svůj přístroj. "Buďto tam někoho posaďte, nebo můžu zkusit propojit autopilota a ovládat to na dálku. Pokud někde ale narazíme na rušení, tak ale můžu přijít o signál a přijít o ovládání. Na chvíli." Začala mluvit a několikrát k tobě otočila datapad, který zobrazoval nějaké grafy, schéma lodi a nějakou kolísavou zeleno-žlutou křivku, která se ztenčovala a zase tloustla, až vzdáleně připomínala tekoucí sopel. Jeden z vojáků se mezitím přesunul za Felicity ke dveřím. Které se zdály být lehce pootevřené, když k nim přišel.
"Mám to tak, že prolezeme škvírou." Viděl jsi, jak se Felicity otáčí a opírala se o dveře, které měly jedno křídlo zašoupné do strany. "Vyříznout otvor by bylo rychlejší, ale... no.. prostě to je."

Re: Min Laalsey - Doby dávno minulé

Napsal: 19.9.2015 18:48:45
od Jordi Linx
Opuštěný Interdictor, Hangárová paluba:
K mému plánu byla vznesena oprávněná námitka ohledně pilotáže, na níž jsem pozapomněl. A rozhodně by nebyl dobrý nápad poslat pryč s raketoplánem zrovna Felicity, už proto, že stejně jako já tu byla odborníkem přes věci v rámci Síly. Další otázkou bylo, zda-li by bylo moudré nás oslabovat, když už takhle jsme byli šestičlenná skupinka. Otočil jsem se k naší techničce se zamyšleným výrazem.
Kdybychom to řídili dálkově, jak složité by bylo, aby raketoplán dovedl přivolat kdokoliv z nás?
nenechal jsem ji dopovědět a přemístil jsem svůj pohled tak nějak rovnoměrně na zbytek týmu:
Pak, kdo tu nikdy nezkoušel alespoň trochu létat a nemá vůbec tušení, co s tím?

Svými otázkami jsem v podstatě nic neprozradil a spíše jsem si vyžádal další informace, než jsem chtěl dospět k rozhodnutí a pokud možno za přispění všech. I když jsem si nedělal iluze, že v čele mise jsem byl já a Felicity.
Ta mezitím odvedla svou práci na dveřích a menší škvíra mi nikterak nevadila, protahoval jsem se už velkým množstvím nepříjemných prostor a tohle mě rozhodně nemělo nikterak rozhodit.
Mohli bychom z lodi vzít nějakou startovací součástku - ale zase riskovat její poškození ... sakra, měli jsme si vzít pilota navíc,
přemýšlel jsem nad vzniklou situací a uvědomil si chybu, která nám nyní pár věcí zkomplikovala. Pro příště takovou chybu udělat nehodlám a nyní bylo potřeba se soustředit na naši současnou situaci.
Dobře, rozhodneme, jak s transportérem a vyrazíme kupředu, ať se tu zase nezdržujeme moc dlouho,
dodal jsem ještě nakonec a čekal na příval informací, které se měly promítnou do našich bezprostředních plánů.

Re: Min Laalsey - Doby dávno minulé

Napsal: 29.12.2015 00:09:56
od Gnost Kohn
Opuštěný Interdictor, Hangárová paluba:

"Budu ráda, když dokážu nastavit jeden datapad, natož víc, aby se nehádala příkazy, případná nadřazenost ovládání jednoho nad druhým. Možná zvládnu propojit loď a dva, ale víc bych neriskovala." Odpověděla ti technička na tvůj dotaz ohledně vzdáleného ovládání lodě a viděl jsi, jak váš medik zvedl ruku a podíval se na tebe.
Durosovy obrovské oči zamrkaly a pootevřel pusu. "Moc neumím přistávat." Zabručel potichu a podíval se bokem, jakoby se mu to nepřiznávalo snadno.

"I pokud tady nějací droidi jsou, pochybuji že myší, či obranní dokáži odletět pryč." Ozvala se na uzavřeném kanále Felicity, když jsi e podíval jejím směrem ke dveřím, nebyla tam. "Měla jsem vzít pilota, ale to už teď nespravíme. Vím, že nechceš nic uspěchat, ale kdo ví, kdy loď zjistí, že jsme tady...." Prolezla zpátky pootevřenými dveřmi a znovu si s nimi začala hrát, zda nepůjdou otevřít víc, či alespoň úplně zavřít.

Technička mezitím zalezla do lodi a notnou chíli k vám všem doléhalo všelijaké klepání a pípání. Vylezla chvíli poté, co Felicity domluvila. "Dobrá, snad to bude fungovat. Můžu po cestě zkusit napojit ještě někoho, když už jedno propojení mám, ale nemusí to fungovat. A můžu ztratit i to co teď máme." Obeznámila tě s riziky, stejně jako jsi znal rizika delšího setrvání na této lodi.

Re: Min Laalsey - Doby dávno minulé

Napsal: 31.12.2015 21:09:06
od Jordi Linx
Opuštěný Interdictor, Hangárová paluba:
Z hlediska pilotů se moc variant nenabízelo - pokud bych nepočítal svou maličkost a Felicity, tak s pilotáží měl nějaké zkušenosti jen náš medik a se starty trochu i duros, což by se taky dalo počítat, ale stejně se mi nechtělo náš tým oslabovat. Když jsem to celé takto prošel a vzal v potaz naši současnou situaci, tak mi vycházelo jako nejlepší řešení bez posádky. Děkovně jsem pokynul všem, kteří mě o schopnosti pilotáže dovedli informovat a otočil jsem se na techničku.
Propojíme loď na dva - jeden u sebe budu mít já nebo Felicity a druhý necháme našemu medikovi, který je naším plánem B pro odlet. Takže asi nemusím říkat, že kdyby šlo všechno k sithu, tak ho musíte chránit,
rozhodl jsem nakonec a čekal jsem, jestli k tomu Felicity něco neřekne, přičemž jsem na závěr pousmál vzhledem k ostatním, aby moje předchozí tvrzení brali v potaz, ale nebyli jim zbytečně stresovaní tím, že očekávám to nejhorší.
Sice nevíme do čeho jdeme a je dobrý vždy počítat s nejhorším, ale snad toho nebude zapotřebí,
pomyslel jsem si hlavně pro sebe a pokusil jsem se vyčíst současnou morálku družstva před tím, než budeme pokračovat dál. Průlez se již zdál v pořádku, takže jsme mohli pokračovat dál. Zbývalo tedy počkat až technička provede veškeré nastavení, odparkujeme si naši loď a poté již vyrazíme kupředu do lodi. Mezitím jsem ale došel k Felicity, abych mohl mluvit jen a výhradně s ní.
Jde i o to, aby nám loď nezničili,
šeptl jsem k ní tak, aby to nebudilo zbytečnou pozornost nebo to mohlo vypadat jakože se domlouváme, kdože z nás dvou vlastně bude mít v držení tablet s ovládáním.

Re: Min Laalsey - Doby dávno minulé

Napsal: 08.4.2016 23:53:40
od Gnost Kohn
Opuštěný Interdictor, Hangárová paluba:

Technička se ihned dala do práce, zatímco ty ses šel radit s Felicity.
"Jsou to jen droidi. Ale... chápu tvoje obavy." oplatila ti tvůj šepot svým a podívala se na vaši loď.
Tvoje kolegyně to možná zjednodušovala, byla si vědoma že i obyčejní droidi mohou být problém, natož bojoví, ale jejich hrozbu lodi z nějakého důvodu nebrala na těžkou váhu.
"Takže na můstek a když to nepůjde odtamtud, tak ke generátoru. Zní to celkem jednoduše." Její slova i pohled značily to, co je jasné. Jednoduché to nebude. Vůbec.
Jakoukoli odpověď či myšlenky na ni ti přerušily zvuky motoru a mlácení kovu o kov, přesněji části vaší lodi o podlahu hangáru. a potom trochu tvrdší přistání následované chvílí ticha.

"A je to... věděla jsem to! Věděla jsem, že to zvládnu!" Objevila se za tvým ramenem technička a při pohledu na tebe se zarazila. "Omlouvám se. Koho z vás teda mám připojit?" V ruce držela jen malý datový disk, na kterém měla nejspíše nahraný program, protokoly, či co všechno jsi vlastně ani nechápal je potřeba. "Nosím sebou spoustu věcí, stačilo to jen trochu upravit na míru."
"Vezmi to do svého. Pokud nemáš nic proti. Ale klidně to vezmu já." Ať už bylo tvé rozhodnutí jakékoli, odletěli jste dálkově ovládaným transportem z hangáru a pomalu vyrazili jednou z cest na můstek, navigovaní mapou od techničky.
"Všichni oči otevřené. Staré lodě nikdy nevítají hosty příjemně." Zavelela Felicity, která šla, jako poslední.

Re: Min Laalsey - Doby dávno minulé

Napsal: 09.4.2016 21:31:05
od Jordi Linx
Opuštěný Interdictor, Hangárová paluba:
Rozhodnutí padlo a během chvilky technička zvládla vyřešit vše potřebné ohledně propojení s tabletem a dálkové ovládání našeho transportu. Nakonec spokojená se svým úspěchem dorazila k nám a ptala se, komu z nás dvou jej předat. Felicity jako prvního navrhla mě, tak jsem tedy souhlasně pokynul hlavou a převzal si jej do své péče. Vše jsem si ještě zkontroloval, abych si byl jistý, že všemu porozumím a bez potíží budu schopen loď v případě potřeby navigovat. Jakmile jsem s tímhle skončil, tak následovalo uschování na bezpečné místo, samozřejmě poté, co byla loď přemístěna do "bezpečí" venku a připravení se na další část našeho úkolu.
Takže vyrazíme, půjdeme ve dvouřadu - já půjdu v čele a vedle mě někdo s puškou, skupinu bude uzavírat Felicity. Naši lékařští a techničtí specialisté mají tu výsadu, že půjdou uprostřed. V případě nebezpečí se rozvineme do stran, ideálně hledáme kryt. Cokoliv podezřelého hlásíme a tak dále. Neděláme to poprvé, tak se postarejme, ať to není ani naposledy. Nějaké otázky?
rozčlenil jsem tým a vykreslil, jak bychom měli postupovat. Pomalu už si ani nepamatuju, kolikrát jsem to říkal, nebo slyšel někoho říkat, až to bylo do jisté míry úsměvné. Zároveň jsem se snažil vypadat jistě a bez nějakých větších pochyb, abych tím inspiroval a motivoval ostatní členy týmu.
Každopádně budu muset být hodně opatrný - vše nasvědčuje tomu, že nás tu může čekat něco hodně nebezpečného,
pomyslel jsem si pro sebe a pokud mezitím nikdo nic nenamítnul, tak jsem ujal vedení naší skupiny a vyrazil vpřed kdykoliv připraven tasit světelný meč nebo použít Sílu. Samozřejmě jsem si pravidelně přivolal Sílu, abych nahlédnul před nás a byl připraven reagovat na jakékoliv nebezpečí. Zadní část a krytí zad jsem pak plně hodlal přenechat Felicity.

Re: Min Laalsey - Doby dávno minulé

Napsal: 12.10.2016 23:16:23
od Gnost Kohn
Opuštěný Interdictor

Po rozřazení vaší úderně-průzkumné jednotky jste vyrazili.
Loď duchů opravdu dostávala svému jménu. Vzduch zde byl překvapivě čerstvý, ale to bylo tak všechno. Občasné nánosy prachu byly zvláštní. Někde nebyly vůbec, jindy byly vidět kolečka, nejspíše od robotů, vyježděné v nánosu. Aby mrtvo této lodi nebylo málo, občas hrobové ticho proťal hlasitý a hluboký zvuk, jak se poškozený trup lodi kroutil, nebo narazil do nějakého kusu trosek.

Tím tvůj zážitek z lodi ale nekončil. Narozdíl od ostatních jsi měl o smysl víc, ty a Felicity jste dokázali používat Sílu a kdykoli se někdo z vás natáhl vpřed, cítili jste to. Jakoby vás loď vítala, chtěla obejmout a nepustit. Bylo to zároveň děsivé, až z toho mrazilo v zádech, i opojné... samo se to nabízelo jen ochutnat z toho závoje Temné strany, obklopujíc tuto loď.
Občas jsi viděl Felicity, jak jde možná až moc vzadu za vámi, ale brzo vždy došla vaši skupinku, protože jindy jsi začal zaostávat ty, když jsi se musel čas od času silou svojí vůle odtrhnout od aury tohoto místa.

Čím dál jste byli, tím nerozní byli všichni členové skupiny. Cítil jsi to, nešlo to přehlédnout. Kdokoli by na vašem místě čekal nějaké nebezpečí za každým dalším rohem, ale nic nepřicházelo. S každým dalším prázdným koridorem se stres zvyšoval. Až jste nakonec něco našli. Před vámi ležel na zemi rozstřelený bezpečnostní droid, který stále svíral v ruce blaster. Nic neobvyklého na této lodi. Problém byl v tom, že se z něj kouřilo, poškození bylo čerstvé a ze strany, odkud jste předpokládali, že přišel výstřel byly jen zavřené a zamčené vzduchotěsné dveře. Technička tvrdila, že je nedokáže otevřít a prořezat by trvalo dlouho.

Čas tady ubíhal trošku jinak, možná až moc pomalu, ačkoli jste tady mohli být půl hodiny nanejvýš, připadalo vám to jako celý den. Nebýt tvého spojení se Silou a ostřejšími vypracovanějšími smysli, nebyl by jsi schopen rozeznat rozdíl.

V několika dalších úsecích chodeb byly znatelné známky boje. Panely ve stěnách rozstřílené a natavené, jakoby zde vybuchovaly granáty. Dokonce byly několikrát i jasné opálené obsyry lidských těl. Ale ta byla kdoví kde. Na vícero místech to dokonce vypadalo, jakoby se zde poškození někdo pokoušel opravit a vyčistit ožehlé části.

Nakonec jste tam došli, můstek. Dveře se před vámi otevřely a vítaly vás dovnitř. Zde bylo poškození z boje jasné a nikdo se jej nepokoušel opravit. Některé konzole byly vyrvané ze stěn, zábradlí a ležely o kus dál. Chyběl zde kus podlahy, jakoby i tady něco explodovalo. Všude na stěnách byly zřetelné dopady blasterových střel. Co tady bylo ale navíc bylo něco, co jste dokázali identifikovat jen ty a Felicity. Bojovalo se tady, na světelné meče, osekaná místa všude po můstku toho byla důkazem.

Mimo to vás ale uvítaly i dvě neočekávané věci. Poprvé za dobu tady jste viděli mrtvé tělo. Měl na sobě uniformu a na prsou byl znatelný zásah blasterem. Ležel na zádech a ohledně identifikace už bylo několik staletí pozdě. Na druhou stranu druhý přítomný na tom byl až moc dobře. Kousek ode dveří byla umístěna stázová kapsle, jejíž diody a panel nebezpečně blikal. Aniž by se kdokoli čehokoli dotknul, otevřela se a ven vypadl muž. Nebyl nejmladší, ale ani nejstarší, nemohlo mu být přes čtyřicet. Černé vlasy měl střižené krátce a do očí jsi mu neviděl a výškou se ti mohl podle odhadu víc než dostatečně rovnat. Na sobě měl uniformu ne nepodobnou mrtvému. U pasu mu však visela velmi speciální zbraň.
Jakmile dopadl na zem, začal hýkat a sténat, zdálo se, že je v křečích a nic nevidí, jedna z rukou mu sleja k pasu, ale to už světelný meč letěl Felicity do dlaně.

Jeden z vašich vojáků k němu přistoupil a mířil na něj, zatímco medička k němu opatrně přistoupila, ale muž stihl upadnout do bezvědomí. Felicity k tobě přistoupila a ukázala ti meč. Tvarem byl jednoduchý, ale rozhodně umělecky vyvedený. Černé a zlaté plátování se střídalo a vytvářelo specifický tvar jílce v dokolané symetrii. Zmáčknutím tlačítka prostor mezi vámi rozzářilo krvavě rudé světlo. Meč byl užší, než standartní a lehce pulzoval, což značilo nevšední krystal, ale něco o svém vlastníkovi vypovídal.

Re: Min Laalsey - Doby dávno minulé

Napsal: 14.10.2016 19:48:22
od Jordi Linx
Opuštěný Interdictor, Můstek:
Atmosféra starodávných chrámů, dávno zapomenutých opuštěných vesnic, továren a komplexů zapomenutých v končinách, kam se běžně nikdo nedostane, nebo snad vyklizených pirátských základen, to vše a ještě mnohem víc na nás nechávalo dýchat plavidlo, kterým jsme právě procházeli.
Pocit, že se každou chvílí může něco zhroutit, protrhnout a my bychom s tím nic nenadělali, stejně jako to podivné tušení, že je zde něco špatně, celkové morálce týmu nepomáhal. Přemýšlel jsem, zda je nějak nepovzbudit, neříct pár konejšivých slov, ale většinou to mívalo úplně opačný efekt. Naopak, nechávat ze sebe plynout sebevědomý dojem a neochvějnou jistotu, že vše zvládneme pomáhalo mnohem více a i když ostatní mohli pochybovat o sobě, tak ve mně mohli vidět oporu. Že jsem sám měl pochyby a spoustu divných pocitů, nehledě na to temné víření Síly, to byla věc druhá.

Prvním zádrhelem mohly být zavřené dveře, které nešlo otevřít - vyžádal jsem si tedy alespoň informace, kam vedly a jaké tam vedly další přístupové cesty. Pokud by tudy nikdo neprošel, tak musel někde vylézt a rozhodně by bylo dobré vědět, že někde o pět dalších dveří dál se otevřou ty, kde bude stát majitel blasteru. Odolal jsem touze zkontrolovat si světelný meč a kasně jsme se s Felicity dohodli, že jeden z nás půjde vždy první a druhý naopak vzadu. Potlačil jsem také nutkání se jí zeptat, jak vše zvládá a jenom jsem ji jedním gestem naznačil, že věřím v dobrý výsledek akce. Alespoň jsem si doufal, že si tak můj úsměv a pokývnutí vyloží, než jsme vyrazili dál, na můstek.

Podle všeho se bojoval ve více částech lodi, ale ten nejdůležitější souboj proběhl právě na můstku, jehož stav tomu také odpovídal. Ale především - stázová komora a přeživší.
Žije, uživatel Síly, Sith?
uvažoval jsem rychle, zatímco Felicity pohotově dotyčného odzbrojila. Snažil jsem si vybavit, zda-li mi ty uniformy nejsou povědomé, ale fakt, že uživatel Síly měl uniformu napovídal již předtím, než jsem mohl pohlédnout na světelnou čepel. Jediové možná mohli být v rámci odívání monotónní, stereotypní, nudní, ale o praktičnosti nešlo pochybovat - rozhodně to však nebyly uniformy a to v naprosté většině ani v minulosti. A s ohledem na silnou temnou auru na lodi mě červená čepel ani moc nepřekvapila. Věnoval jsem jí několik vteřin, než jsem ji nechal vypařit a věnoval se víc jílci, když mě napadla zajímavá myšlenka.
Abyste zneaktivnili světelný meč, stačilo v podstatě málo, pokud jste věděli, co děláte. A zkušený Jedi by to měl vědět, stejně jako by měl vědět, jak to nastavit, aby to nešlo hned poznat. Ano, byli jsme tu s Felicity dva na jednoho, ale dobře jsem věděl, že my dva bychom proti mistrům našeho Řádu i tak dostali pořádně na zadek a proto nebylo od věci si připravit pojistku. Nenápadně jsem to zároveň naznačil Felicity, než jsem se rozhodl jí meč podat nazpět a vyrazit k zajatci.
Budťe opatrní a kdyby se vám cokoliv nezdálo, i s vámi samotnými, tak nám řekněte. Od toho tu s Fel jsme. Náš oblíbená techgirl zkusí pročesat konzole a vydolovat co nejvíce dat, Torson kryje cestu, kterou jsme přišli. Pokud máte někdo pouta, tak bych o ně poprosil,
vydal jsem instrukce, aby tým začal něco dělat. Pracující lidé méně přemýšlí o situaci a i přes objev dotyčného jsme tu byli z jiného důvodu. Věnoval jsem ještě pohled Felicity, aby mě kryla a přistoupil jsem k Sithovi, kde již byla medička.
Pokud nebyl smrtelně zraněný, tak jsem ho chtěl spoutat - tak aby pouta byla vpředu a stále vidět. Svázat uživateli Síly ruce dozadu bylo jako nikdy nevědět, zda-li je pořád spoutaný nebo ne. Znal jsem z vlastní zkušenosti a mnohokrát mi to již zachránilo život.
Potom jsem ho chtěl ohledat - jakékoliv osobní vlastnictví a ostatně cokoliv, co by mi o něm mohlo říct více. V Síle jsem ho zatím zkoumat nechtěl.
Zrádce ... mohl by to být zrádce z téhle posádky a ne nikdo z mého týmu? Hlavně opatrně ...
napadlo mě ještě, zatímco jsem zkoumal obsah jeho kapes.

Re: Min Laalsey - Doby dávno minulé

Napsal: 15.10.2016 20:54:16
od Gnost Kohn
Opuštěný Interdictor, Můstek:

Vyžádal sis informace o zavřených dveřích. Technička chvíli pracovala a potom na tebe začala chrlit informace. Mimo poměrně nepodstatných částí lodi vedl k zavřenému hangáru a na záď lodi. Také se zdálo že většina cest z přídě byla neprůchodná. Bylo jasné, že se někdo dost snažil uzavřít část lodi.

Na můstku se dala technička do práce, zatímco ty jsi začal šacovat vašeho nového zajatce. Zatím jsi mu vytáhl nůž z boty, kódový váleček a několik staletí kryogenicky zmraženou energetickou tyčinku.
"Tady je další tělo. Zastřelen zezadu do hlavy." Ozval se druhý z vašich vojáků, teď už jsi si byl jistý, že tenhle je Reynesz. Na lodi jste zas tak velkou posádku neměli, ale několik nových tváři se k vám přidalo.
Přeživší ležel na zemi spoutaný a stále v bezvědomí a jedné velké křeči. Duroský medik mu něco vpíchl do krku, po čemž se pomalu začal uvolňovat. Felicity klekla vedle tebe. Viděl jsi, že si meč připla k pasu až teď, nevnímal jsi, co s ním dělala mezitím, ale něco určitě. Natáhla tuku k těm jeho a začala mu páčit stále křečovité prsty. Mezi nimi se objevila malá černá věcička.
Fel nastavila dlaň a viděl jsi v ní holočip. "Kouknem na to." Natáhla ruku bokem a zmáčkla jedno ze tří tlačitek.

Před vámi se objevil holografický obraz, na kterém byly dvě osoby. Muž, který teď ležel před vámi na zemi a žena. To ale Felicity přepla na další snímek, teď se k nim přidalo malé dítě, které se muži motalo u nohy. Oba dospělí vypadali o několik let starší, než na předchozím snímku. Poslední obraz Felicity přepla a ani ne o vteřinu později vypla. Tady už byla jen žena, nyní již starší malá holčička a v náručí měla malý uzlíček, což nasvědčovalo dalšího potomka. "Víc tam není." Špitla potichu a opatrně strčila čip zpátky do mužovy dlaně.

"Mám tady něco, co vás bude zajímat." Zvolala technička směrem k vám a počkala, než k ní dojdete. Reynesz zatím vzal hlídku u vašeho "zajatce". Felicity ještě cestou zkontrolovala další nalezené tělo, ale vrátila se k tobě s ničím novým.
Technička spustila na holoprojektoru hologram místnosti. Váš nový kolega stál u jedné z konzolí a pravděpobodně druhý zastřelený, kterého našel Reynesz stál kousek od něj, soudě dle polohy těla.
"Tohle je poslední záznam z bezpečnostního hologramu. Zbytek je... poškozen, částečně vymazán... přesně nevím. Myslela jsem, že to budete chtít vidět." Záznam však ještě pozastavila a zpod spousty kabelů vytáhla svůj datapad. "Ještě tohle." Postupně projela tři osobnostní profily posádky. "Projela jsem posádkový seznam podle obličejů ze záznamu, bylo to jednoduché."

+++Tyron Gillrus+++
++ výkonný důstojník --- Komandér poručík Nového Impéria ++
+ 39 let --- Aktivní služba: 18 let+


- Ukázala první identitu, která seděla k pravděpodobně na místě zastřeleného.

+++Leoben Laine+++
++ zástupce velitele ---Generál Nového Impéria ++
+ 44 let --- Utajeno --- požadován bezpečnostní kód ---ověření DNA --- požadována hodnost.


- Tentokrát se jednalo o zastřeleného u vchodu. Na první pohled na něm bylo něco zvláštního. Modré oči, blond vlasy, vzhled anděla, ale v jeho výraze... v jeho očích bylo něco daleko hlubšího, temnějšího.

+++Raime Dorn+++
++ velitel --- Admirál Nového Impéria ++
+ 49 let --- Utajeno --- požadován bezpečnostní kód ---ověření DNA --- požadována hodnost.


- Toto byla složka jediného přeživšího ze tří přítomných. Stejně, jako předchozí vám prakticky nic neřekla, ale alespoň už nebyli bezejmenní.

Technička poté pustila holozáznam.

Můstek Interdictoru, před více než 300 lety

Tyron i Raime stáli vpředu můstku, vypětí obou mužů kořenilo ve snaže zastat více pozic naráz. Zněl poplach a místnost se třásla. Bitva probíhala v plném proudu. Interdictor byl poškozen, ale jedna z nepřátelských lodí se již rozpadala a snoubila s hvězdným prachem. Většina systémů už byla přesunuta do záložního můstku, ještě ale nebylo všechno. V tom se ale otevřely dveře.
Leoben zvedl ruku a vystřelil z blasteru přímo Tyronovi do temene. Ten padl mrtev k zemi. Raime se otáčel a hmatal po světelném meči. Do hlavně pistole se díval celou věčnost, než se z ní vynořilo rudé světlo, které jej minulo jen o centimetry, když kontrolovaně padal na zem a stáhl se za jeden ze sloupků.

"Leobene! Co to děláš!" Zavrčel a snažil se vykouknout z úkrytu, ale následovaly jen další paprsky rudého světla.
Druhý muž jen přecházel po můstku v dostatečné vzdálenosti a střílel. "Já se tě snažil varovat, ale ty nikdy neposloucháš."
Raime kotoulem vyskočil z úkrytu a zažehl svůj meč, jehož čepel se srazila s několika výstřeli. "Proč." Nebyla to otázka, jen vzteklé, nevěřící vydechnutí.
"Vždycky jsem tě podporoval, ale tohle zašlo daleko. Obětuješ celou posádku, stovky lidí a odkaz dalších stovek jen pro záchranu sebe. Zašel jsi příliš daleko." Leoben přestal pálit a na chvíli se zastavil.
"Udělal bys to samé." Raime pomalu sklopil meč, hned na to ale vymrštil ruku vpřed a Leoben odletěl na protější zábradlí. Raime neváhal, přeskočil několik schodů, půlku místnosti a chystal se k úderu. Ten ale zastavila druhá rudá čepel, zářící z Leobenova meče, identického, jako měl Raime. "Já mám ještě svědomí."

Na to se v místnosti rozzuřil opravdový souboj. Nic, jako kdokoli za několik staletí uvidí. Pravdou je, že nejlepší válečníci se rodí ve válce, za žáru bitvy, v srdci všeho toho násilí, všeho pohrdání a nenávisti. Spousta úderů ani netrefila cíl, nesetkala se s protivníkovou čepelí. Tak moc měli jeden druhého přečtení, že dokončovat některé pohyby bylo zbytečné.

Proti sobě stáli dva rovnocení soupeři, kteří si vyměňovali útoky a sekvence z částí hned několika stylů boje se světelným mečem. V některých momentech připomínali spíše rozmazané šmouhy a i pro trénované by bylo těžké jejich pohyby v této rychlosti rozpoznávat. Nechyběla akrobacie při vyhýbání překážek, zábradlí a schůdků. Vzduchem létaly kusy konzolí, dráty. V jiných chvílích to zase vypadalo, jako cvičný souboj, zdálo se, že oba protivníci myslemi opustili těla a vydali se někam jinam. Pak to přišlo. Vzduchem začaly létat blesky sem a tam, některé se zastavily o strop, jiné o čepel meče. Nakonec se oba zastavili naproti sobě a prostor mezi nimi vyplňoval modrý proud energie, který nabýval na intenzitě.
Místnost vyplnilo modré světlo a když pominulo, nacházeli se oba sithové na odlišných stranách můstku. Kus podlahy uprostřed se jakoby vypařil, ale bojovníci zůstávali naživu. Z obou se kouřilo, ale vypadali stále odhodláni zmasakrovat toho druhého.

Začali se k sobě zase přibližovat. Leoben se rozhlížel po místnosti a hledal svůj světelný meč, ale když byli dost blízko, Raime ten svůj zahodil a boj začal nanovo. Daleko brutálnější, ale unavenější. Jakékoli bloky či úhyby byly jen náhodné, neboť oba se soustředili jen na útok, vymlátit duši z toho druhého rychleji než to udělá on mě. Souboj pokračoval ještě chvíli, než se bojovníci od sebe roztrhli, Leoben přeskočil zábradlí a sklonil se k blasteru na zemi, Raime se ale skláněl u Tyronova těla a z jeho holsteru mu do ruky vletěl blaster mrtvého důstojníka. Oba několikrát uhli výstřelu toho druhého, než na sebe zamířili ve stejný čas. Tentorkát ale Raime vystřelil první a Leoben ani nezmáčkl spoušť, aby se skácel k zemi. Uběhl zlomek sekundy, než se Raime dostal k padlému příteli. Poslední slova, která si řekly zůstali mezi nimi. Nakonec Raime vstal, přivolal si svůj meč a šel ke stázové kapsli, která všechen tento chaos přežila.

Re: Min Laalsey - Doby dávno minulé

Napsal: 31.10.2016 21:23:11
od Jordi Linx
Opuštěný Interdictor, Můstek:
Postupně se na mě začaly valit nové a nové informace a já se v nich snažil si udělat co největší pořádek a poslepovat si to do něčeho, co by mi mohlo vytvořit celkový obrázek. Mrtvoly postupně přibývaly, stejně jako příčiny jejich skonu - některé ne zrovna úplně čestné, ale na to se historie neptala. Vlastně v našem případě ano - takže ono pořekadlo "historie se na to ptát nebude" zde neplatilo a nějak jsem pochyboval, jestli by kdy vůbec platit mělo.

Sith z mražáku však rozhodně nebyl samotář - záznam z holočipu, který dodala Fel, potvrzoval, že na něm mohla být jeho rodina, něco, co je ve většině případu Řádu Jedi vzdáleno.
Rodina Sitha - nějak si neuvědomuju, že by se o tom kdy mluvilo. Vždycky jsou vykreslováni jako uzurpátoři, vrazi, nelítostní a bezcitní a pak tohle. Vlastně ... je to vlastně Sith? Precedens rudé čepele ...
uvažoval jsem nahlas v doslechu Fel a pojal jsem pochybnosti o skutečném původu našeho bezvědomého zajatce, kterým v tuhle chvíli stále ještě byl.
Pochybnosti, nejistota, málo vodítek - člověk by řekl, klasický Jediský den,
pousmál jsem se zlehka, zatímco nám technička připravila první nalezené informace, které identifikovaly tři hlavní interprety poslední šarvátky na můstku. Stejně jako jejich hodnosti a příslušnost k ..
Nové Impérium? Říká ti to něco Fel, Sithská impéria mi nikdy moc nešla, pamatoval jsem si hlavně to, že nakonec všechna padla. Ale počkej ... Dorn, to už jsme někde v Řádu slyšel, ale taky si to nemůžu vybavit,
povzdechl jsem si nad tím, že mi informace vytvořily spíše více otazníků, než zodpověděly předchozí otázky. Puzzle tedy získávalo na počtu dílků, ale ty spojovací mi zatím chyběly.

Možná jsme teď věděli, co se odehrálo na můstku, ale pořád to neprozrazovalo mnoho dalšího.
Fajn, tohle vysvětluje, co se odehrálo tady, ale pořád to nechává otazník nad zbytkem lodi. Tím, co tu všechno uzavřelo dveře a tak dále. Jsi schopná získat nějaké další záznamy, třeba s nedávným datem z chodeb, hangáru, cokoliv? Lodní deník, osobní deníky vyšších důstojníků? Dobu, kdy byla aktivní stázová komora?
otočil jsem se k techničce v naději, že mi poskytne nějaké další puzzlíky a možná dokonce i ty spojovací. Pohledem jsem zatím znovu spočinul na našem zajatci a zkontroloval jej - lehce se dokonce natáhnul v Síle, abych jej neprobudil předčasně, než se nám povede zjistit víc.

Re: Min Laalsey - Doby dávno minulé

Napsal: 10.11.2016 02:58:15
od Gnost Kohn
Opuštěný Interdictor, Můstek:

Felicity jen krčila rameny, zatímco ty jsi uvažoval nahlas. Když jsi začal pokládat otázky, chěla odpovědět, ale to jsi ji zase zarazil a začal vyjadřovat vzpomínky na jméno Dorn.
"Nové SIthské Impérium povstalo po dlouhé době, když jej Mistr Jedi jménem Phanius obnovil a přijal jméno Darth Ruin. Občas se hodí studovat historii, Phanius je jedním ze Ztracených."
Fel se potom opřela lokty o jedno ze zábradlí a zhluboka vydechla. "Jméno Dorn se sem a tam objeví. Pokud doluješ v archivech často, občas se opakuje, ale rozhodně není jediné, které se v řádu opakuje. Znala jsem... Dorna. Adrian, byli jsme spolu v klanu. Zmizel v den, kdy ho měli na Coruscantu pasovat, ani se tam nedostal. Po víc jak roce vodítek a slepých uliček ho našli, ale umřel. Pasovali ho posmrtně." Slyšel jsi o tom před několika lety, asi rok před tím, než se z tebe stal Rytíř Jedi. Už to také bude několik let. Ač jsi se o to nesnažil, cítil jsi, že ti tvá kolegyňka neříká všechno. Ten pocit odporu a zatajení z její strany byl značný.

Technička chvíli ťukala do datapadu a věnovala ti omluvný pohled. "Záznamy prostě....nejsou." Poté ji ale obsah datapadu pohltil, veškerou pozornost věnovala té malé věcičce až se nakonec v jejím obličeji vystřídal pohled poražení s vítězstvím. "Našla jsem automatické lodní záznamy kolem doby pořízení hologramu."

Datapad otočila na tebe a ukázalo se před tebou poměrně dlouhé čtení. Nakonec sis ale dal dohromady pěkný příběh. Loď letěla do tohoto sektorů kvůli tajné misi, o které chybí záznamy. Setkali se zde se třemi křižníky Republiky třídy Hammerhead. Po několika minutách utajené komunikace mezi velitelem a jedním křižníkem. Následovalo spousta poškozených dat a když navazovala, už probíhala bitva. Několik republikových jednotek se nalodilo a Interdictor neměl dostatek vojáků efektivně bránit území, proto většinu postoupili Republice. Bitvu ve vesmíru ale účině vyhrával z nějakého důvodu Sithský kolos. Časově před bitvou na můstku začal Interdictor vypouštět atmosféru a všechny systémy začala zbylá posádka můstku převádět na záložní, kolem kterého se opevnila posádka. Jedna úderná jednotka Sithů se nalodila a obsadila Hammerhead, poté taranovali zbylou loď, neboť se Interdictoru podařilo jeden sestřelit. Zbytek bytvy byl poměrně nepodstatný. Sithská posádka u záložního můstku se udržela, ale loď zde uvídla kvůli nefunkční většine zbylých systémů. Další data chyběla a o pouhých pár hodin později vykazovala loď nula známek života bez toho, aniž by jakýkoli únikový modul opustil loď, či jakákoli loď. Vypadalo to, jakoby prostě všichni zmizeli... nebo náhle zemřeli. Technička tě poté ale varovala že pohyb po lodi po tomto incidentu měla na starosti robotická posádka lodi, jejíž nouzová část dostala úkol ze záložního můstku dlouho poté, co byli všichni mrtví, úkol loď vyčistit a opravit. Zároveň byly v záznamech díry, chyběly celé dny. Zpočátku jednou za několik týdnů, poté měsíců a nakonec i po několika letech.

Natáhl jsi se nakonec v Síle k vašemu spáči. Cítil jsi rozrušení, hněv, smutek, vše jen ne klid či prázdnotu, jakou bys čekal od někoho, kdo byl minimálně tři sta let ve stázi. Dosáhl jsi na kraj a cítil jsi tohle všechno, jeho mysl možná spí, ale tělo pořád ještě pracuje, jako by byl v bojí, pro něj možná před několika vteřinami.

Re: Min Laalsey - Doby dávno minulé

Napsal: 12.11.2016 20:20:28
od Jordi Linx
Opuštěný Interdictor, Můstek:
Díky lepší paměti Fel se mi dostalo informací a připomenutí ohledně Nového Impéria, stejně jako vzpomínku na Adriana Dorna. Stejně jako to, že jeho jméno nebylo až tak neobvyklé - těžko zde uvažovat, zda-li to mohla být pouze náhoda, nebo za tím vším bylo něco víc.
Trochu mě ale zarazilo Felicitino zaváhání - jakoby k tomu mohla říct mnohem víc, než zatím prozradila, ale z nějakého důvodu se tomu vyhnula. Věřil jsem, že to nebylo nic podstatného pro naši situaci a chtěl jsem to nechat přejít, přesto při uvědomění si místa, kde jsme se nacházeli jsme pocítil nutkání říci něco více.
Být Jedim je mnohdy riskantní, jen se podívej na nás tady a teď. Ale já ničeho nelituji, i kdybych v životě pomohl jen jedinému člověku, tak ničeho nelituju,
pronesl jsem přímo k ní a pokusil se ji ještě povzbudit úsměvem, než jsem se otočil a soustředil se na techničku, která také dovedla zjistit o něco více, i když se to zprvu nezdálo.

Tři republikové proti jedné sithské - na první pohled jednoznačná převaha, ale i tak jsme byli na palubě sithské paluba a ne Hammerheadu. Tady něco nesedělo a nemusel jsem být ani admirál flotily, abych pochopil, co se mohlo stát.
Zběhnutí? Ale odkud kam? A dařilo se, nebo právě naopak a bylo tedy prozrazeno?
napadla mě varianta, která se mi v tuto chvíli zdála nejpravděpodobnější. V historii takovýchto situací bylo hodně, včetně nedávno zmíněného Ruina.
Dobrá práce, teď k našemu úkolu - co všechno odsud můžeme ovládat a kam budeme muset zajít?
zeptal jsem se techničky po kontrole našeho zajatce. Mrknul jsem pro jistotu i na pouta a snažil se zjednodušit si myšlenky dalšího postupu - začalo tam toho vířit příliš. Než jsem mohl dostat odpověď od techničky, došel jsem k jednomu z mužů s výbušninami.
Připravte tu nálož, dálkově, umístěte ji, aby nebyla hned vidět a ještě nastavte, aby to bouchlo nejpozději za dvanáct hodin, kdyby nepřišel signál,
řekl jsem mu tak, že to plně mohl slyšet jenom on.
Na ostatní jsem ukázal gestem, že tady bude připravená výbušnina a na vysvětlenou jsem pokynul k našemu "zajatci". Mohl být ještě v bezvědomí, ale opatrnosti nebylo nikdy nazbyt. Hrál jsem si ještě s myšlenkou výslechu, ale primární úkol jsme tu měli jiný.

Re: Min Laalsey - Doby dávno minulé

Napsal: 21.4.2017 00:01:28
od Gnost Kohn
Opuštěný Interdictor, Můstek:

Technička ihned začala hledat, jaké systémy dokáže zpřístupnit. Zkontroloval jsi pouta zajatce a rozkázal nastavení výbušniny.
"Nemám skoro nic, možná tak gravitaci a pár dvěří. Někdo bude muset na záložní můstek. Generátor studní byl odpojen už před tím, než převedli systémy, takže tam musíme zvlášť., pokud to někdo neopravil."
Ozvalo se ti v odpovědi na otázku přístupnosti systémů. Jak si mohli všichni všimnout, můstek vám byl téměř k ničemu.
"Odešlu vám do datapadů cesty k oběma, ale můstek potřebujeme. Dveře můžeme otevřít jen odtud, nepřevedu to k sobě."
Pokračovala po chvilce. Teoreticky to znamenalo obcházet, nebo jít přímo s tím, že zde někoho necháte.

"Ten... muž je v dobrém stavu, na to čím prošel, ale nerad bych s ním hýbal." Ozval se duroský medik a střídavě se podíval na tebe i Felicity. Ta se k tobě vydala a napůl se posadila na jedno ze zábradlí.
"Tak jak... musí být pod dohledem a pokud se probudí, ostatní ho nezvládnou." Narazila hned na tu nejhorší možnost. "Navíc někdo musí otevírat dveře, pokud to nechcete brát oklikou, zvládnu to."

Re: Min Laalsey - Doby dávno minulé

Napsal: 29.4.2017 22:42:19
od Jordi Linx
Opuštěný Interdictor, Můstek:
Situace se mi nelíbila, všechno nás tlačilo k tomu, abychom se rozdělovali a to bylo to poslední, co jsem chtěl dělat. Většina pověr, že rozdělení napomáhá nepříteli byla většinou založena na pravdě a chtě nechtě se mi do tváře dostal vážný výraz, zatímco jsem se chystal na rozhodnutí. Dobrý pocit jsem neměl ani z toho, že bych měl nechat Fel samotnou s naším zajatcem.
Je možný ho na nějakou dobu strčit zpátky do chládku? Že bychom nejdřív vyřešili technické záležitosti a pak jeho. Každopádně naším primárním cílem je i nadále generátor gravitačních studní, takže pokud někam půjdeme, budeme to tam. Respektive dle toho, co říkala naše expertka, tak to beru tak, že je generátor odpojen od hlavní systémů a lze ho ovládat pouze z kontrolního místnosti u něho,
položil jsem několik otázek, kdy první byla jednoznačně mířena na naši technickou specialistku, zbytek zhruba všem včetně Felicity. Po pravdě jsem byl chvilku zvědav, zda nějak zareaguje.
Případně nějaké silné oblbováky nebo přímo anestetika? Abychom se ujistili, že bude dostatečně dlouho mimo, obzvláště, když netušíme, co všechno je vlastně zač?
nadhodil jsem poté obecně, aby mě něco napadlo a došel jsem k techničce, která byla ještě u konzole.
Tu kontrolu gravitace jsi schopna mít u sebe a ovládat ji kdykoliv? A vztahuje se to na jednotlivé části lodi nebo loď jako celek?
zeptal jsem se jí, když s mi v hlavě urodil nápad, který jsem považoval za více než zajímavý. Rozhodně by přidal více možností a doufal jsem, že alespoň v tomto případě by nějaký přístup fungoval.

Re: Min Laalsey - Doby dávno minulé

Napsal: 30.4.2017 17:26:17
od Gnost Kohn
Opuštěný Interdictor, Můstek:

Technička přešla ke stázové komoře a začala na jejím ovládacím panelu něco kontrolovat. "Jak říkáte." Potvrdila ti, že generátor půjde ovládat jen z jeho kontrolní místnosti.
"V mrazáku by měl tak... 60% šance, že přežije když ho vytáhneme." Oznámil ti medik a zamyslel se. Obrovské rudé oči durosa několikrát zamrkaly a opět se na tebe podíval. "Pokud mu něco podám a vezmeme ho s námi, tak má o něco lepší šance. Nic to ale nemění na tom, že bych s ním nerad hýbal. Pokud mu něco dám a necháme ho tady, tak spíš umře." Odpověděl ti na druhou otázku a neobtěžoval se zabýhat do detailů. I ty jsi věděl, že na cokoli může kdokoli reagovat různě.

"Komora by to měla zvládnout, takže je to možnost." Potom přešla na půl cesty k jedné z konzolí a otočila se opět na tebe. "Tyhle systémy... jsou daleko starší, než celá loď a to je hodně. Jsem ráda, že to funguej tak jak to je. Pokud se v tom budu vrtat víc, může to dopadnout špatně. Dveře otevřu jen některé, kde není dekomprese, nebo to systémy nehlásí a gravitace by měla jít vypínat po částech lodi, uzavřená chodba z obou stran."

Felicity chvíli mlčela, nakonec udělala krok a nahnula se k tobě, aby to nikdo jiný neslyšel. "Ta komora ho zabije, to ti nedovolím. Nelíbí se mi rozdělovat o nic víc, než tobě, ale můj návrh pořád platí."