Mise pro Phatea (Nathan Norn)

[Jordi Linx]

Mantooine, Manto City - kosmoport dok 7: (25 BBY)
Po tvém odchodu z Řádu se situace v Republice a především při jejím kraji stále více zhusťovala. Nespokojenost s vedením senátu a postavením okrajových světů na úkor světů jádra, daňové zatížení obchodních cest a mnoho dalšího už způsobilo, že se několik světů oddělilo od Republiky. Tys však tohle pozorovat nemusel, rozhodně ne na této planetě v sektoru Atrivis. To, co jsi tu mohl řešit byla maximálně místní silná xenofobie a přetrvávající válečný stav vůči sousední planetě Fest. Ale protože jsi byl člověk stejně jako místní obyvatelstvo, tak prvního jsi se obávat nemusel.

Válka tě zatím také nijak nepostihla, protože vojenskou kontrolou jsi prošel - nicméně to, co tě mohlo nyní trápit nejvíce, bylo poškození tvé nedávno pořízené lodi Vencuyot. Bylo jasné, že za tu cenu asi nebude v naprosto špičkovém stavu, ale i tak vše vypadalo jako hodně výhodná koupě. Tedy do doby, než jsi zůstal viset na této planetě s potřebou nutné opravy. Hyperpohon byl sice v pořádku, ale jednotka podpory života byla naprosto mimo a naneštěstí se nejednalo o jednu součástku, ale hned několik desítek a to v celkové sumě 4 000 kreditů. A pokud jsi nechtěl svou loď opustit, tak to znamenalo vydělat si tuto sumu, nebo nějak schrastit náhradní díly právě na této planetě.

Mohl sis jen domýšlet, jak se mohlo vše vyvinout, kdybys letěl původně delší trasu - takhle jsi minimalizoval své tělesné potřeby s pomocí Síly a stihl nakonec přistát na Mantooine, než by ti došel kyslík, umrzl jsi v kokpitu nebo se třeba udusil. Takže se situace vůbec nezdála příznivá a tebe čekalo řešení této svízelné situace na pro tebe prakticky neznámé planetě.

[Phate]

Mantooine, Manto City - kosmoport dok 7:

Odchod z Řádu byl těžší než jsem myslel. Přilnul jsem k přátelům, mistrům i trochu toho pohodlí, které tamní život poskytoval. Další věcí byla vyostřující situace v galaxii. Dobře jsem věděl, že Jediové jsou ti, kdo většinu toho budou řešit. Tedy do té doby, dokud opravdu budou moct něco změnit. Ze začátku jsem si připadal trochu jako zrádce, ale mé důvody byly správné a za tím jsem si stál.
Mohl jsem začít svůj život po svém, nesvázán kodexem, který byl podle mého špatný. Člověk by neměl dělat věci polovičatě.

V tenhle moment jsem měl ale trochu jiné starosti, než byly strasti galaxie. Nejspíš jsem se nemusel ani strachoval o strasti Mantooine, kde jsem se svou lodí uvízl. Všeobecná vojenská pohotovost a rasismus toho největšího kalibru zde přetrvávaly roky a semlely už spoustu duší. Zatím to však vypadalo, že ta má nebude jednou z nich. Pokud se tedy něco ošklivě nepodělá. Tedy, pokud se něco nepodělá ještě víc. Na planetu jsem doletěl jen tak tak. Při koupi lodi bylo vše v pořádku. I prvních pár zakázek proběhlo bez problémů. Nyní se problémy začaly kupit. Systém podpory života vypověděl službu a to rovnou celý. Zbytek lodi vypadal, po zběžné prohlídce, v pořádku a jediné co mě drželo na neznámé planetě, tedy pro mě na neznámé, byl nedostatek kyslíku ve vesmíru.

"Mysli Nate, mysli." hovořil jsem k sám sobě, když jsem se skláněl nad poškozenými součástkami. Nebylo ke komu jinému mluvit, tvořil jsem jedinou posádku lodi. Přemýšlel jsem jak a kde sehnat potřebné kredity dost rychle, abych stihl doručit zboží a nepřišel tak o svou výplatu. Jak získat kredity na planetě, kde nikoho neznám a nemají zde žáné kontakty ani ti, se kterými obchoduji. Nezbývalo mi nic jiného než vyrazit z doku a hledat práci. I když, s největší pravděpodobností neseženu nic legálního, co by mi zajistilo finance dostatečně rychle. Pokud by se mi podařilo sehnat někoho, kdo by potřebaval přesunout něco rychle a bez otázek na jinou část planety, loď by tohle bez problémů zvládla.

"Zkusim se poptat v docích, kantýnách a třeba budu mít štěstí. rozhodl jsem se. Přes tmavou vrstvenou tuniku, trochu kombinující běžný oděv s tunikou řádu Jedi, jsem si oblékl delší kabát po stehna, abych tak skryl světelný meč, který mi spočíval na opasku.
Měl bych si pořídit blaster, když to bude vypadat, že nejsem ozbrojenej, nebude to budit dobrej dojem. napadlo mě ještě, ale tohle bude teď muset počkat. Vyrazil jsem z lodi poohlédnout se po práci.

[Jordi Linx]

Mantooine, Manto City - kosmoport dok 7:
Možná se dalo říci, že jsi měl štěstí v tom, že současný náklad nepodléhal rychlé zkázovosti, ale i tak existoval nějaký termín doručení a ten se povážlivě krátil. Nicméně, jak se dalo čekat od planety, jako byl Mantooine, tak to rozhodně nebylo místo, kde bys potřebné kredity našel někde se povalovat na ulici. Proto jsi nehodlal zdlouhavě vyčkávat a hudrovat nad svým osudem a vyrazil jsi do ulic Manto City.

Než jsi dorazil do první kantýny, tak jsi stihl obejít několik běžných míst a dospěl jsi k poznání, že v rámci přepravování nákladů tu s prací moc nepochodíš. Tedy minimálně, co jsi mohl ohledně legální stránky věci zjistit. Další práce obnášely základní námezdní úkony, kterými by sis vydělával dlouho na vše potřebné. Zatím nejrychlejší metodu jsi tak mohl spatřit ve vstupu do armády, která nabízela relativně slušný žold, ale vzhledem k probíhajícímu konfliktu bylo jasné, že bys rukoval rovnou do boje. I proto se nejspíš vedení netrápilo s výší žoldu, protože mnoho jedinců asi nepřežilo první setkání s nepřítelem.

Kantýna nesla název "Plnej korbel" a to bylo asi jediné, co tam mohlo být plné. Nalezl jsi tam pět místních obyvatel, tři vypadali jako nějací dělníci, jedna jako lehká děva, která se teprve chystala na plnou směnu a pak tu byl muž ve slušném oblečení, které tu trochu vybočovalo z míry. Barman vypadal jako otrávený muž ve středních letech a zrovna naléval nějaký tvrdší likér muži, jenž seděl u baru. Kantýna samotná byla spíše podlouhlá, takže tu byla chodba uprostřed a po jejích stranách byly stoly, zatímco na konci byl bar a záchody.

[Phate]

Mantooine, Manto City:

Jak jsem předpokládal, sehnat kredity nebylo snadné. Tedy né, že by to byl nějaký rozdíl oproti jiným koutům galaxie, ale na téhle planetě se to zdálo o mnoho těžší. Běžná nákladní doprava neměla pro menší lodě smysl. Těch pár lidí co nabízeli práci v tomhle ohledu nabízelo taky zatraceně malé peníze, takže bych vydělal tak maximálně na palivo. Jiná práce by tu byla, ale finanční stránka byla mnohdy ještě horší.

Horší by snad byl už jen opuštěnej asteroid. posteskl jsem si trochu, když jsem viděl náborový leták zdejší armády. Žold byl vysoký, ale člověk nemusel být génius, aby mu došlo proč. Sice bych se svými schopnostmi měl trochu navrch, ale nehodlal jsem se zapojit do něčí války. Chtěl jsem jenom opravit loď a doručit náklad. A pak se konečně posunout v tom, kvůli čemu jsem odešel z Chrámu. K tomu ale byly potřeba prachy.

Konečně jsem došel k první kantýně v nejbližším okolí doku. Měla celkem neoriginální jméno a návštěvnost taky nebyla zrovna ukázková. Nejspíš jsem dorazil ve špatný čas. Zběžně jsem si prohlédl všechny přítomné. Z celých pěti lidí vypadal k světu pouze uhlazený muž, který sem vůbec nezapadal. Zamířil jsem rovnou k barmanovi, který obsluhoval jednoho ze štamgastů.
Barman vypadal otráveně až nevrle. Posadil jsem se na rozvrzanou barovou stoličku a počkal, ale na mě příjde řada.

"Jedno pivo." řekl jsem prostě, přátelským tónem. Muž nevypadal, že je zvědavý na nějaké další zdvořilostní projevy a vyptávat se ho na informace aniž bych si něco objednal taky nebylo nejchytřejší. Hned jak jsem viděl, co mi to přinesl, trochu jsem zalitoval svého rozhodnutí jít na to tou schůdnější cestou.
"Shánim práci..." řekl jsem a zaplatil podivné pití, včetně štědrého dýška. Dál jsem nic neříkal a doufal, že se slova ujme barman. Určitě jsem nebyl zdaleka první, kdo se sem přišel takto vyptávat.

[Jordi Linx]

Manto City, Kantýna Plnej korbel:
Na základě zkušeností jsi nešel přímo za barmanem s cílem se vyptávat, ale nejprve sis objednal a minimálně založil na nějaký kšeft, i když jedno pivo mu určitě na živobytí nevydělalo. Každopádně zanechané vyšší dýško mělo napomoci k získání nějaké pokud možno použitelné odpovědi. Barman se zastavil a zdálo se, jakoby přemýšlel nad tím, co mohl kde slyšet, vidět nebo prostě od někoho nějakým způsobem zjistit.
Fabrika na výrobu munice nabírá pravidelně, od tama jsou tamhleti okolo,
naznačil směrem k trojici dělníků, kterých sis mohl všimnout předtím, jak tu seděli. Na první pohled však bylo jasné, že rozhodně nevypadali na nejbohatší obyvatele města.
Pak bys možná sehnal fleka na těžbě. O něco lepší prachy, ale větší nebezpečí, občas tam v dole i někdo skape nebo přijde o nějakou část těla. Ti choděj většinou do kantýn na druhé straně města v průmyslové čtvrti,
naznačil další odpověď, opřel se stahaně o bar a ještě chvíli přemýšlel, než se nakonec pobaveně pousmál. Bylo to poprvé, co jsi vešel do baru, kdy jsi mohl vidět na jeho tváři alespoň částečně pobavený výraz, nebo náznak úsměvu.
Anebo se dát k chytačům munice, co lítají na Fest, ale taky tam většinou zůstávají. Možná by se našlo místo i u letectva, jestli umíš lítat, ale dost těch nadšenců teď obíhá nad planetou a občas narazej do nějakého satelitu,
prozradil, co bylo zdrojem jeho pobavení, i když jsi v tom mohl rozpoznat jakýsi rozpor. Ten se vztahoval především k momentu, kdy zmínil Fest a tehdy to pobavení téměř zaniklo za jakousi vlnou opovržení nebo nechuti.

[Phate]

Manto City, Kantýna Plnej korbel:

Bedlivě jsem vyslechl barmanovy návrhy ohledně výdělku. Nutno podotknout, že jeho návrhy mi v podstatě k ničemu nebyly. Jestliže jsem nechtěl nasazovat krk v boji, nechtěl jsem ani trávit měsíce těžbou, nebo výrobou munice. Potřeboval jsem kredity rychle a v takovém množství, které bych v továrně vydělával opravdu dlouho.
Kantýny byly odjakživa místem, kam šel člověk pro informace, práci a v neposlední řadě pro kocovinu.

"Abychom si rozuměli," spustil jsem potichu a pomocí Síly zatlačil na barmanovu mysl ve snaze přimět ho trochu spolupracovat a možná donutit jeho paměť rozpomenout si, jestli tady neslyšel něco, co by se mi hodilo. "potřebuju sehnat větší sumu a to rychle. Určitě jsi slyšel o nějaké, lukrativní práci ať už ve městě, nebo na planetě." pokračoval jsem ve vysvětlování a využívání Síly ke svému prospěchu.

Dělal jsem to už stokrát, tisíckrát. U lidí jako by zdejší barman to nebylo nic těžkého. Většina jemu podobných byla prostého ducha a dali se ovlivnit už jenom slovy, ale na to jsem zrovna neměl čas. A na úplatek dostatek kreditů. Počínal jsem si opatrně, abych nevzbudil přílišnou pozornost těch několika málo bytostí, které se zde nacházely. Mohl jsem jen doufat, že opravdu o něčem ví. Přinejhorším bych se vydal do další putiky. Možná do nějaké více navštěvované.

[Jordi Linx]

Manto City, Kantýna Plnej korbel:
Na první pokus jsi nedočkala přesně té odpovědi, kterou bys chtěl slyšet, i když se ti v podstatě dostalo odpovědi, kterou by barman poskytl komukoliv, kdo by se ho takhle zeptal. Proto bylo nezbytné, abys upřesnil svou otázku a pro zajištění, co nejpřesnější odpovědi jsi využil Sílu - prostě takové to malé přesvědčení "tomu to můžu říct, ten je v pohodě".
Barman se opatrně rozhlédl okolo a trochu se předklonil směrem k tobě.
No, moc toho tu není, ale jsou tu takové dvě práce, které jsou výdělečnější. Ale jistě chápeš, že to nebude tak úplně legální a bezpečné,
pronesl a zkoumal tvé reakce. I přes tvé přesvědčování si zachovával nějakou opatrnost, protože nechtěl být s některými z těchto ne úplně zákonných podniků spojován. I to bylo riziko barmanského povolání a dobře jsi to věděl už jako Jedi, kdy jste takhle již mnoho různých informací získávali.
V jedné místní, řekněme organizaci, se točí slušné peníze, ale muži zákona je nemají moc v oblibě. Dali by se najít při kraji průmyslové čtvrti v podniku "Jasná rána", ale jedná se s nimi těžko. Druhou možností je prodej trofejí z lovu v chráněném parku daleko od města. Ale tam hrozí i trest smrti, když člověka dopadnou a ještě se musí zorganizovat prodeje,
prozradil nakonec i druhou možnost, o které věděl a s níž měl menší problém něco prozradit. Nejspíše šlo o obecně známou informaci, o níž se však nijak výrazněji nemluvilo.

[Phate]

Manto City, Kantýna Plnej korbel:

Nebyl jsem vůbec překvapený, že barman změnil názor a začal mě považovat za někoho, komu může říct i ty méně oficiální informace ohledně pracovních nabídek na téhle proklaté planetě. S trochou snahy se dal zlomit každý. Občas se musel člověk snažit víc, ale výsledek tomu byl většinou úměrný.
Jakmile barman spustil, nahnul jsem se k němu blíž, aby měl pocit, že je bezpečné mluvit otevřeně. I tak kontroloval, jestli někdo neposlouchá, ale to se dalo očekávat. To už prostě patřilo k tomuhle informačnímu tanci.

První možností bylo něco, co jsem vcelku očekával. Málokterá planeta se obešla bez černého obchodu a nějaké kriminální organizace. Ať už menší, či větší. Byla to jedna ze zákonistostí vesmíru, na které se mohl člověk opravdu spolehnout.
Druhá možnost zněla zajímavě, ale o zdejší fauně jsem věděl pramálo a případné studium a následné stopování by mohlo zabrat moc času. Rozhodně jsem tuto variantu nezavrhoval, ale rozhodl jsem se zjistit trochu víc o oné organizaci.

"Pověz mi, co víš o té místní organizaci?" zaptal jsem se, ale pomocí Síly vyslal jasný signál, že jde víceméně o rozkaz. Netlačil jsem na něj agresivně, spíše jsem se snažil přimět ho, aby mi chtěl všechno říct. Bylo to takové..čistší a ovlivňovaný potom neměl výčitky svědomí, když si uvědomil, co mi vlastně řekl.
"A zmínil si, že s nima neni lehká domluva, proč?" dodal jsem ještě. Pokud jsem se měl vrhnout do nějaké ilegální akce, bylo dobré vědět veškeré podrobnosti, které by mi mohly ušetřit případné problémy.

[Jordi Linx]

Manto City, Kantýna Plnej korbel:
Ze dvou možných variant na vyšší výdělek jsi zprvu nezavrhl ani jednu, nicméně tu s místní zločineckou grupou jsi se jal zkoumat jako první více do detailu. Opět jsi neváhal s použitím Síly a i tentokrát to vypadalo na to, že by to mělo vyjít bez větších potíží a informace by se tak měly dostat k tvým uším.
No, tolik toho nevím, spíš útržky a jsem za to rád. Podle všeho prý ovládají půlku průmyslové čtvrti a postupně se snaží rozlézat víc a víc. Prý mají kontakty na někoho vysoko postaveného, který jim občas kreje záda, ale tohle je opravdu už jenom drb. Občas se dostanou do střetu s místní bezpečností, ale ta se jim snaží vyhýbat - kvůli těm bojům nemá tolik lidí a i pro ně bývá průmyslová čtvrť nebezpečná, takže si tam ti padouši mohou vesele vybírat výpalné,
podělil se barman o nějaké další informace, ale už dle povahy informací se dalo usuzovat, že to byly ty informace z doslechu. Nicméně těch pár střípků ti opět mohlo prozradit něco víc ohledně toho, co by tě tam mohlo čekat.
A to jednání, no všichni, co s nimi mají co do činění, si stěžují, jak je vydírají a nadsazují ceny. Prý prakticky nesmlouvají a co nabídnou, to je finální. Nejde o to, že by tam byli nějací velcí zabijáci, ale prostě mají výzbroj armádní úrovně, postrádají zábrany a je jich čím dál tím víc,
doplnil ti pak další informace vztahující se ohledně obtížnosti vyjednávání, které v kontaktu s touto skupinou vznikaly. Nezmínil, kdo mu tyto informace podával, ale mohl sis jen domyslet, že to mohli být místní obchodníci, přepravci a prakticky kdokoliv, kdo potřeboval něco provádět v industriální čtvrti.

[Phate]

Manto City, Kantýna Plnej korbel:

Pečlivě jsem si vyslechl barmana, který se krásně rozpovídal. Z toho co jsem vyposlechl, barman se místního gangu celkem obával. Vypadalo to na nějakou paramilitární zločineckou organizaci, kterých bylo po galaxii víc než dost. Dřív bych se snažil takou skupinu zlikvidovat, ale v poslední době se leccos změnilo a já vážně uvažoval o tom, že se vydám navštívit zmiňovaný bar "Jasná rána" v industriální čtvrti a zjistím co a jak. Přeci jen to vypadalo, že v tomhle městě, ba možná na celé planetě, nepůjde získat větší obnos jiným způsobem.

Na druhou stranu jsem nechtěl padnout do vyloženě špatného kšeftu, kde by mohlo jít o životy. Nejlepší v tuto cvhíli asi bude vydat se do baru a zjistit jestli vůbec někoho shánějí a na co.
"Díky za info. Možná bys měl zapomenout, že jsem tady někdy byl." poděkoval jsem, jak se slušelo a doprovodil verbální díky několika kreditovými štítky. Zároveň jsem využil Síly, abych přiměl barmana zapomenout, že se ho někdo mého vzezření snažil zpovídat. Nebylo potřeba jít moc do hloubky, stačilo aby zapomněl téma našeho rozhovoru. Na ostatní štamgasty toho asi nebylo třeba. Většina byla daleko a všichni se starali o sebe.
Bylo na čase vyrazit do Jasné rány.

[Jordi Linx]

Manto City, Podnik Jasná rána:
Hned dvěma způsoby ses rozhodl si pojistit, že si na tebe barman nebude jasně pamatovat, natož, že by měl chtít a klidným tempem jsi vyrazil do podniku, kterých jsi už v nějaké podobě navštívil mnoho. Většinou jsi tam však byl získávat informace, někoho hledat nebo narušit činnost. Ale zatím nikdy jsi tam nebyl hledat práci.

Podnik jsi nalezl bez větších potíží, ale už krátce po vstupu do čtvrti ti bylo jasné, že jsi byl sledován. Nebylo to vyloženě pronásledování někoho, ale prostě tě místní organizace pozorovala v podobě různých jedinců a sledovali, co hodláš provádět na jejich území. Ale až do tvého vstupu do podniku nikdo neprovedl nic nečekaného.
Vevnitř ses octnul v relativně slušném podniku, minimálně v porovnání s předchozí kantýnou, jenž byl z půlky plný. Na rozdíl od minulého ti zde však skoro každý věnoval chvilku pozornost, než se vrátil ke své vlastní činnosti. Cos mohl vidět, tak tu každý byl ozbrojený alespoň nějakým blasterem a málokdo se to snažil skrývat. Také tu bylo nečekaně hodně mladých lidí, což mohlo trochu kontrastovat s válečným stavem, jenž většinou požíral právě mladší vrstvu společnosti.

Nacházel ses ve spodním patře a nikdo tu na první pohled nevypadal nějak výrazněji důležitějš, možná s výjimkou barmana, který dočepoval pivo pro jednoho z mužů sedících u baru a natočil se na tebe. Výrazná pak byla už jen trojice, která seděla blízko schodů do vyššího patra a našel jsi mezi nimi největší hromotluky a ranaře, kteří tu byli.
Co to bude?
zeptal se dost ostře na to, aby bylo jasné, že tu nejsi příliš vítaný. Rozhodně jsi ale nemohl říci, že by to bylo oblečením, protože to tady bylo běžné až mírně slušné, ale oblek tu neměl nikdo.

[Phate]

Manto City, Podnik Jasná rána:

Zvolil jsem nejkratší cestu do Jasné rány a pomalu vyrazil. Času nebylo nazbyt, ale spěchající bytosti lákaly pozornost ostatních a třeba bych ve spěchu přišel o nějaký poznatek při průchodu městem. Informace se hodily vždycky.

Při vstupu do čtvrti nejblíž kantýně jsem zaznamenal lehkou změnu v Síle. Někdo mě sledoval a nejednalo se pouze o jednu bytost. Rozhlédl jsem se v Síle abych zjistil úmysly dotyčných, ale ukázalo se, že jde o obyčejnou obezřetnost. Zdejší čtvrť zřejmě ovládaly ne úplně legální organizace, které si své teritorium dobře hlídaly a každý nový a neznámý příchozí si samozřejmě vyžádal jejich pozornost. Nedával jsem na sobě nic znát a vyrazil ke kantýně, kterou bylo velice těžké přehlédnout.

Musel jsem uznat, že zdejší nalejvárna je o třídu lepší než pajzl Plný korbel. Taky zde bylo mnohem víc zákazníků, kteří se na mě po vstupu otočili jako jeden muž. Opět jsem na sobě nedal nic znát a pokračoval v chůzi. Už jen proto, že každý zde měl nějakou formu zbraně. Ať už se jednalo o blastery, nebo zbraně. Zhodnotil jsem svojí situaci jako poměrně příznivou. Nebyl jsem daleko od východu a většina zákazníků vypadala velice mladě a nezkušeně. Mohl jsem se mýlit, ale pochybuju, že někdo z nich měl za sebou důkladnější výcvik než byla střelba na plechovky v opuštěné továrně.

Došel jsem k barmanovi, který tady jako jediný vypadal, že má nějaké postavení. Kantýna měla více pater a jak už to bývalo, ti důležitější hosté obývali patra vyšší. Abych se tam dostal, bylo potřeba trochu zpracovat nerudného barmana, který na mě div nevyštěkl.
"Jedno chlazený." řekl jsem klidně a po baru posunul kreditový štítek s dalším slušným dýškem. Kreditů už mi opravdu moc nezbývalo, ale potřeboval jsem ho obměkčit, než ho zkusím trochu zpracovat. Narozdíl od prvního z barmanů, které jsem tu potkal, nevypadal tenhle jako prosťáček a použití Síly bude trošku ošemetnější. Nicméně jsem zo musel prubnout. Stále to nebyla zdaleka nejtěžší mysl, kterou jsem musel ovlivnit. Natáhl jsem se v Síle a dotkl se jeho mysli snažíc se ho přimět ke kooperaci.
"Sháním práci. Dobře placenou práci." řekl jsem jenom. Byl jsem si jistý, že pochopí.

[Jordi Linx]

Manto City, Podnik Jasná rána:
Odlišnost tohohle podniku tě vybudila i k větší pozornosti a opatrnosti. Nikoho jsi tedy zbytečně neprovokoval a rovnou se vydal "vyjednávat" s barmanem, samozřejmě až poté, co sis objednal.
Jako prve, i tentokrát jsi hodlal udělat oběť pomocí kreditů, nicméně barman se na ně prakticky nepodíval a tvůj opatrný vliv pomocí Síly způsobil jenom jakési zaváhání, přesto odolal.

Po chvilce před tebou přistálo pivo a i když jsi tu očividně nebyl příliš vítaný, nemohl jsi upřít, že bylo načepováno s umem zkušeného barmana a mělo kvalitu lepších podniků na Coruscantu.
Tohle není místo, kde se nabírají dělníci v přístavu,
odsekl barman a vrátil ti kredity úměrně dle ceny piva plus nějaké to dýško, což zde bylo asi naprosto běžným jevem a počítalo se s ním už automaticky.
Zatímco barman moc sdílný nebyl a jasně tě upozornil, že tohle není běžné místo pro hledání práce, nemohlo ti ujít, že zájem všech místních přítomných o tvou osobu zde vzrostl. Jestli do této doby o tebe jen občas opatrně zavadili pohledem, tak někteří na tebe přesměrovali svůj pohled, aby tě měli stále na očích. Samozřejmě to neznamenalo, že by se na tebe otočilo celé spodní patro, pouze ti, kteří hleděli víceméně tvým směrem, se rozhodli ti věnovat většinu své pozornosti.

[Phate]

Manto City, Podnik Jasná rána:

Výsledek, který se dostavil, jsem víceméně očekával. Byl jsem na správném místě. Barman nebyl dvakrát sdílný a odpálkoval můj dotaz včetně dýška za jeho služby. Schoval jsem zbytek kreditů do jedné z kapes. Díky své moci a zkušenostem bych si mohl barmanovu mysl podrobit celkem snadno, ale nikam by to nevedlo. Přílákal jsem na sebe trochu víc pozornosti, než bych rád, ale co naplat. Prachy jsem potřeboval.

"Výborně, takže jsme si rozumněli." opáčil jsem nerudnému hospodskému naprosto klidným hlasem. Ostatních jsem si nevšímal. Pokud by mělo k něčemu dojít, věděl bych o tom dostatečně s předstihem.
Místo toho jsem se napil umně nalitého piva. Nebyl to žádný patok a nutno uznat, že jsem hodně dlouho takhle dobré pivo neměl. Vážně jsem byl na správném místě.

"Kdybych chtěl blbě placenou práci, zajdu si rovnou do doků." řekl jsem jeho směrem a vyprázdnil sklenici do dna.
Zatraceně dobrý pivo!
"Než tohle dořešíme, nalij mi ještě jedno." požádal jsem ho a rozhodl se s ním jednat jako se sobě rovným, byť nejspíš nebyl.
Pomocí Síly jsem rychle prohlédl místnost, jestli nemá někdo nějaké blbé nápady.

[Jordi Linx]

Manto City, Podnik Jasná rána:
Se získáváním pozornosti jsi chtěl být opatrnější, než se ukázalo v tvém prvním kroku, ale zatím to stále bylo pasivní pozorování a nikdo nepřistupoval k žádné větší akci. Nicméně hluk, který jsi doposud v baru mohl vnímat byl nyní o něco tišší, jak se jednak místní ztišili, aby snížili riziko, že bys je mohl zaslechnout, tak aby dobře naslouchali a vnímali dění okolo tebe.
Při objednávce druhého piva barman špatně skrýval své rozpoložení ohledně tvé přítomnosti, nicméně stejně jako v případě prvního, i druhé připravil poctivě. Ať už jsi zde byl vítaný nebo ne, všichni přistupovali ke svým povinnostem odpovědně, což nebývalo u podobných organizací úplně pravidlem, jak jsi už mohl několikrát zažít.
Jestli chceš lepší prachy, tak běž do armády, tam berou pořád a platěj dobře ... těm, co přežijou,
ušklíbl se jeden z mladších u stolu nedaleko toho tvého. Pohledy jeho kolegů, nejen od jeho stolu, mu však naznačovali, aby spíše mlčel než naopak, nicméně už se stalo, že promluvil. Každopádně bylo nyní jen o to více jasné, že tu každý znal alespoň někoho dalšího a mezi místní kruhy se tak mohlo vstupovat dle všeho především na základě doporučení. Tahle cesta by však pro tebe byla problematická, protože místních kontaktů jsi měl obecně po málu, natožpak nějaké s vazbou na tuto organizaci.
Nicméně jeden z místních na tebe zareagoval, a ať už se to ostatním v baru líbilo nebo nikoliv, získal jsi nějaký nový prostor pro manévrování, abys dosáhl svého cíle. Rozhodně jsi však i nadále musel být hodně pozorný, protože i se svými schopnostmi a znalostmi, bys útok celého baru neustál, pokud by ses rozhodl bojovat. A ke vchodu jsi to neměl až tak blízko, jak by to bylo nejvhodnější.