Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Pakliže je hráč neaktivní déle než 30 dnů, jeho mise bude dočasně přesunuta sem

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Heinz »

Když se začnou plnit dětský sny...

Pomalu se probouzím, v hlavě mi přestává hučet, adrenalin vyprchává, vidění se mi vrací do širokoúhlý roviny... a zjišťuju, že jsem v místnosti jediná stojící. Všude kolem mě jen těla.
Tak tohle je bomba! Jsem mlátička! No vážně, jsem jak nějakej posranej bojovej bůh!
No do řiti cannoka, takovou euforii jsem nezažila už... no, vlastně nikdy! V chrámu byla radost z boje, a hlavně z vítězství, něco špatnýho, zapovězenýho... cesta k temný straně. Nevím, ten jejich přístup mi připadá spíš jako rychlá cesta k žaludečním vředům. Protože, i když jsem byla ještě před pár minutama úplně v hajzlu, teď, když mi ti hajzlové ležej u nohou – co na tom, že jsou jen virtuální – teď jsem ten nejšťastnější parchant na světě.
Jak zatracenej akční hrdina.
A Síla byla se mnou, cejtila jsem ji od začátku do konce. Já věděla, že až na to přijde, nenecháš mě ve štychu holka, já to věděla...

Odtrhnou mě dřív, než si stačím svůj triumf užít. Slyším hlasy, ale jen pomalu mi dochází význam toho, co říkaj, a ještě pomalejc si uvědomuju, že jsem původně, než jsem se propadla do světa virtuální reality, seděla na křesle. Je to divný, mít najednou něco nalepenýho na zadku, nebo spíš, bejt do něčeho vlepená. Trochu mě štve, že mě nenechali opájet se mou dokonalostí trochu dýl, ale rozčilení snadno překryje jinej pocit - zmatenost – neměly ty jejich testy mít víc částí?
Ale noták, snad si nemyslíš, že je konec?
Skeptik uvnitř mý hlavy se usměje. No jasně, testy mě mají prověřit komplexně, a to se přeci nejlíp dělá v simulaci reality, případně ve cvičení simulovaný přímo v realitě. Zmlátit pár chlapů ne „pár“, deset! je jedna věc, ale tomu se sotva dá říkat komplexní cvičení... Máš za sebou jenom předkrm, hlavní chod začíná teď.
Takže napadnutá síť, střela přímo do centra? Krizová situace přímo v jádru organizace, fajn... Ale důležitý je – na Onderonu!
Každej, kdo stráví pár dnů v archivech prohrabáním se historií vesmíru, se musí zákonitě do určitejch období a konfliktů zamilovat. Teda, kecám, musí ho z principu kodexu odsuzovat, ale pořád v něm zůstává eminentní zájem. A u mě to byl vždycky Onderon, žrala jsem Zvířecí války, představovala si, že jsem jedním z těch jezdců, kteří nakopaj Naddistům zadky, pak že nakopám zadky Mandíkům... Dobře vím, že to nebylo moc jedijský myšlení, to uznávám, ale taky se ze mě dobrej Jedi nestal. Důležitý je, že jsem se na Onderon vždycky chtěla podívat - co na tom, že už to tam není tak divoký jako před čtyr tisíci lety, co na tom, že Iziz už dlouhodobě prosperuje... z toho místa zkrátka dejchá historie!

Ten hlas mě zarazí. Ne, „zarazí“ je slabý slovo, přiková mě k zemi a mráz mi kromě zad prošpikuje nohy a ruce, takže doslova zcepením. Sekundu trvá, než získám zase kontrolu nad svým tělem, ale pak se prudce otočím. Nikdo tak blízko, aby mi mohl něco říkat přímo do ucha, nestojí. Hrábnu rukou tam, kde by měl ten dotyčnej stát, i když je to kontrola absolutně iracionální... ale to koneckonců ten hlas taky, co to sakra bylo?!
Matně mi začíná docházet, že už v souboji se něco dělo, něco tam bylo navíc... a s hrůzou, do značný míry proti mý vůli, mi dojde, že to byl zase on - ten hlas.
Co to má sakra znamenat? To je součást tý blbý zkoušky? Chtěj mě přesvědčit, že jsem magor?!
Jestli se mi to nezdálo, určitě je to součást programu – konečně, říkali, že to bude záhul na psychiku, udělat z člověka magora je pěkně velkej záhul a né že ne.
Nebo... nebo mi vážně jeblo v hlavě...?
Ne, nad tímhle odmítám přemejšlet, odmítám si vůbec připustit, že je něco v nepořádku, že je něco v nepořádku se mnou, prostě na to zapomenu a bude to. ...Jenže takhle já nefunguju, já se musím ujistit... nakonec.
Kevin mě vytrhne ze sondování okolí, a jeho věta mě donutí alespoň na chvíli přesměrovat podezřívavost na jiný objekt.
Agentko? Vážně mi řek' agentko?, hledám v jeho hlase známku jakýkoli ironie, než mi dojde, co to vlastně dělám – že v jeho hlase hledám známku ironie. Já jsem asi fakt magor!
Nechám je domluvit a počkám, až Kevin odejde, nechci mluvit před ním, ale rozhodně chci mluvit. I když vím, že budu oficiálně vypadat jako magor, musím, zkrátka musím.
„Mám takovou otázku, s úkolem nesouvisí... Neříkal jste někdo něco o...,“ kurva to zní tak trapně, „...o hořčici?“
No dobře, právě jsem uspěla v testu „udělej ze sebe oficiálně pitomce.“
Začnu se rozhlížet a hledat ksicht Bothy, určitě vyrobí něco mezi pohoršujícím se a zpytujícím pohledem..., jenže nevyrobí – není tu.
„A kde je vůbec Botha?“
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Garth Devilman »

A sny se mají plnit...

Cyd se při tvé zajímavé otázce poškrábal na bradě: Huttí nudličky s hořčicí? Když spatřil tvůj nechápavý výraz vysvětloval: Zrovna jsem Kevovi říkal o novým podniku s netradičníma receptama.

Meh, zas tak dobrej není, ale spíš bych ho tipoval na rodinný typ, u toho peníze dlouho nezůstanou… Ozval se hlas, tentokráte u druhého ucha.

Ann právě přivádí Freddyho. Kevin byl dost naštvanej, že se nemůže zúčastnit oslavy, Nicolas zas vymyslí nějakou hovadinu. Je dobrý mít po ruce Jediho, když jde do tuhýho… Prohodil Gallamin ledabyle, očividně nevěda toho, že by zde někdo, krom vás mluvil.

Neboj, nešplouchá ti na maják, teda aspoň co já vím… Mluvil neznámý pobaveným, vzato rozhodným hlasem.

Je ti dobře? Otázal se Cyd.

Víš co rohatko? Jsem týmovej hráč, z čehož logicky vyplývá, že když podrbeš ty mě, já podrbu tebe… Neznámý se připitoměle zachechtal: Vlastně ti pomůžu najít odpovědi na některé otázky. To by šlo ne?
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Heinz »

Tak je to tu... zase(?)

No dobře, na blbou otázku, blbá odpověď.
Určitě se mi to zdá, takováhle blbost není možná... prostě pozůstatek stavů posledního půl roku smíchanej s obrovskou dávkou adrenalinu, nic víc v tom není ty idiote, nenech se strhnout debilníma představama! Prostě máš jen slyš-
Ta „slyšina“ je tu zase... a zas tak konkrétní, zřetelná a hlavně, řečená cizím hlasem, že sugesci můžu rovnou pohřbít i s věnci a monologem na rozloučení. Stejně iracionálně jako předtím, a stejně jako předtím zbytečně, se otočím směrem, kterým hlas přišel, ale už mě nepřekvapí, že nikoho nevidím.
Ale zato ucejtím jinýho nepříjemnýho vetřelce... strach. Strach, kterej se rozlejzá po těle a všude, kam se dostane, promění mý tělo v kámen. Cydovo vyprávění o Jedijce poslouchám jen letmo. Vlastně tak nějak celkově nejsem moc schopná dávat pozor na... cokoli, i můj jindy značně ukecanej mozek zamrznul. Přesto někde z hloubky toho ledu, v kterej jsem se proměnila, vyhrabu smysl pro povinnost, i když tentokrát jen společenskou – teď se po mně čeká odpověď.
„Jo... to mě taky... mrzí.“
Odpovídám potichu a nesoustředěně, jen proto, že bych něco říct měla. Možná kdybych pak něco dodala, získala bych zpět trochu sebejistoty, ale zas mě předběhne „To“.
Jenže... paradoxně, tahle jeho věta – spíš skutečnost, že vůbec přišla, než její obsah – mě nakopne stejně, ne ...víc. Je to důkaz, že se mi to nezdá.
Na tohle nemám sílu... proč do hajzlu já? Ale co to kecám! Asi bych měla říct spíš - proč jsem s tím nepočítala?! Jednou jedinkrát se mi začne dařit, takže je jasný, že musím zaplatit! Poprvý po půl roce máš ze sebe dobrej pocit, tak jo, za to zaplatíš rozumem! S tím si kurva měla počítat ne?! Nic není zadarmo!
Mám vztek... vztek je dobrá alternativa strachu. Přinejmenším dodává šťávu, když motor chce kleknout. Ale to už mi nit myšlenek přeruší Cyd, musím odpovědět – ale co? Říct mu to? Ne, vždyť je to směšný... a nebo šílený, což je ta horší varianta, místo na Onderon vyrazím na Bedlam - je šílená, impulzivní a určitě nebezpečná, vždyť jí přeskočilo, když se hrabala v hlavě cizím lidem, to se holt stává...
„Já... je mi fajn... promiň, asi bych si měla jít zabalit.“
Poslední větu řeknu rychle, překotně a skoro afektovaně, ale případnou reakci kluků raději nezkoumám. Okamžitě se otočím a svižným krokem zamířím k sobě do pokoje.

Můj novej „kamarád“ je ukecanej, zase se ozve – asi abych na něj nezapomněla.
Magoři vždycky myslej, že jsou normální... a magorům to, že jsou normální, říkaj jejich halucinace. Bezva, tohle splňuju... A jako bonus mi moje halucinace chce pomoct, to není špatný, ne?
Mám chuť se začít smát – vždyť všechno tohle je kurevsky směšný, vlastně už nemám strach... spíš objevuju úplně novej aspekt zoufalství – už nerezignuju na sebe, ale na svou příčetnost... to je přece, do prdele, neskutečně zábavný, né?! Ještě jednou se sama sebe zeptám a znovu zjistím, že vážně nemám strach... divný. Nevim, sama v sobě se už nevyznám, ale jedno vím jistě – radši bejt smířenej magor než nejistej a schizoidní „normální člověk“.
Vlezu do pokoje a prásknu sebou o postel, hned si ale sednu a z vnitřní kapsy bundy vyštrachám cigaretu a zapalovač. Zvláštní, ani se moc netřesu. Nějakým odjezdem za pár minut se nestresuju, na balení kašlu... aspoň teď, teď musím něco vyřešit. Samozřejmě až po prvním, mohutným šluku.
„Tak hnedka první otázka - kdo kurva jsi?! A chci slyšet jasnou odpověď, rozumíš? Na nekonkrétní bláboly jsem poslední dobou dost háklivá!“
Ne, fakt si nemyslím, že řvát na to něco je dobrej nápad, dokonce jsem přesvědčená, že je to blbej nápad, ale stejně řvu. Prostě mi to dělá dobře.

-----
„Je tu hezky, moc hezky, všichni si tu hrají a jedí cukrovou vatu. Chceš taky balónek? Balónky se vznášejí, všichni se tu vznášejí a všem se to tak líbí... Chceš se taky vznášet? “
:D
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Garth Devilman »

Možná ano, možná ne

Seech Czlic jméno mé. Dokážeš taky vyječet oktávu?! Máš štěstí, že dokážu ten tvůj jekot zdárně tlumit… Neznámý se vyjádřil poněkud pohrdavějším tónem, ovšem stále tu byla citelná ona hravost.

Nebylo snadné se s tebou spojit, jsi napíchnutá jak jehelníček a mě se skutečně nelíbí představa, že by mě náš společný přítel vypátral. Chci jen, aby ses vloupala do uzamčené expozice a přinesla tohle na náměstí…

Hlavou ti projel obraz místnosti, kde v zapadlém rohu stál noční stolek s malou truhlicí za sklem.

…Domluveno? Ozval se Seech po chvíli. Nerad tu kazím zábavu, ale mám celkem potíže udržet ty jeho na uzdě. Když mi pomůžeš,tak získáš možná to, čeho si ceníš nejvíc… A přátelům ani muk… Czlic se odmlčel zrovna ve chvíli, kdy někdo zaklepal.

Ahoj, můžu dál? Za dveřmi bylo slyšet Freddyho hlas.
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Heinz »

Pěšec na E4

No to je gól! Ten vůl mi jak nějakej myšlenkovej alien vleze do hlavy, vyrábí ze mě schizofrenika a ještě mi bude říkat, co mám dělat?! Jasně, bezva... a nechceš za mě třeba převzít řídítka mýho těla, že si dám mezitím šlofíka?!

„Škoda,“ mluvím klidně, a samozřejmě značně sakrasticky a kysele, strach už totiž definitivně odpíchnul odchod a šel si dát dvacet, takže mohla nastoupit jiná, moje, čistě osobně, oblíbenější směna jménem jízlivost, „takže tě asi z hlavy nevytroubím, co? A můžu tě aspoň vydusit? Na vosy to funguje.“
Natáhnu žváro až na doraz kapacity plic, i když se mi potom chvilku bude motat hlava, jak sťatýmu notorovi na kolotoči. Ale co by člověk pro hubení škůdců neudělal, že jo...
Jinak ho ale poslouchám bez přerušování, částečně proto, že je to všechno tak šíleně bizarní, a částečně proto, že se mi pořád nechce věřit, že je to pravda – zkrátka, už mám pocit, že jsem jediná v celý galaxii, komu se tohle děje. Ještě jeden podivnej extrém a budu mít svůj vlastní fanklub... jenže já se o tohle fakt neprosila.
Ale v jednom mám jasno. Tohle nemůže bejt jen simulátor... takhle nasimulovat realitu je prostě nemožný. Ale to ještě neznamená, že nejde o nějakej test, třeba mi dali nějakou drogu, po který mám řízený halušky a oni mě kamerama a odposloucháváním sledujou, jak reaguju. To by mohlo fungovat, ne?
Ne... nemůže.
O tom 'příteli' totiž neví nikdo. Vlastně, myslela jsem si, že o něm vím jenom já, což mě přivádí k mnohem důležitější myšlence - jak o něm u ocelovejch zvratků Griviouse ví on?!

Čas na přemejšlení mi ale nenechá, nevím, jak se mu to povede, ale vyrobí mi přímo v hlavě obraz nějakýho muzea, hádám onderonskýho, když tam prej letím. No fajn... člověk už si víc jak pinčl na cizí šachovnici připadat nemůže – jen dopředu a do strany.
Tak jo, ty blbá figurko, prostě jdi a něco ukradni, 'co to je', 'na co to je' a 'pro koho to vlastně děláš', to jsou blbosti, který vůbec vědět nepotřebuješ, prostě tebou táhnu a tak táhni.
Nevim, tuhle hru se mi hrát nechce – proč bych měla bezdůvodně riskovat jenom proto, že po tý věci nějakej Zak Šlic, kterej může bejt dost dobře jen schizofrenní postavička, touží?
Můj osobní mozkožrout Zak asi čeká, že řeknu platí, ale takhle já nefunguju.
„Tak si to shrňme, Zaku nebo jak se to vlastně jmenuješ - ty mi vlezeš do hlavy, čert ví jak, řekneš, že tu bojuješ s mým oblíbeným klonem - o tom si jen tak mimochodem chci taky pokecat, a jestli nejde o něj, fakt nevím, kdo náš společnej přítel je - a chceš po mně, ať šlohnu nějakou blbou bednu z muzea, aniž bys mi řek', proč je tak důležitá a na co ji potřebuješ? To si ze mě děláš prdel, ne?“
Poslouchám dál, ale přijde mi to všechno ještě směšnější... „něco, čeho si cením nejvíc“...? Co to kurva je?
První, co by mě napadlo při větě „co chci nejvíc“, by byl Gerllan, jasně, chci zpátky Gerllana... jenže mrtví přece nejdou vrátit k životu, ne?
To ale není otázka, která mě tlačí v žaludku nejvíc.
A i kdyby ho moh' vrátit zpátky... dokázala bych se mu ještě po tom všem podívat do tváře? Nebylo by to všechno ještě horší?
Odpověď znám moc dobře – bylo. Bylo by to zpátky.

Už už se nadechuju, že budu dál pokračovat v monologu, když mě přeruší zaklepání a hlas Freddyho. Okamžitě vyletím na nohy, jak kdybych seděla v mraveništi stříbrnejch mravenců.
Sakra! Kdoví, jak dlouho tam stál! Slyšel mě? Nádhera, díky tomu šniclovi v kebuli mě Síla nevarovala – nebo jsem ji ignorovala... Sílo, a teď se k tobě fakt modlím!, ať mě neslyšel mluvit, jinak maj další důkaz do kolonky nepříčetnost!
Poslední zašeptání, zatímco se zvedám, si rozhodně neodpustím.
„Vidíš, co děláš? Ty posraný dveře nejsou zvukotěsný, jestli mě slyšel, budu za ještě většího magora než teď, nádhera...“
Típat cigaretu nehodlám, konečně, je to můj pokoj a tak si v něm můžu dělat, co chci, ale jinak působím asi stejně přirozeně, jak somrák ze spodního Coruscantu v reklamě na čistej chrup. Otevřu dveře a už na prahu spustím:
„Jasně, poď dál! Ráda tě vidím, koukám, že tě spravili dokonale, tehdá si nám fakt nahnal strach, jen co je pravda. Neměli jste teď náhodou oslavovat?“
Chci medaili v kategorii prázdný tlachání.
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Garth Devilman »

Dáma na E4

Hmm… Zak, si musím zapamatovat. Rohatí jsou známi uměním boje, rohatky zas uměním navázání dialogu. Jsi si jistá, že nejsi hermafrodit? Ne, že bych byl nějak vyhraněnej. Seechovi ses evidentně zamlouvala.

Freddy po tvém vyzvání vešel.

Nemusíš se kvůli mně tolik namáhat… Promluvil po chvíli, když si sedl na jednu ze tří židlí.
Ležení a spoléhání na hodně, hodně přístrojích tě nutí dívat se na svět z jinýho úhlu pohledu. Nicolas teď pravděpodobně vykládá nějaký oplzlý vtipy.

Chvíli přemítavě převaloval jazyk v puse a pak vytáhl z kapsy u kalhot datakartu.

Dal mi ji Rennil, těsně předtím, než se vrátil před rokem na Coruscant. Tehdy podal oficiální rezignaci. Trochu Kevina podezdřívám, že ho k tomu s Ann navedl on. Major trval na tom, že v případě nouze, ale bude k dispozici.

Myslím, že tohle ti dlužím…
Dodal, hodil kartu na stůl a zvedl se k odchodu.

Hodně štěstí na akci… Usmál se a odešel.
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Heinz »

Závan minulosti

No ty vole...
Nadechnu se, že mu něco odpovím – něco hodně nemilýho, ale nakonec jen protočím panenky a ignoruju ho. Na debilní žvásty není čas.

Zůstávám u dveří, opřená o zeď, a mlčím. Mlčím když je ticho, mlčím když mluví a snažím se potlačit ten nepříjemně vtíravej pocit, že bych nejradši byla jinde, jo, připadám si... nepatřičně. Protože i když jsem Freddyho předtím skoro neznala, i tak mi dochází, jak moc se změnil. A když to poznám i já, co jsem ho znala sotva pár hodin... je to děsivý.
Freddymu bylo před tím blbým výbuchem, kolik? Dvacet? Dvacet pět? Proč mám teď pocit, že mu je nejmíň padesát...?
Hrozně se změnil. Příšerně. Hlavou mi probleskne vzpomínka na tu příšerně dlouhou chvíli v sanitce, na tu hrůzu a strach, když byl v kritickým stavu a ne hrozilo – vážně to vypadalo, že umře... jako by to patřilo do jinýho života, je to tak daleko. Mimoděk mě hlava rozbolí.

Mlčím, když mluví, a nepromluvím ani tehdy, když vytáhne datakartu. I když důvodem, proč tomu tak je, není Freddy, mlčím proto, že mi tělo proti mý vůli ztuhne. Ztuhne a já si jsem v tý chvíli jistá, že i kdybych se pokusila pohnout, promluvit... zkrátka udělat cokoli, tak to nepůjde. Necejtím nic víc než tíhu v žaludku a mravenčení, který se šíří po nervový soustavě do celýho těla.
„Dal mi ji Rennil... Myslím, že ti to dlužím.“
Poslední věc, co tu zanechal... poslední kontakt.
Připadám si jak odtržená z reality, až když Freddy odchází, přinutím se k ztuhlýmu úsměvu.

Až když za sebou zavře dveře, svaly v těle se mi uvolní a já se můžu pohnout. Zjistím, že se klepu, když mířím ke svýmu datapadu. Trvá nekonečně dlouhou dobu, než se načte... na nějakej vtíravej hlas jsem už dávno zapomněla - jsem tu jen já a karta, TA karta, poslední odkaz Gerllana Rennila, mýho mistra.
Cítím, že se mi do očí hrnou slzy a ani se je nesnažím zastavit. Ne, nebrečím, žádný připosraný vzlykání, jen matně, vzdáleně cejtím, že mi něco mokrýho stejká po tváři.
Poslední věc, co po Rennilovi zbyla.
Trvá nekonečně dlouhou dobu, než se mi podaří kartu k datapadu připojit, kurva! Kurva, kurva, kurva! Jsem pořád jako ve snu, když se konečně načte obsah a můžu přehrát obsah...


---
Jestli svůj datapad nemá, tak to nějak změň, nechtělo se mi to komplikovat.
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Garth Devilman »

Nástin přítomnosti

Po chvíli zápasení s technikou se ti podařilo kartu připojit do správného portu. Zpočátku se nic nedělo, jakoby se osud rozmýšlel co na tebe uvrhnout. Nakonec obrazovka zablikala a tobě se naskytl pohled na řadu očíslovaných složek. Tvou pozornost však upoutal osamocený soubor s jasným názvem:

„Pro Kahriu“.

Po jeho zpřístupnění se na obrazovce objevila mistrova tvář.

Pokud tohle sleduješ znamená to, že se mi něco stalo a Freddy ti dal tohle… Tato karta obsahuje veškerá data o Agendě DOP a vše co vím o Rice od doby co je v organizaci. Mám podezření, že se organizaci snaží rozložit zevnitř. To však není tvoje starost! Použij veškerých prostředků, abys ji ochránila. Schovejte se někde v odlehlém systému a nevystrkujte hlavu! Jsou věci, které ani Jedi nezmění. Věř mi, vidím to každý večer v zrcadle.

Mistr teď mluvil o poznání smířlivěji: Cítím obrovskou bolest jenž svírá tvé srdce. Ačkoli se mnoho věcí ještě nestalo, vím, že přichází doba, kdy tě nebudu moci vést. Chci, abys věděla, jak jsem vděčný mít tě za padawanku , ačkoli si mnohdy nerozumíme…

Rennil se usmál: Nyní píšeš svůj vlastní osud. Vím, že v něm máš větší roli, než si dokážeš představit. Jednej tak, abys pak ve vzteku a sltách nerozbila zrcadlo a pamatuj, že jsem vždy s tebou.

Zde vzkaz skončil…
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Heinz »

Pro Kahriu.
Pro Kahriu?
Jo, to jsem já... takže on to předpokládal? Věděl, že se něco stane? Zdá se mi to, nebo si ten parchant napsal závěť?!
Dech jsem zadržela, už když jsem jméno tý složky - svoje jméno - uviděla. A teď už, aniž si to uvědomuju, napětím nedejchám. Vážně napětím? Nebo se jen tak zkurveně moc bojím toho, co tam najdu? Nebo dokonce toho, co vím, že tam najdu?
Jo, pomalu mě dohání fakt, že hlavní problém není nic jinýho než strach - ještě nejsem připravená ho vidět, nejsem připravená ho slyšet... Jenže já sakra nejsem ten typ, co mívá debilní, neopodstatněnej strach!
Složku rozkliknu dřív, než nad tím začnu opravdu přemejšlet a stačím si to rozmyslet. Ale zrak už mě neposlouchá, všechno vidím rozmazaně.

A pak to začne. On mluví, já poslouchám, ale nerozumím. Nejen zrak totiž selže. Topím se v tom jako neplavec na Maananu, snažím se naučit se plavat, ale mozek odmítá znovuzapojit akustickej nerv. ...Rica... ochránila... přichází doba... píšeš... osud... zrcadlo... Slyším slova, ale místo nich vnímám roj kdovíčeho, kterej se mi usadil v žaludku. Vidím sice jeho tvář, ale je víc vzpomínkou než tím, co mám před sebou teď a tady.
Klid, musím se uklidnit, musím se soustředit...
Vstanu a začnu přecházet po místnosti, zatímco třu nevědomky ale zatraceně rychle dlaněma o sebe.
No tak, Kahri, tohle přece umíš, ser na emoce a vzchop se, soustřeď se, studuj, analyzuj... Kurva! Vzchop se!
Řvu na sebe bezhlasně, ale i tak z plných plic,
Je mrtvej! Chápeš? Už si to uvědom, je mrtvej a nic se na tom nezmění! Už Se S Tím Smiř!!
a nevím proč, nevím, jak je to možný, ale cejtím, že se mi do žil nalejvá nová energie. Novej impuls.

Znovu si sednu před datapad, ještě jednou se z hluboka nadechnu a pustím si to znova. Ale teď už se nenechávám ovládat debilníma emocema, definitivně vyhrál pragmatismus.
Rica... mám se postarat o Ricu? Ale já mám svůj život, sakra! Vždyť sis o ní přede mnou nikdy ani slovem nezmínil a teď předpokládáš, že se o tu pošahanou ženskou budu starat? Vyseru se na všechno, co buduju a co se mi začalo dařit, a budu zachraňovat nějakýho magora, kterýho ani neznám?! A navíc někoho, kdo se očividně snaží rozložit organizaci, kterou mám ráda?! No to si děláš prdel, ne?!

Ale další část jeho sdělení už není rozkaz... teď mluví ke mně.
Už je půlrok mrtvej, půlrok už je mrtvej, půlrok - mrtvej, mrtvej...
Můžu si v duchu opakovat, co chci, ale to stejně nic nezmění na tom, že slyšet ho mluvit ke mně – vážně <i>ke mně</i> - bolí. Bolí to, protože to otvírá starý rány. Zjišťuju, že mi zas tečou slzy... Do hajzlu! Já nesnáším slzy, nesnáším brečení, bulej jen slabý. Já nechci bejt kurva slabá! Už ne, už znovu ne...
Zkousnu si jazyk mezi zuby, silně, tak silně, že ucítím chuť svý krve. Bolí to, jasně že to bolí, ale to je jen dobře – bolest mi pomůže potlačit touhu fňukat. Už nikdy víc... určitě se to budu muset naučit, určitě to bude bolet, ale už nechci bejt slabá. Nikdy.
Chce ti zničit život, nezaslouží si, abys pro něj brečela...
Ta myšlenka mi bleskne hlavou tak rychle jako zkrat. A ihned si za ni dám imaginární pěstí. Na tohle nemám právo, i když je to jen pokus všechno si to usnadnit, na tyhle sračky zkrátka nemám právo!
Ne, tohle teď nesmím řešit, musím se soustředit, konec auto-blbostí, konec všech psychosraček – musím se soustředit!
Hřbetem ruky setřu slzy z tváře a rychle – pro jistotu - rozkliknu první složku, v který tuším informace o mý nový, nechtěný kamarádce. A pak dostanu nápad – možná blbost, ale člověk se naučí ověřovat všechny možnosti, ať jsou jakkoli debilní.
„Ty znáš Ricu?“
Tak nějak předpokládám, že tu ten vůl <i>uvnitř</i> pořád je.
„Nebo tě dokonce posílá?“
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Garth Devilman »

Kopanec aktuálnosti

Ánooo? Ozve se protáhlé zívnutí, jakoby někdo přijímal hovor.

Jo, ty se ptáš na Riku... Hmm...

Chvíli bylo ticho, než se Seech znovu ozval: Znal jsem ji stejně dobře, jako kohokoli v tomto komplexu, zato oni neznají mě, což je škoda...

Zapípal ti komlink, Kevin tě sháněl. Měli jste zpoždění.

Je pravda, že mi Resfereshané jsme poněkud výstřední, ale svých posvátných zvířat si cení...
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Heinz »

Tak ať jsem z obliga...

Jsem napjatá jak struna, zatímco čekám, než se vymáčkne, a nemám tucha proč. I kdyby totiž odpověděl kladně – copak teď něco vyřeším? Ne, jasně že ne...
Moc dobře vím, že se zbytečným soustředěním na hovadiny snažím vyvarovat jakýkoli hrozbě dalšího citovýho výlevu – ale jak se říká, dokud stroj funguje, drž od něj pracky dál. Jen ty pracky pro tenhle případ nahradím přiblble otravným myšlením.
Na zbylý složky na datakartě teď seru, nemám čas na pročítání...
„Znal jsem ji stejně dobře, jako kohokoli v tomto komplexu -“
To znamená co? Snad ne že...?

Takhle nějak vypadá prozření v holonovelách. Škoda, že si toho nemůžu dosyta užít, comlink nám dělá křena.
Do prdele! Zatraceně! Úplně jsem zapomněla na odlet!
Žvásty o posvátnejch zvířatech ignoruju, dokonce ani rasa asi, o který jsem v životě neslyšela a která by mě jindy fakt zaujala, mi je teď ukradená, musím se zabejvat důležitějšíma věcma. Třeba balením.
Většinu důležitejch věcí už mám sbalenejch, starej zvyk z Chrámu se v DOP hodí dvojnásob – mám proto v tašce náhradní energetický články do světelnýho meče, pro sichr dýchací masku a adrenalinový stimpaky... pořád používám padawanskej pásek, takže mám u sebe i energetický kapsule, jen tentokrát ještě doplněný o blasterový zásobníky. Pouzdro s blasterem už mám k pásku připevněný od zkoušek. Teď musím sbalit jenom datapad, cesty hypáčem jsou dlouhý, spousta času na čtení, takže nezapomenu ani na datakartu, nějaký hadry... a samozřejmě karton retek, bez nich nedám ani ránu.

Už mířím ke Kevovi, když si vzpomenu na 'okamžik prozření'. Jinak řečeno, ještě mám na Zeka jednu otázku.
„Heleď, ty mi dokážeš číst i myšlenky? Nebo komukoli jinýmu?“
Podráždění se ani nesnažím skrejvat, číst ve svý hlavě mám výhradní právo já, pro všechny ostatní je striktně zapovězená. Ale asi by mě to nemělo překvapovat, vždyť mi žvaní přímo v hlavě!
Ale důležitější je, mohla by to bejt obrovská výhoda, protože jak kdysi řek' někdo chytrej: informace, to jsou pravá moc.
Mohla bych z něj vytáhnout o místních obyvatelích všechno... s jedním velkým 'ale' – kdykoli z něj budu chtít něco vytáhnout, bude o tom vědět. Počkat – jestli to tak je, i teď ví, o čem přemejšlím. Bezva... na moment překvapení asi hrát nemůžu, co? Ale pořád můžu hrát jinou hru, malý vydíráníčko ještě nikdy nikomu neuškodilo.
„Až bude víc času, povyprávíš mi o Rice – a nějaký zajímavosti o Kevinovi nebo Gerllanovi... a něco“ nejlíp ňáká špína „o Bothě taky neuškodí. Považuj to za součást tvojí části naší dohody. A jestli se budeš vykrucovat nebo žvanit blbosti, krk pro tebe rozhodně nasazovat nebudu. S tím počítej.“

Omluvný ksicht nasadím o dost dřív, než mě Kevin vůbec stačí zahlídnout, říkejme tomu příprava na roli. Nač provokovat přiznáním, že mi je můj pozdní příchod vlastně ukradenej.
„Promiň za zdržení, stavoval se u mě Freddy a... trošku jsem měla na pilno.“
Jo, Rennil se rozhodnul ze mě udělat pečovatelku šílených ženských...
Ten nápad mi prolítne hlavou rychlejc, než nad ním opravdu stačím přemejšlet, ale okamžitě vím, že je to správně. Já mám svůj život, novej život... nemáš právo mi do něj ještě zasahovat.
„A Kevine, až budeš mít čas, chci si promluvit. Jde o Riku, možná najdu nějaký vodítka, jak ji najít.“
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Garth Devilman »

K cíli nebo cílům...?

Kevin na tvé omluvy nijak nereagoval a pouze ti pokynul k nástupu do transportu. Při zmínce o Rice mírně stáhl obočí, ale neřekl nic.

Asi tě zklamu, ale tahle schopnost je více než nárazová... Co na to říct? Mám úchylku na Zabraky nebo přesněji řečeno na tvůj genetický kód. Řekněme, že v tréningovém programu jsou vrátka, která mi s tebou umožňují komunikovat... Nicméně ti pomůžu, jak jinak než z osobních důvodů...
Seech se ušklíbl.

Ten nevypadá, že by chtěl mluvit... Poznamenal směrem ke Thranovi.

Transport mezitím odstartoval a základna se tak jistě vzdalovala z dohledu i dosahu. Ucítila jsi popíchnutí v žaludku, loď se ocitla v hyperprostoru

Všimla sis, že Kevin něco vytahuje z přihrádky. Byla to úhledně zabalená krabice.

Měla by ses převléknout, je třeba zachovat krytí serveru. Budu u pilota... Jako bývalý velvyslanec mám jistá privilegia, ale přece jen by bylo krajně nevhodné pošpinit rodinou reputaci. Zvedl se a chystal se odejít:
Riku nenajdeš dřív, než ona bude chtít, to mi věř.

...Moje slova... Ozval se po Kevinově odchodu tvůj „tichý“ společník.
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Heinz »

It's a long way...

Jestli se tu jeden něco vážně naučil, tak spoustu věcí ignorovat... hlavně spoustu věcí ohledně Kevina. Kdyby měl totiž analyzovat každý jeho pohled, každý jeho odtažitý gesto, musel by z toho zcvoknout. Kevin jak to sakra dělá?! každým svým posunkem dokáže dát najevo, jak člověkem pohrdá, jak ho viní... dík za zájem, ale na tohle si vystačím sama, děkuju pěkně.
Nakonec jsem docela ráda, že se můj novej 'kamarád' uráčil odpovědět, aspoň mi to pomůže věnovat se něčemu jinýmu. I když ani z toho žádnou radost nemám.
Jenom zabrakům? A to mám za co, za trest? Ještě pár takovejchhle 'náhod' a uvěřím, že mě nějakej bůh nemá moc v lásce a tohle je očistec. A klidně se pak dám na nějakou víru, však je výběr velkej.
Sakra... já chci klid. Klid, pokoj a mír. Je to paradox, ale ňáká má část mi říká, že bych dala cokoli za pár hodin v meditační místnosti v Chrámu... a to jsem to tam vždycky nesnášela.

Následuju Kevina do kajuty, mlčky, což ho určitě bude mrzet, když je dneska tak ukecanej. A skoro se už těším, až mi zmizí z očí. Čím dál častějc se přistihuju, že mi jeho věčně nasraná přítomnost vadí. Víc a víc...
Kdyby aspoň mluvil, sakra! Proč mi neřekne do očí, co mu kurva vadí?! Tohle zarputilý mlčení je tak k hovnu!
Na poznámku 'kámoše' o Kevinově mlčení přikývnu, aniž by mi došlo, že tuhle formu odpovědi asi Seech/Zak nezaznamená... ale to nevadí, teď stejně nemůžu mluvit.
Loď sebou trhne... tak zatím základno..., v duchu už mluvím sračky, abych překonala to zatracený ticho, to je zoufalý...
„Kevine, jak dlouho poletíme?“
Další zbytečná otázka, -je mi úplně u prdele, jak dlouho to bude trvat-, ale tahle aspoň není tak hloupá.

Už když vidím, jak něco vytahuje, začnu mít blbej pocit. A ten se jen prohloubí, když uslyším první větu. Převlíknout? Jak 'převlíknout'?! To jedem na nějakej blbej ples, nebo co?!
Na nic nečekám a vrhnu se ke krabici – a vážně, zlej sen se stal realitou. Šaty. Šaty a boty s podpatkem.
Vlastně, šaty by nebyly tak špatný, nemají žádný krajky a volánky, jsou střihem decentní a jednoduchý, nebejt dvou velkých „ale“ - Nesnáším večerní šaty, a hlavně, tyhle jsou... "světle modrý."
Světle modrý, kdyby aspoň tmavě, ale světle? Vypadaj jako dupačky v porodnici. A navíc, mám hodně špatnej pocit, že do stejný barvy ladily všechny hadry tý plážový bloncky z jedný nekonečný holonovely pro tupce. Ta postava z nekonečnýho seriálu byla nekonečně blbá... vlastně, celej ten seriál byl nekonečně blbej. A ty věci, co nosila, měly vážně úplně stejnej odstín modrý, jako maj tyhle. K zblití modrý...
„No tohle je snad zlej sen...“
Klid... může bejt hůř. Alespoň že těm blbcům došlo, že s mou kůží bych v růžový vypadala jak dvoubarevná cukrová vata... i tahle modrá je lepší.
S chutí (a nebo bez) do toho a půl je hotovo...

Nakonec se do toho nasoukám... nějak... snad správně. Díkybohu nemaj zapínání na zádech, jinak bych musela polooblečená k těm volům, ať mě ještě dopnou. Divím se, že mi nějakou záhadou docela padnou. Alespoň něco.
Jestli se člověk u Jediů něco nenaučí, tak nosit tohleto. Člověku běžně stačí pár rób stejnýho asketickýho vzhledu a s tím si vystačí u všech příležitostí... tenhle aspekt džedájství mi vážně chybí... A pak lodičky... fakt jsem ráda, že mám za sebou bojovej výcvik a s tím spojenou dobrou koordinaci, jinak bych po prvním kroku letěla na držku. Fakt paráda... ale ne, vím, že chodit v tom půjde, nakonec, jen přenýst těžiště na špičky...
A co zbraně? Jít někam beze zbraně je jako jít tam nahá.
Ale, když na to koukám, ani tohle nebude takovej problém, pouzdro na světelňák je sundavací, takže ho jenom přesunu na stehenní popruh. Na stehně se zbraň pod těma dlouhejma šatama ztratí... skvěle!
Úkol nejtěžší, smíření se s tím, že tohle všechno nedělám jen pro nějakou autoexhibici, ale že mě uvidí i jiní, oddálím malou kosmetikou – ten, kdo pořizoval ty šaty, myslel na všechno, i nějaký šminky v krabici nechal. Metody malování už mám díkybohu zmáknutý.
Jenže pak už okamžik pravdy oddalovat nejde... Takže léčba šokem. Vyraž hned, než si to stačíš rozmyslet.

Je pozitivní, že se mi moc nevrklá noha ani nezakopávám, když jdu do pilotní kabiny, ale to nic nemění na tom, že se cejtím, jak kdybych šla k Radě v převleku za klauna. V překladu - trapně.
„Chápu, že v rámci krytí jsou potřeba převleky, ale... na tohle si budu muset nějakej čas zvykat...“
Připadám si blbě...
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Garth Devilman »

Fun is on the way

Viděl jsem i horší… Zhodnotil to Thran, když se po chvíli vrátil v průměrném kvádru a oči mu pobaveně svítily.

Je to jedna z věcí na kterou se těžko zvyká, a proto je tak lehké ji přijímat. Úsměv na tváři zmizel stejně rychle jako se objevil.
Omlouvám se jestli působím poněkud roztržitě. Krom věcí týkajících se DOP a .. událostí s tím spojených, mi teď dost vlivných senátních šašků jde po krku, kvůli těm nevyřešeným bombovým útokům. Jistě smlouva byla uzavřena, ale spousta společností krachuje nebo se sdružuje do pochybných kartelů. Vím, že ti to na náladě nepřidá, ale je mi to líto…

Za 2 minuty provedeme přistání.
Hlásil pilot.

Vidíš, dočkala ses… Ozval se Seech.



Přistáli jste zjevně na soukromé ploše, neboť zde nebyl nikdo, kdo by vás rušil, ale ani vítal.

Nejsem z těch, co si potrpí na průvody. Můžeme? K muzeu je to kousek, nerad znečišťuju prostředí...
Bylo zajímavé sledovat, jak se s netečného jedince stává lehkovážný mladý muž.
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Heinz »

321. díl Dony Belleminy, jedijky zmítané horoucí láskou k pašerákovi Chosému, aneb - pravidelná dávka (n)emocí

Cože?? Vážně řek' - “Viděl jsem i horší"??
Hodit na mě lejno, nemohlo by to mít větší účinek.
Fakt doufám, žes myslel ten 'převlek' a ne mě – nebo mě snad chceš přirovnávat k nějakejm obstarožním vrásčitejm slepicím, co už padesátou sezónu obcházej plesy, aby si našly chlapa, a kterejm nedošlo, že šatečky alá dvacítka už na jejich povislých špekatých tělech dobře nevypadaj, nebo co?
Nakvašeně zkřížím ruce na hrudi, za tuhle poznámku mám chuť sundat si tu lodičku a praštit ho podpadkem do koulí. Ale další věta mě, přiznám se, trochu vykolejí... takhle by nepokračoval někdo, kdo by chtěl rejpat. Asi. Možná... aspoň si to teda myslím.
A pak spustí.
Nevím, co mám říkat... vlastně ani nevím, jak se mám tvářit. Tohle... je omluva? Vážně? No... asi jo. Tuhle část sociální interakce zrovna dobře nezvládám, přijmout omluvu – jak se to dělá? Jsem ráda, že už mám ruce zkřížený, jinak bych si s nima musela pořád hrát, a nebo aspoň otírat od potu, a snažím se v tom, co říká, najít nějakej skrytej význam. Proč? Sakra proč vlastně?!
Ne, tyhle situace vážně nezvládám...
Zkusím se usmát tím chápavým úsměvem, kterej jsem odkoukala z holovize, ale nemám tucha, jestli se mi to daří. Nic neřeknu, hlavně proto, že vycejtím, že se teď nejvíc hodí mlčet. Ale taky proto, že vůbec nevím, co bych měla říct. Je to... trapný. Pro mě, ale určitě i pro něj. Kevin není zrovna ten typ, kterej by plejtval omluvama a citovejma výlevama.
A 'psychohlásek', jak jsem si ho překřtila, tomu nasadí korunu. Pomyslná třešnička na dortu tohohle melodramatu.
Hm...
Jo, to sice bylo vysvětlení, který jsem chtěla... ale je zvláštní, že se o moc líp necejtím.

***

Balancuju na podpadcích, jak kdyby to byla hrazda, ale přesto můžu s uspokojením říct, že i když je rampa šikmá, cejtím se jistějc, začíná se mi to dostávat do nohou. Ale jsem ráda, že mě - nás nikdo neočumuje, i když - neříkal něco o rodinný reputaci a bývalým velvyslancovi? - je to divný, jasně že jsem nečekala rozvášněný davy, co budou mávat vlaječkama a cpát nám svý děti, aby byly 'osvícený' naším–jeho dotykem, ale nějakej blbej doprovod – jeden panák od kecání a pár tvrdých hochů, aspoň jeden nebo dva, to bych čekala. Ale nic. Jsme tu dokonale sami, inkognito.
Jenže nemám čas ani chuť se nad tím nějak zvlášť pozastavovat, protože – tohle je Onderon!
„Onderon“, několikrát si to slovo láskyplně převalím na jazyku, jak kdyby to bylo něco neskutečně lahodnýho. „Onderon“ - taky to zní lahodně. Mrazí mě příjemně v zádech a lehce se třesu vzrušením, na obličeji se mi usadí pokoutný úsměv. Je to divný, a to úplně - nikdy dřív jsem tu nebyla, ale přesto, přesto se cejtím jak doma.
„Můžeme vyrazit.“
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené mise“