Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Pakliže je hráč neaktivní déle než 30 dnů, jeho mise bude dočasně přesunuta sem

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Garth Devilman »

Kód: Vybrat vše

Klonové války jsou v plném proudu. Po útoku neznámých ozbrojenců před půl rokem se přece jen podařilo dohodu uskutečnit. Několik osob bylo zadrženo. O týden později byly nalezeni bez známek života ve svých celách. Po smrti mistra Rennila se  Kahria Sergar vzdává rytířského řádu a na doporučení majora Wosze nastupuje do výcvikového programu DOP.

Na území Republiky vznikají nepokoje. Skupina Černí Jestřábi, jenž je podezdřelá z napomáhání separatistickým jednotkám, krade a sabotuje válečné technologie, včetně vojenských prototypů DOP...
Základna DOP - rekreační místnost

Seděla jsi v rekreační místnosti se svými myšlenkami a datapaadem o nějakém významném vojevůdci. Zkoumání ti evidentně působilo potěšení. Dveře do místnosti se otevřely a v nich se objevil Kevin.

Připravena? Zdálo se to být jako rána bičem. A testy DOP nebyly procházkou růžovým sadem. Odměnou však mohlo být nasazená do terénu.

Od smrti mistra Rennila uplynulo půl roku a ačkoli se to zdálo být podivné, Kevin Thran za tu dobu ještě více zchladl. Šuškalo se sice, že má problémy zvládat práci a rodinu, ale nikdo se neodvážil mu to říct nahlas. Jako tvůj Patron měl za tebe zodpovědnost a dohlížel na většinu tvých testů.

Dnes tě čeká finální zkouška, tak si dej záležet... Finální zkouška zahrnovala boj beze zbraně, analytické dovednosti, zacházení se zbraní a psychologický test.

Kevin předvedl něco, co by se při troše zkoumání dalo nazvat úsměvem: Dnes propouští Freddyho z nemocnice tak doufám, že bude co slavit...

S těmito slovy se otočil a odešel. Hodiny ukazovaly deset minut do zahájení zkoušky v sektoru D4.
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Heinz »

Nový začátek, přítomnost... s nádechem minulosti

Základna DOP - rekreační místnost


Všechno je jinak. Všechno...
Půl roku, ale jako by to byl celý život.
A já si připadám tak moc... stará.
Stará a unavená.

Pět fází.

Popírání a touha.
Tři měsíce. Tři měsíce, kdy mi vědomí přišlo vzdálený jako sen a sny reálnější, než celý život předtím. Tři měsíce, kdy mě pronásledovaly noční můry se stále stejným scénářem - Ta situace, ta situace se opakovala pořád dokola, ale já jednala jinak, já ho zachránila... probouzela jsem se uprostřed noci, zpocená a s tvářema mokrýma od slz.
Ale přicházely i jiný sny, horší, zdálo se mi o době v Chrámu, o době, kdy bylo všechno ještě v pořádku, kdy bylo všechno fajn. A kdy jsme byli spolu. Předtím, než jsem se stala sirotkem. Zase.
A každý ráno jsem vstávala přesvědčená, že je vážně všechno fajn, že se nic z toho nestalo, že to byl jenom špatnej sen a on na mě bude čekat. Nečekal. A už nikdy čekat neměl.
Působí to jako směšně patetická holonovela.

Pak přišel vztek, obrovskej vztek a doteď nevím, jestli víc na sebe sama nebo na Řád – a možná na oba stejně. Ani nevím, kolik věcí padlo za oběť výlevům, nepamatuju si, kolik lidí jsem poslala do hajzlu. Je mi to jedno... Ale k něčemu to přece jen bylo. Nikdy jsem nevěnovala výcviku tolik času a energie, nikdy jsem se tolik nesoustředila na práci. Zlost byla tím nejdůležitějším a nejvýznamnějším katalyzátorem, díky zlosti jsem nikdy nepolevovala, nikdy neodpočívala. Jediové a jejich učení o harmonii mi mohlo políbit prdel.
Díky výcviku jsem ani nezaznamenala depresi, možná nepřišla, možná přišla a ještě neodešla, nevím. A nechci to vědět. Chci předstírat, že neexistuje a nikdy existovat nebude.

A nakonec smíření... jenže všechno je jinak, všechno je... špatně. Přišlo smíření a mě nezbylo nic.
Nic? To není tak úplně pravda...
Něco zůstalo.
Už půl roku jsem pořádně nespala. Někdy spím tři hodiny, jindy i pět, jenže není jediná noc, kdybych neměla blbý sny. Ne, o Něm většinou ne, ale jsou skoro stejně intenzivní, jako byly ty o Něm... plný strachu, zoufalství, bezmoci. Jsou živý, skoro jako vize v Síle, i když to skutečný vize nejsou. Ne. Určitě ne. A sem tam se v nich objevuje jeden aktér, starý přítel klon.
Ta slova, která mi řekl, mi zní v hlavě jak nesmazatelná zvuková stopa, která mě rozčiluje, ale která mě zároveň nějakým zrůdným a zvráceným způsobem fascinuje – „Už brzy tě bude třeba.“
Je mi z toho nablití a někdy nemám jinou chuť, než to všechno zalejt chlastem, nebo se zfetovat jak nejposlednější zkrachovalej sráč z ulice, protože – čím jsem já sakra lepší?! Čím je kdokoli lepší?
Každej den lituju, že jsem se nikdy nenaučila pořádně meditovat. Teď se o to snažím. Zbytečně.
Klid je faleš, chaos je pravda.

Od těch pokryteckých idiotů v Řádu jsem oficiálně odešla hned po návratu z nemocnice. Docela levně, řekla bych, jen děsně vážnej proslov, z kterýho si stejně nepamatuju ani slovo... měla jsem co dělat, abych potlačila nutkavý představy hořících a pak na prach spálených mistrů. A ne, nepotlačovala jsem je proto, že bych se za ně styděla, jen jsem čekala, že se mi budou hrabat v hlavě a hledat stopy temný strany. Směšný... Trochu paranoidně jsem se bála, že přeruší mý spojení se Sílou, sice je to metoda značně starověká, ale po Dookovi, který se stal pánem ze Sithu, ale hlavně po Sing a Ventress, které byly padawankami jako já, se strach zdál bejt oprávněnej. Ale, díky Síle, zbytečnej.
Nakonec, pořád jsem pod jejich kontrolou...

Všeho, co mě spojovalo s Řádem, jsem se zbavila okamžitě – copánek letěl první, padawanská róba hned potom. Chtěla jsem ji spálit, asi jako metaforu pálení mostů... jenže nějaká praktická část mýho já mi v tom zabránila, mohla by se ještě hodit. Ale... vážně to byla část praktická, nebo už jenom nostalgická?? Každopádně, teď se ty hadry válí někde kdovíkde...
Jediný, co si uchovávám, je meč – vyrobila jsem si na něj pouzdro z podpažního pouzdra na blaster, dá se dobře skrýt pod bundu, kabát nebo cokoli a zároveň je pořád po ruce.
“Meč je vaše prodloužená ruka, vaše součást, ale i symbol, symbol moci, kterou jste obdarováni a kterou Jedi užívá jen ve službě ostatním, jen k ochraně míru v Galaxii a střeží se ji využít ve svůj prospěch. Váš meč je symbol povinnosti a symbol míru, který jste se zavázali chránit...“
Kecy... je to jen zbraň. Možná drahá a cenná, ale jenom zbraň.

***

Už přes hodinu sedím nad tím datapadem, jako tolikrát předtím. Nejdřív šlo jen o alternativu „sezení před něčím ostřejším,“ ale pak? Pak jsem v tom hrabání se minulostí našla znova zalíbení, stejně jako kdysi. Sem tam to používám jen jako autoterapii, sem tam jako útěk do minulosti. A sem tam hledám paralelu. Jako u tohohle - Saul Karath – admirál galaktickýho loďsta. Sice je považovanej za zrůdu, paranoika, bestii, sice zradil Republiku a začal sloužit pod Revanem a Malakem, ale – ale mimo to všechno byl i člověk. A člověk nikdy není z principu zlej, zlý rozhodnutí dělá až pod tlakem a vlivem vnějších okolností. Nikdy není zodpovědnej sám. A až příliš často v tom maj prsty naši ochránci míru a pořádku.
Potahuju z cigarety a popel zklepávám na zem. Nic, co by připomínalo popelník tu není, asi se tu ani hulit nesmí, ale co, požární poplach se ještě nikdy nespustil a klimatizace si s kouřem vždycky zdatně poradí. A proto to není moje strarost.
Cigára jsem objevila někdy kolem třetího měsíce od jeho smrti, když jsem se začínala seznamovat se světem venku. Šikovný sračičky, který spolu s chlastem dovedly uklidnit pocuchaný nervy. Zkracujícího se dechu se bát nemusím, mám tolik pohybu, že si plíce ani nestačej uvědomit, že jsou zanášený. A když tak je tu Síla, ta holka je vždycky po ruce, když ji člověk potřebuje. Takže jediný, čeho se musím bát, jsou výdaje... prachy, prachy a prachy... kredity chtěj vždycky a všude, a za všechno.

Na změnu mě Síla upozorní chvilku předtím, než Kevin vejde, a tak jen tak tak stačím típnout a vajgl hodit pod nohy. Smradu se tak rychle nezbavím, ale což, komu se to nelíbí, ať si prdel políbí, jak říkaj děcka z ulice...
Navíc, Kevinovi to je jedno – a i kdyby nebylo, je tak apatickej, že by takový hovadině sotva věnoval pozornost. Jo, jestli je někdo ještě víc v hajzlu než já, tak je to on.

I když jsem sama sebe přesvědčovala, že mi to je jedno, stejně mě při připomenutí, že už jsou zkoušky, doslova, za dveřma, polije horko. Sakra.
Jestli chci tak moc sloužit Republice? No... to se vážně říct nedá... Jenže, co vlastně chci? Zachránit svět je trochu moc velkej kumšt... a navíc, proč sakra zachraňovat něco, co si zachránit nezaslouží?! Nasrat na morálku, vykašlat se na morální dilemata, ať si klidně celá galaxie zhebne, co mi je po nich.
Tak proč vlastně tohle všechno? Odpověď je vlastně jednoduchá... povinnost. Smysl pro povinnost... a nebo ještě líp – cíl. Protože bez cíle bych si dávno hodila mašli. A nakonec je jedno, jakej ten cíl je.
Jen nevím, jestli s tímhle přístupem mám šanci u psychotestů – bude jim stačit, že nehodlám začít genocidu jen proto, že se mi nelíbí ksichty?

Freddy se dneska vrací?
Spíš v duchu se usměju, možná by mě to i donutilo mít radost, ale nervozita mi to nedovolí. Jo, ta kurva nervozita... Jeden hluboký nádech následovaný hlubokým výdechem, ale nervozita neustupuje.
Chtělo by to cigáro...
Jenže už není čas. Deset minut...
Vstanu a spíš pro sichr zkontroluju, jestli mám všechno – možná je to zbytečný, nejspíš mi stejně všechno seberou, ale chci být připravená, hlavně pro osobní pocit. Hluboký nádech a výdech.
Tak jdem na to...
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Garth Devilman »

...Na cestě...

Po chvíli jsi se zvedla a vydala se na určené místo. Cesta na D4 vedla výtahem a poté třemi koridory trefně navzanými D1, D2 a D3. V těchto místech se dalo velmi snadno zabloudit. Šipky ukazovaly k místu určení.

Co si sakra myslíš, že děláš?! Bylo slyšet Hlas Kevina Thrana z dostatečné vzdálenosti a evidentně o pořádné hlasitosti.

Chci ji chránit! Druhý hlas patřil rytířce Ann.

Chránit, CHRÁNIT?! Thranův sarkastický smích se nesl chodbou. Kterej magor dá šestiletý holce do ruky světelňák?! Kterej magor dovolí šestnáctiletýmu puberťákovi provádět lobotomii?

Byla to její volba a věděla do čeho jde, to že se nechala vést emocemi... --- Bránila se tázaná.

To, že se nechala vést emocemi, způsobí, že brzo nepozná rozdíl mezi emocí a racionalitou.

A kvůli tomu trváš na provedení testu, ale může se to vyvinout...---

Ano, může se to vyvinout jakkoli, ale já bych rád měl na svém kontě pouze tři osobní selhání. A mám ji moc rád na to, abych ji počítal jako čtvrtý....

Hlasy utichaly jak se aktéři vzdalovali.
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Heinz »

Cizí rozhovory se poslouchat nemaj...

Šinu se k Dé čtyřce a snažím se sama před sebou nevypadat, že jdu na popravu. Ale ať se bráním jakkoli, žaludek mám pořád jako na vodě. Na jednu stranu si přeju se ztratit, a každý, kdo tu někdy byl, ví, že to není vůbec těžký, ale šipky mě vedou spolehlivě... asi spolehlivějc, než by se jistým osobám líbilo.
Kevinův hlas mě okamžitě přikove ke zdi, ani nemusím používat Sílu, aby mi bylo jasný, že jsou hned ve vedlejší chodbě. A Sílu nemusím používat ani pro lepší slyšitelnost, ječej na sebe jak dvě trhovkyně. Bosorky, milenka a manželka, který si vjely do vlasů... jenže - I bez uvažování mi snadno dojde, že manžílka tu hraju já.
To snad... o co jim kurva jde?!
Jen zaslechnu Bothu říct slovo „chránit“ a málem beru do rukou blaster.
Zase?! Zase ´chráníš´ ty rádoby-starostlivá krávo?! Myslíš si, že nevím, proč tu jsi?! Možná chránit, ale rozhodně ne mě, ty jedijskej otroku, ne mě, ale přede mnou!
A znova, v hlavě mi hučí uragán, bolí mě spánky z přemíry tlaku, s kterou se Eustachova trubice nedokáže vypořádat, a žaludek se zase obrací – jenže teď ne nervozitou. Tou rozhodně ne.
Takže podle tebe na to nemám... asi si ublížim, co? Nebo snad ublížim ostatním, až mi zase přeskočí?! Co se do mě, do kaduuský řiti, sereš! Kevin je můj patron ne ty, a tvůj zasranej Řád už vůbec ne!
Zas se tý osině v zadku povedlo otevřít mou třináctou komnatu, vypustit pravdu - i když jsem tehdá jednala impulzivně, tomu, co jsem klonovi říkala, jsem věřila... a nejsem si jistá, jestli stále nevěřím...
Do hajzlu! Kurva, kurva, kurva!!!
V návalu rozčilení praštím vší silou do zdi, odřu si klouby do krve, ruka mi brní... a bolest mi exploduje v hlavě, čímž se alespoň na chvíli hučení utiší. Je mi jedno, jestli mě ti dva slyší, jestli mě Botha cítí, skoro v to doufám...
Jenže, teď to není o nic lepší, dostavuje se totiž jiný pocit, pocit mnohokrát horší než vztek.
Jsem selhání, omyl... jasně, nepatřím sem, zůstávám tu jenom proto, protože je to bezpečnější, než kdybych si volně poletovala vesmírem. Jsem zklamání... A proto by mě nejradši úplně odsunuli na druhou kolej, abych už nic neposrala...
Bolí to, fakt to bolí – až moc na to, aby se můj organismus nevzbouřil a nevybudoval proti útočníkovi bariéru... k vzteku vede nejsnazší cesta a zároveň má taky nejhřejivější náruč.

Vím, že bych měla počkat až odejdou, všechny mé objektivní a racionální buňky přímo ječej, ať zůstanu na místě, ať nic nedělám a nic neposeru, ale – v jednom maj ti dva pravdu – já se holt vždycky radši poslouchala emoce.
Vyrazím za nimi, rychlým, rázným krokem, se značně sakrastickým úsměvem už dopředu připraveným.
„Hej!“
Zařvu na ně, abych si pojistila, že zpomalí, chci je dohnat, ne si hrát na loveckýho psa.
„Jdete k Dé čtyřce? Můžu se přidat? Mám stejnou cestu...“
Odmlčím se a přidám do kroku, chci dojít až k nim. Slečna jízlivost si žádá své, chce správné místo, správnou chvíli a správné načasování, než začne svůj majstštyk.
„A nebo se mám vrátit? Když to podle vás nezvládnu?“
Sakrasticky se ušklíbnu a výmluvně se podívám Jedijce přímo do očí, aby bylo jasné, s kým skutečně mluvím. Hlavně Kevinovi, ten mě, doufám, ještě úplně neodepsal.
Nechám atmosféru gradovat, než se začnu potichu a nevesele smát.
„Dovol mi, Keve, odpovědět ti tady-,“ kývnu směrem k Bothě, „-za všemocnou a vševědoucí ochránkyni celý galaxie. Víš, podle ni už selhání jsem, akorát že ne tvoje, jsem selhání Řádu – a určitě by rádi řekli že Gerllanovo, aby se ode mě mohli distancovat, ale ejhle, když je...“ Kámen v krku mi zabrání to doříct, odmlčím se, ale ne na dlouho. „Zkrátka, teď by to bylo neuctivé, že? Tady madam dozorce by mě nejradši zavřela někam, kde bych nebyla na očích a kde bych nemohla nic zesrat, nemám pravdu?“
Celou dobu mluvím sice otevřeně nepřátelsky, ale neřvu... poslední dobou vůbec neřvu, žádná hysterie, žádné emoce navíc... ale snad právě proto zní to, co říkám, mnohem vážnějc.
Ale to už slečna jízlivost míří do svého finále, jenže, najednou je poslední part zatraceně těžký. Najednou mám sucho v puse, najednou mi ztuhnul jazyk... ale já vím, že je zakončení třeba. A tím spíš to ví umělkyně.
„A jestli vážně chceš chránit mě, jak tu vyprávíš – neboj se, nemusíš...“ Nádech a ještě cyničtější úšklebek, „...já zabijím jen ostatní, ne sebe.“
Neudržím se tak, jak bych chtěla, do očí se mi začnou drát slzy, ale nutkání se slabošsky rozbrečet potlačím, nakonec slzy zůstanou v slzných kanálcích. Povedlo se, možná s nevědomou pomocí Síly, ale nakonec se povedlo, nemusím sklopit hlavu, nemusím porušit hutnou atmosféru, která vyvstala... A hlavně, nemusím se před tou namyšlenou banthou ponížit slzami.
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Garth Devilman »

...Bim, Bam, Bum...

Nezdálo se, že by je tvůj „trumfální vstup nějak zaskočil. Spíše se zdálo, že podobnou reakci očekávali. Nechali tě za pochodu takříkajíc prostřílet se, až ke konci chodby. Šipky ukazovaly už jen malý kousek k cíli.

Operativec věnoval Jedijce významný pohled: Dovolíš?

Zajisté, hádám, že se Cyd stejně zase někde zapomene… Spustí Ann ruce a bez mrknutí oka odchází.

Kevin počká až kolegyně zajde za roh a pak se k tobě otočí: Spokojená...?

Aniž bys stihla zaregovat, zjistíš, že se zády dotýkáš zdi.

Čekáš, že když se budeš chovat jak idiot, tak někdo sebere odvahu a nařeže ti? Je rozdíl odmítat pomoc, že si ji nesasloužím, anebo proto, že chci být za chudáka. Ani jedno nikam nevede! Kevin se odmlčel a pustil tě.

Chceš zahodit šanci,kterou máš, tak do toho. Chceš se vykašlat na přátele? No prosím! Nikoho tím nepotrestáš víc, než sebe. Máš vtom praxi ne?

Následoval krátký nádech: To už se rovnou na ten hrob můžeš jít vyzvracet, ale jeho památku tím rozhodně neuctíš. Tam jsou dveře... Dodal již o poznání klidněji.

...Je to na tobě. Vytáhl z kapsy skákácí kuličku a pohazujíc si s ní tě pozororoval. Byly slyšet jen zvuky odrazu a dopadu.
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Heinz »

Topit, nebo utopit

Čekám hrozby, čekám řev, čekám cokoli... ale asi jsem na chvíli zapomněla, jak fungujou poměry u džedájů. Odchod mi sebere vítr z plachet. S ní se chci pohádat, jenom s ní, ne s Kevinem. A teď? Teď, kurva, co?
Nejdřív pomalu a slabě, ale za chvíli už cítím, že ze mě vztek vyprchává jak voda z protržený přehrady, odchází vztek... a přichází únava. Ne fyzická, a snad ani ne psychická...zkrátka únava. A vím, že se musím na něco soustředit, jinak ji z hlavy nevyženu. Mám dost, už mám vážně dost... Jenže klid, zdá se, mi nemá být dopřán.
Asi bych měla mít výčitky svědomí – a asi i mám – jenže, jsou tak povrchní, usazujou se na mý slupce jako povlak na zubech. A jestli se někdy prožerou? Možná, snad - docela v to doufám, ale ne teď. Ne teď a tady.
Přesně v takovýchhle chvílích zjišťuju, jak zatraceně moc ten posranej řád nesnáším...!

Co po mně chceš? Mám se jít omluvit? Mám zpytovat svědomí – a nebo mám odejít? To chceš?!
Ta poznámka o mé „praxi“ je rána pod pás, zatraceně velká rána pod pás... a taky mi v odpověď žaludek udělá kotrmelec. Ano, nějaký hlásek hluboko unvitř hlavy mi napovídá, že si za to můžu sama, ale já to nechci akceptovat – ne, nemůžu, nemůžu to přijmout, protože...
Prostě ne! Nebudu brečet, nebudu řvát jak přecitlivělej idiot!
Poznámka o hrobě už mě teď nemůže zasáhnout víc, už je to jen dovětek, kocovina po opici, rána do spánku cvičným světelným mečem. A mé podvědomí se pořád nemůže rozhodnout, kterou z těch emocí, co se ve mně začaly proti mé vůli mísit, přijmu za svou – vztek? Úzkost? Uraženost? A nebo – nebo pocit viny? Ne, tomu nesmím podlehnout, tomu rozhodně nesmím podlehnout... jakmile přijmu vinu, -
- prostřelím si blasterem palici.
Radši se podpírat shnilou a smradlavou mršinou, než plavat na vlastní pěst a v moři se utopit... A nakonec, nakonec jsme přece vždycky sami.

Nejhorší je, že někde ve skrytu duše vím, že má pravdu.

Nadechnu se, že odpovím, ale hlas z hrdla nevyjde. Mám vážně dost... Nakonec se jen zády odrazím od zdi a vyrazím ke dveřím do Dé čtyřky, deru se přese všechno, chci se nadechnout volně, chci trochu osobního prostoru... A když ho dostanu, otočím se na Kevina a promluvím.
„Už je čas, ne?“
Mluvím stroze a příkře, a to nejen proto, že každé slovo vyžaduje veškeré mé úsilí. Vyrazím, ale najednou vím, že ještě něco říct musím, a tak už jen přes rameno dodám -
„A Kevine, ještě něco - možná jsi můj patron, ale rozhodně ne můj táta.“
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Garth Devilman »

D4

Kevin se pouze bezeslova usmál. Vstoupili jste do místnosti, kde již Cyd a Ann zařizovali vše potřebné. Místnost se skládala ze dvou, sklem oddělených bloků. V prvním bloku se nalézala počítačová konzole a ve druhém výmluvně vypadající kožené křeslo. Analytik se na tebe povzbudivě zazubil.

Ann věnovala Thranovi krátký pohled, jakoby se ujišťovala, že jedná správně. Nebyla to nejistota, týkající se Řádu nebo jakéhokoli prvku Jedijismu, byla to nejistota nad Kevinovým smýšlením. Cyd, Gallamin, který si váhavosti všiml rovněž, se pokusil situaci odlehčit.

Víš, nechtěli mě pustit s tebou do boje , prý bys mě hodně rychle vyprovodila z ringu. Po chvíli pokračoval: S.N.I. vezme tvoje dosavadní výsledky a smíchá je do určitýho typu algorittmu. Je to velká zátěž na fyziku a psychiku.

Tvá praxe v Síle se poslední dobou destabilizuje a S.N.I byl Investorem schválen jako výcvikový program. Měl by dodat potřebné sebevědomí. Dodal Thran.


Já můžu... Ozval se Cyd. Ann Váhavě otevřela dveře.
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Heinz »

D4... jupí...

Jsem ráda, že to Kevin nijak nekomentuje, už bych fakt neměla sílu se s ním dál bavit. A asi bych vážně musela zjistit, jestli na něj mám aspoň Sílu. Ale co, konec hypotéz, už je to minulost, teď koukám do budoucnosti...
A v tý budu muset nakopat prdel lidem i psychologům...
Cyd, jako vždy, odlehčí situaci – vážně mám toho chlapíka ráda, jeho nakažlivej optimismus by donutil i smrt, aby si dala na pár dní voraz – jenže periferním viděním uvidím i madam zubatou. A tváří se zase, jako by se chystala pokosit celou planetu.
Ano, jsem nekompetentní a nestabilní jedinec, Kevin je vůl, že mě pouští k testům, to už známe... a co dál?!
Pak ale promluví Cyd a napětí se rozplyne jak sithův stín před Yodou.
Je to fakt týpek, perfektní chlap...
Jenže, i navzdory jeho odlehčenýmu a veselýmu projevu mi jeho slova vytvoří slušný šutr v krku, který pořád nemůžu spolknout.
Es En, co? Kurva! Proč mi to připomíná Jedijský zkoušky na rytíře?! Všechny ty hrátky se Sílou, iluze vlastních fóbií a zhmotnělých slabin... Sakra!
Ztuhlé končetiny i stěna břicha, která odmítá dál pracovat... přísahala bych, že cejtím, jak mi žbluňká žaludeční šťáva, což je ale samozřejmě nesmysl. Nebo ne? Ale lékem je zase Kevin, bezva... škoda že zlo vyhání ještě větším zlem.
Destabilizace v Síle? Co tím chceš říct?! Že je ze mě lemra? Že si v poslední době připadám jak nějaký posraný mládě, co včera ukradli od rodiny proto, aby z něj udělali „bojovníčka Světla“? Moc hezký, vážně moc hezký...
Jasněže sama cejtím, že moje spojení v Síle není úplně v pohodě, od toho incidentu jde všechno do hajzlu, můj život, moje budoucnost... a nakonec to jediný, co mi ještě zůstalo, Síla. I když, zůstalo? Už stejně odchází, jako všechno... a jako všichni... Ale vážně nepotřebuju nikoho, aby mi to připomínal.
„Tak to slyšíš, Cyde-,“
mávnu směrem, kde tuším Kevina, ale z Cyda pohled nespustím,
„-klidně jsme si to mohli rozdat, už by v tom žádnej rozdíl nebyl.“
Zubím se od ucha k uchu, i když mi do smíchu není, ale to nevadí, smích léčí... prej. A prej i ten falešnej.
Ale než začnem, jeden dotaz ještě mám...
„A to Es En kdovíco, podle čeho to vyrábí testy? Podle složek... nebo snad podvědomí? Víš, připomíná mi to trochu testy v Síle...“
I když se snažím, hlas mi zní nejistě... a snad i trochu přiškrceně.

Omlouvám se za nekvalitu, jsem trochu mimo kůži :D
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Garth Devilman »

Vzhůru do končícího nekonečna

Ann věnovala Kevinovi nerozhodný pohled.

Jsem rád, že to bereš takhle... Reagoval Cyd, ale znělo to asi tolik přesvědčivě jako tvůj smích.

V podstatě jde o analýzu dat, Ujal se slova Thran. Tvé výsledky ze zkoušek, individuální cvičení. To vše dokáže vyhodnotit.

Mám dojem, že tady jde o trošku syrovější přístup, než Jedijismus... Zapochyboval Cyd.




Křeslo bylo překvapivě pohodlné. Aniž sis stačila věimnout, místnost se postupně proměnila.


TRÉNINKOVÁ SEKVENCE NASTAVENA


Zjistila jsi, že sedíš v místnosti za stolem a před tebou se rozprostírá široká škála zbraní. Pušky, pistole, sečné zbraně, jen světelný meč mezi nimi chyběl.

Před tebou se najednou zhmotnilo něco, co připomínalo vchod. Celou místností se rozezněl signál:

SEKVENCE SPUŠTĚNA

Stačilo už jen udělat krok...
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Heinz »

Hra začíná...

Vzato kolem a kolem, jsem ráda, že se to nikdo nerozhodnul rozmazávat – trochu jsem čekala Bothu, Jediové si myslí, že mají na Sílu a otázky Síly patent, ale dokonce i ta drží hubu. Šikovná...
Raději poslouchám Kevina, získat trochu informací, co můžou bejt k užitku, je rozhodně lepší než úvahy nad „sestrou“ z Řádu. Cyd jen doplní tu pomyslnou „třešničku na dortu.“
Syrovější přístup?? To je jako co? Žádný jeskyňky a nejtemnější kouty dušičky? Ok!
Někde z hloubky kdovíčeho ve mně – protože duší bych to nenazývala, tu látala dohromady Síla, a když ta teď je v hajzlu, z dušičky zbyla jen rozpáraná změť hadrů – vyhrabu jistotu, a ta přináší uklidnění.
Jestli „syrovější“ znamená vážně něco víc při zemi, já s tím rozhodně nemám problém! Jestli v tom virtuálním světě, nebo co mě čeká, mám nakopat prdel nějakýmu kdovíčemu a ukázat, že se nebojím vejšek, bude to hračka!
I když jen v duchu, dělám si z toho srandu, protože mi je samozřejmě úplně jasné, že to nebude žádná brnkačka, vím to moc dobře... ale dokud mi nebude hořet zadek od střel z virtuálního blasteru a nepokusí se mě rozsekat holografický Grievous, je lepší dělat, že mě čeká procházka sentimentovem.
Prosím, ať se to nezopakuje, ať se to nepřipomíná... radši ať se to ani náznakem neobjeví!

Jak se to říká... vzhůru do toho a půl je hotovo? Tak uvidíme...
Sekunda. Dvě. Tři. Chvíle mezi posledním zazvoněním a začátkem představení. Chvíle, než se herci rozhoupou, než najdou odvahu a vystoupí na jeviště. Napjatá chvíle, chvíle, v které je atmosféra hmatatelná, protože nervózní nejsou jenom herci, nervózní jsou i diváci. A jelikož v tomhle braku jsem ten herec já - nádech, zadržet dech... jdem na to.
Sednout si do křesla je ta jednodušší část, a co bude ta těžší?
Klid, uvolni se... přijímej věci tak, jak přichází, neuvažuj nad nimi, nehádej... poddej se Síle, nemysli, věř... Proč to kurva nejde?!

Napůl čekám, že se objevím vprostřed bitvy jako byla ta na Geonosis, ale ne, jen místnost alá kancelář, s arzenálem zbraní místo kancelářskýho vercajku. Vzhledem k tomu napětí před chvilkou cítím skoro zklamání. Ale je mi víc než jasný, že pravá sranda teprv přijde.
Co si vzít? Od každého něco? Blbost... jestli se tohle generuje podle mých predispozicí a voleb, mělo by se to přizpůsobit mně, ne já jemu. Já nejsem těžkotonážní soldat, to s radostí přenechám klonům.
Vždycky jsem spoléhala na mrštnost a rychlost, takže se budu držet tradice... vezmu si vibrodýku, pak využiju bohaté nabídky a šáhnu po WESTAR-34, sice má malý zásobník, ale zato je pekelně přesná. Světelný meč mi trochu chybí, ale – což byla jedna z mnoha věcí, která mě vyčleňovala z Řádu – jenom proto, že je to lehká, mrštná a neuvěřitelně silná zbraň... ale jenom zbraň, nic víc, nic míň. Není to má prodloužená ruka... moje ne.
Už se nechci dál zdržovat, už jsem na jevišti, diváci civí... je na čase hrát.
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Garth Devilman »

Gong

Vyzbrojená a odhodlaná jsi vkročila do neznáma. Rozkládala se před tebou kruhová místnost. Její rohy byly ohraničeny elektrickými klecemi, za nimiž se tyčily postavy bez tváří. Když ses podívala jejich směrem, všimla sis, že tam jen tak strnule stojí s rukama splyhlýma a bez života. Dveře, kterými jsi vstoupila se změnily v bezbarvou zeď. Na druhé straně se před tebou objevily dveře, ze kterých vystoupilo deset mužů v uniformách. Díky svému studiu a výcviku jsi je poznala. Šlo o počítačovou simulaci obranné jednotky „Testu.“ V rukou měli elektrické obušky a za pasem se jim houpali blasterové pistole.

Beze slova tě obstoupily, zatímco se strop zeleně rozzářil.
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Heinz »

Ou jé!

Sekundu jsem ztuhlá očekáváním a nervozitou. Sekundu, ve které se soustředím hlavně na to, abych tu ztuhlost vyhnala, protože vím, že ona je přesně tím důvodem, proč pěkná řádka lidí skončí hnít v kanálech. Rigor quod causat rigor mortis. Rigor, který se ale rozplyne s jejich příchodem. Protože pak už je mozek připravenej, pak už to chápe. Na tohle byl totiž nejen posledních pár měsíců, ale prakticky celej život trénovanej.
Oni = nepřítel = eliminace - efektivně, rychle.
Pochyby mizí a s nimi i běžné uvažování. Otěže přebírají instinkty a ráda bych věřila, že i Síla.
Ponoř se do přítomnosti,
Periferním viděním proskenuju okolí – klece pod napětím, vzdálenost?
budoucnost je v nedohlednu. Je jen teď a tady.
To musí vyjít...
Síla s tebou.
Je jedno, jestli jsi, Sílo, ve mně slabší nebo silnější, stačí, že tu se mnou jsi, víš? Pochyby stranou, myšlenky stranou. Je jedno, nakolik se na tebe můžu spolehnout, je to jedno, protože i když jenom slabě, stejně tu se mnou zůstaneš. Navíc, obě víme, že jsem se s tebou vždycky spojovala snáz ve vypjatých situacích, nikdy ne v klidu a míru, nikdy ne v harmonii... my obě víme, že meditace je píčovina.
A stejně se nebudu zlobit, když mě trochu povedeš...

Jednám rychlejc než myšlenka, nic nepromýšlím, konám. Instinkt. Síla.
Prudkým pohybem šáhnu k pravému boku, kde je upevněna vibrodýka, abych toho přede mnou donutila se soustředit na jedno místo, a v příští setině sekundy vykopnu levou nohou – směr: jeho koule. Pak přenesu váhu na pravou nohu a současně ho zaháknu za krk „véčkem“, klínem lokte. Využiju své mrštnosti a s tím spojené koordinace pohybů a stability, a vzápětí ho levačkou z vrchu kopnu do ohybu kolene - kopnutím se od něj odrazím a získám dost energie na to, abych se dostala za něj, a zároveň ho tím zbavím stability, díky čemuž se dostane do kleští. Pak ho strhnu víc na sebe a udělám pár malých krůčků vzad, čímž způsobím, že jeho stoj závisí na mě. Tak se mě nebude moct zbavit a přitom mi bude poskytovat štít.
Vytáhnu vibrodýku a bodnu ho do pravý ruky, aby upustil obušek. Pravou ruku by to mělo vyřadit z provozu. Chlapa pak chytnu pravačkou, tou s dýkou, hezky pod krkem. Tak uvolním svou druhou ruku, kterou následně hmátnu po jeho blasteru a vystřelím na nejbližší protivníky.
Vše v absolutní rychlosti a hbitosti.

Dál se kreju tělem před jejich útoky. A hlídám si, aby se mi nedostali do zad nebo do boku, i naboku by totiž s obuškem mohli udělat značnou paseku.
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Garth Devilman »

...Rock and ou...

Po své bojové eskapádě jsi dosáhla přinejmenším tří věcí. V první řadě šlo o naprosto spacifikovaného strážného, který ti mohl posloužit jako štít, stejně dobře jako zbraň, ačkoli i když jsi v ruce již držela zbraň střelnou. Střely byly zárukou pro odpravení dvou strážců, kteří evidentně působili velmi lehkovážně a zaplatili si vstupenku do křemíkového nebe. Pokud v počítačovém algoritmu existovala možnost vyjádření strachu, byly by to pravděpodobně dva úkroky zpět. Tak se aspoň zachovali první dva co tě chtěli každý z jedné strany obstoupit. Jeden se na tebe ti zprava pokusil v rychlém sledu vystřelit a následně podrazit nohy, zatímco druhý se tě evidentně chystal zaskočit zezadu. Ostatní se zatím rozmisťovali po krajích.

Hezká podívaná, chce někdo popcorn? Uslyšela jsi hlas odkudsi shora.
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 701
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Heinz »

Roll baby roll

Tři v hajzlu, sedm zbejvá...
Ta kreace vyjde přesně - ale do puntíku přesně tak, jak jsem zamejšlela, a mně začne matně docházet, jak moc mě to baví. Jo...

Mě to KURVA baví!

Komentovat sebe samu na záznamu, řeknu, že jsem byla ve svým živlu, že všechny problémy a nálady posledních dní byly v tahu, ustoupily radosti a zatraceně opojnýmu adrenalinovýmu hučení v hlavě. Řekla bych, že Jediové jsou idioti a neví, o co se připravují, když odmítají radost z boje. Jenže teď neříkám - a nemyslím si - nic, teď jednám instinktivně a jediný mý myšlenky se vztahují k následující sekundě.

Skoro ve stejný chvíli, kdy mi dojde, že se mě chystají obestoupit, chytnu svůj „štít“ oběma rukama, aby mi nevyklouzl, a strčím ho proti střílejícímu parchantovi, čímž snad zabráním pokusu mi podkopnout nohy a zároveň protivníka zbavím rovnováhy. Zapřu se pravou nohou a strčím ho vstříc „kolegovi“ převážně levou rukou, takže mi, doufám, zbude dost setrvačnosti na to, abych dokončila otočku a včas vystřelila proti druhýmu chlapovi, kterýho jsem měla před tímhle manévrem v zádech. Měl by být blízko, tak snad nebude moc vadit, že střílím od boku.
V jiný chvíli by mě hlas zarazil, ale teď propluje místností, aniž bych ho skutečně zaznamenala, vnímám jen přímé ohrožení, všechno ostatní je vedlejší. Radost a adrenalin vytěsnily z hlavy záležitosti budoucnosti, teď chci řešit jen to, co je teď a tady.
Uvědomuju si, že jsem se tím manévrem odkryla zbylejm hajzlům, takže vyskočím, opíraje se o Sílu, ve snaze dostat se jim za záda. Jestli se to povede, vystřílím do nich zbytek zásobníku a návdavkem zkusím "vykouzlit" silovou tlakovou vlnu, která by měla přeživší odhodit na klece.
Teď mě, Sílo, nemůžeš opustit! Teď ne!
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot

Příspěvek od Garth Devilman »

Let it end - with style

Náhlý příval adrenalinu byl sice nečekaný, a ač se mohlo zdát jeho využití víceméně morbidní, účel splnil dokonale. Tvůj štít posloužil jako skvělá návnada, což ve výsledku znamenalo, že jak útočník tak i tvoje „letící koule“, skončili na zemi. Teď jen stačilo zbavit se protivníka za zády, a to střelou z otočky, po které zůstal bezvládně ležet. Následně následoval výskok do výšky a zákeřná devastace protivníků na jejich vlastní půdě…

Výcvik dokončen, můžete pokračovat…


Po chvíli…

To je vše? Slyšela jsi pochybovačný Cydův hlas, když jsi přišla k sobě.

Máme hlášený hackerský útok na náš server na Olderonu. Cílem výcviku bylo připravit a získat Kahriinu sebedůvěru, což se myslím dle výsledků povedlo. Konstatoval Thran.

Taky si myslím, málem jsem se samou slastí pokecal hořčicí. Ozval se ti hlas těsně vedle tvého ucha.

Jdi si sbalit agentko, čeká vás mise, a my za čtvrt hodiny odlétáme, a Cyde… Zvedl Kevin prst.

Já vím, sežeň co nejlepší intel. Znáš mě ne? Gallamin se zatvářil dotčeně.

Je to banda snobů, a na večírku v muzeu, potřebujem jakoukoliv výhodu, a to můj náklon sklenky to rozhodně nezachrání… Thran pokynul tobě, příteli a odešel. Teprve teď sis všimla, že rytířka Jedi není v místnosti.
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené mise“