2. sraz Akademie 20. - 22. 2. 2009
Napsal: 23.2.2009 14:02:05
V pátek 20. 2. začal dlouho připravovaný druhý sraz Akademie Sithů, který se konal v Brně pod taktovkou Kenyho, který nás pozval do svého bytu, kde nás zavalil spoustou dobrot a následně i uložil ke spánku - což však bylo o značnou dobu později. 
Účastníci: Keny, Elinor, MrTukan, Mandalorian, Xavier a Potan
Zatímco jsme my, kteří pocházíme z jiných části republiky než je Brno a okolí, cestovali směrem do této moravské metropole, Keny a Elinor, jako obyvatelé Brna, se čile pustili již ráno do nakupování a postupem dne i do vaření. Asi kolem čtvrté (pokud si dobře pamatuji) dorazil Mandalorian, čehož jsem samozřejmě nebyl svědkem, protože tou dobou jsem byl ještě pohodlně usazen ve vlaku. Logicky jsem byl tedy dalším příchozím, kdo rozšířil řady "srazistů" byl já. U tramvajové zastávky mě doslova přepadla Eli s Mandem, který využil mého cestovního zmatení a zmátl mě ještě víc, že jsem chvíli ani nevěděl, kdo je kdo a dost možná ani kdo jsem já, za což jsem mu však v danou chvíli nebyl schopen ani řádně vynadat. To však brzy odeznělo a už krátkou dobu potom jsme seděli všichni čtyři nad talíři voňavého guláše, o kterém se mohlo Xavimu, který byl tou dobou stále na cestě, jen zdát.
Po prvním seznámení, gulášku a debatách mezi osmi očima jsme snad kolem sedmé večerní vyrazili tramvají (šalinou!) na hlavní brněnské nádraží, které jsem později, při odjezdu, řádně pohanil, abychom vyzvedli Xaviera, který se k nám, i přes drobné potíže s počasím, naštěstí dostal. Samozřejmě, že příchod do nádražní haly, kde na nás měl již zmíněný poslední, v sobotu očekávaný, účastník čekat, byl celkem úsměvný. Všichni čtyři jsme se rozhlíželi a tipovali, který muž s batohem bude tím pravým. Keny celou situaci rozsekl použitím mobilu, který spolehlivě odhalil, že jeden z našich tipů byl správný, i když teď již nedokáži říct, kdo ho vyřkl. Každopádně to znamenalo, že jsme již byli kompletní a mohli jsme vyrazit vstříc světlým zítřkům - vlastně plánům.. No vlastně v duchu toho večera zřejmě ne světlým, ale spíš tmavým, nýbrž se velice brzy rozlehla Temná strana Síly, která mezi námi převažovala a zahalila tak celý rozhovor probíhající při chůzi večerním Brnem.
Za debat o výhodách Temné strany a oddělování tzv. Jedi od sebe, (zejména Mandem a Xavem, kteří nechtěli dopustit, aby Eli mohla hledat oporu proti Temné straně u, zřejmě v tu chvíli nejsvětlejšího z nás, mě samotného), jsme dorazili až do restaurace Al Capone, ve které měl Keny známosti, a tak pro nás vydobyl stůl blízko baru, odkud jsme měli expresní přísun piva. Ve skvělé atmosféře jsme tedy poseděli, popili a podiskutovali o všem možném, od Akademie, přes samotné SW, až po školu.
Čas však utíkal a my začali být veselejšími a veselejšími. Po třech, čtyřech a u některých pěti pivech, jsme zamířili zpět ke Kenymu, kde na nás již čekala dobrá slivovička a samozřejmě také gulášek od oběda a těstovinový salát, který zaplnil naše hladová břicha. Večer se protáhl snad až do čtvrté raní hodiny, kdy jako první začal zařezávat Mand a to v poloze v sedě se zakloněnou hlavou, z čehož jsem měl, snad nejen já, spoustu zábavy. Ani když ho Xavier přikryl dekou, kterou našel Sith ví kde, Mand nehodlal změnit pozici a setrvával bez svého polštářku spící v sedě. Ostatní se uložili do běžné pozice v leže a všichni rychle po vydařeném a náročném dni usnuli.
Ráno (to už se psalo "hvězdné datum"
21022009) bylo však krušnější - tedy asi jenom pro mě. Minulou noc jsem zřejmě přepálil s alkoholem, respektive jsem zřejmě špatně odhadl sílu Kenyho domácích zásob, a tak jsem chtě nechtě po dlouhém boji se svým žaludkem musel kapitulovat a navštívil záchod, ze kterého se následně ozývali notoricky známé zvuky těm, kteří pijí bez záklopky. Ostatní však neměli takové problémy jako já a tak pokračovali dále v debatování a dokonce i konstruktivním tvoření. Za spolupráce vše přítomných vznikla nová MPM, zaměřená zejména na nové hráče na Akademii, kterou jsem také osobně přímo na místě posvětil, což nebylo ovlivněno špatným stavem mého žaludku, ale opravdovým nadšením z aktivity moderátorů, která neutuchala ani na srazu.
V době, kdy už na tom byl můj žaludek lépe a na plotně se právě dodělávala zelňačka, kterou Keny vařil k opožděnému obědu o třetí, se objevil i Potan. I přes neshody, které mezi našimi fóry v minulosti panovaly, se na srazu zachovala skvělá a přátelská atmosféra. Po zelňačce a ještě nějaké té další hodince se od naší skupiny oddělila Eli, která již patrně musela zamířit domů, a tak nás opět bylo pouze pět.
K večeru jsme se vydali obhlédnout kulečníkové herny s plánem párkrát si šťouchnout, avšak evidentně to byla poměrně naivní představa doufat, že v sobotu večer najdeme bez rezervace volný stůl, a tak jsme se chtě nechtě museli vzdát tohoto nápadu a následně jsme opět skončil v pizzerii Al Capone (na přání Manda s Xavem, kteří chtěli navštívil dětský koutek, který se jim minule evidentně zalíbil) jako předešlý večer. Tentokrát jsme si však zde dali kromě pití, kterým bylo u většiny z nás pivo, pouze já jsem pil džus, nýbrž by můj žaludek pravděpodobně nezvládl přísun dalšího alkoholu, také pizzu, kterou si neobjednal pouze Potan, který po jednom pivu musel vyrazit zpět na vlak domů a Keny, který si nechal připravit nějakou specialitu, která mu byla doporučena. Pizza byla samozřejmě skvělá. Tento večer jsme však již v podniku nezůstali tak dlouho, i přes nekončící debatu zejména Mandaloriana a Xaviera o technice sithů - snad v porovnání s republikovou. Únava z minulého dne se na nás podepsala, a tak jsme celkem brzy opustili restauraci a vydali se zpět na srazovou základnu - do Kenyho bytu, kde jsme ještě chvíli pokračovali cca do půlnoci.
Závěrečný nedělní den se nesl již v balícím duchu. Xav se musel vydat na cestu poměrně brzy - už si nepamatuji v kolik přesně. Zbylí čas jsme trávili sledováním zajímavých programů v televizi, tak jako chvílemi i minulý den. Nejeden komentář či debata, související s programem v televizi, byla zajímavá, a tak jsme se rozhodně nenudili. Brzy však přišla doba, kdy jsme se já s Mandem museli s Kenym rozloučit a vydat se na tramvaj, která nás měla dovést na vlak. Vyrazili jsme půl hodiny před třináctou, kdy měl Mandalorian naplánovaný objezd. Žel bohu se o zastávku blíž nádraží vykopal nějaký cikán ze dveří tramvaje jedoucí před námi při útěku před revizorkou a z toho důvodu byla tramvajová doprava na nějakou chvíli zastavena. Z obav z ujetí vlaku jsme pokračovali dál v cestě pěšky, avšak na další zastávce nás naše původní tramvaj již dohnala, a tak jsme nemuseli být naštvaní, že jsme dali patnáct korun za nic.
Na nádraží již všechno proběhlo v pořádku a Mand pokojně nastoupil do svého rychlíku, který se brzy rozjel směr Přerov? Prostě někam tam. Já jsem byl při čekání na vlak ještě svědkem příjezdu Ostravě spřátelených slovenských chuligánů, jenž přijeli podpořit Baník Ostrava ve fotbalovém duelu s Brne. Jak jsme se později dozvěděl, Brno zvítězilo, což mě celkem potěšilo při pomyšlení, jak dobytci, kteří naprosto zaneřádili vlak, kterým jsem posléze jel, museli vyvádět.
Všichni jsme z druhého srazu Akademii evidentně dorazili do našich domovů v pořádku a za sebe si myslím, že se sraz vydařil, i když byla škoda, že jsme se nesešli ve větším počtu. Doufám, že příště bude sraz také tak skvělý nebo třeba ještě trochu víc.
Těším se na další setkání a doufám, že příště už si sraz nikdo nenechá ujít, abych se nemusel psát s něším takovýmhle!
Provázej nás Síla
MrTukan
Účastníci: Keny, Elinor, MrTukan, Mandalorian, Xavier a Potan
Zatímco jsme my, kteří pocházíme z jiných části republiky než je Brno a okolí, cestovali směrem do této moravské metropole, Keny a Elinor, jako obyvatelé Brna, se čile pustili již ráno do nakupování a postupem dne i do vaření. Asi kolem čtvrté (pokud si dobře pamatuji) dorazil Mandalorian, čehož jsem samozřejmě nebyl svědkem, protože tou dobou jsem byl ještě pohodlně usazen ve vlaku. Logicky jsem byl tedy dalším příchozím, kdo rozšířil řady "srazistů" byl já. U tramvajové zastávky mě doslova přepadla Eli s Mandem, který využil mého cestovního zmatení a zmátl mě ještě víc, že jsem chvíli ani nevěděl, kdo je kdo a dost možná ani kdo jsem já, za což jsem mu však v danou chvíli nebyl schopen ani řádně vynadat. To však brzy odeznělo a už krátkou dobu potom jsme seděli všichni čtyři nad talíři voňavého guláše, o kterém se mohlo Xavimu, který byl tou dobou stále na cestě, jen zdát.
Po prvním seznámení, gulášku a debatách mezi osmi očima jsme snad kolem sedmé večerní vyrazili tramvají (šalinou!) na hlavní brněnské nádraží, které jsem později, při odjezdu, řádně pohanil, abychom vyzvedli Xaviera, který se k nám, i přes drobné potíže s počasím, naštěstí dostal. Samozřejmě, že příchod do nádražní haly, kde na nás měl již zmíněný poslední, v sobotu očekávaný, účastník čekat, byl celkem úsměvný. Všichni čtyři jsme se rozhlíželi a tipovali, který muž s batohem bude tím pravým. Keny celou situaci rozsekl použitím mobilu, který spolehlivě odhalil, že jeden z našich tipů byl správný, i když teď již nedokáži říct, kdo ho vyřkl. Každopádně to znamenalo, že jsme již byli kompletní a mohli jsme vyrazit vstříc světlým zítřkům - vlastně plánům.. No vlastně v duchu toho večera zřejmě ne světlým, ale spíš tmavým, nýbrž se velice brzy rozlehla Temná strana Síly, která mezi námi převažovala a zahalila tak celý rozhovor probíhající při chůzi večerním Brnem.
Za debat o výhodách Temné strany a oddělování tzv. Jedi od sebe, (zejména Mandem a Xavem, kteří nechtěli dopustit, aby Eli mohla hledat oporu proti Temné straně u, zřejmě v tu chvíli nejsvětlejšího z nás, mě samotného), jsme dorazili až do restaurace Al Capone, ve které měl Keny známosti, a tak pro nás vydobyl stůl blízko baru, odkud jsme měli expresní přísun piva. Ve skvělé atmosféře jsme tedy poseděli, popili a podiskutovali o všem možném, od Akademie, přes samotné SW, až po školu.
Čas však utíkal a my začali být veselejšími a veselejšími. Po třech, čtyřech a u některých pěti pivech, jsme zamířili zpět ke Kenymu, kde na nás již čekala dobrá slivovička a samozřejmě také gulášek od oběda a těstovinový salát, který zaplnil naše hladová břicha. Večer se protáhl snad až do čtvrté raní hodiny, kdy jako první začal zařezávat Mand a to v poloze v sedě se zakloněnou hlavou, z čehož jsem měl, snad nejen já, spoustu zábavy. Ani když ho Xavier přikryl dekou, kterou našel Sith ví kde, Mand nehodlal změnit pozici a setrvával bez svého polštářku spící v sedě. Ostatní se uložili do běžné pozice v leže a všichni rychle po vydařeném a náročném dni usnuli.
Ráno (to už se psalo "hvězdné datum"
21022009) bylo však krušnější - tedy asi jenom pro mě. Minulou noc jsem zřejmě přepálil s alkoholem, respektive jsem zřejmě špatně odhadl sílu Kenyho domácích zásob, a tak jsem chtě nechtě po dlouhém boji se svým žaludkem musel kapitulovat a navštívil záchod, ze kterého se následně ozývali notoricky známé zvuky těm, kteří pijí bez záklopky. Ostatní však neměli takové problémy jako já a tak pokračovali dále v debatování a dokonce i konstruktivním tvoření. Za spolupráce vše přítomných vznikla nová MPM, zaměřená zejména na nové hráče na Akademii, kterou jsem také osobně přímo na místě posvětil, což nebylo ovlivněno špatným stavem mého žaludku, ale opravdovým nadšením z aktivity moderátorů, která neutuchala ani na srazu. V době, kdy už na tom byl můj žaludek lépe a na plotně se právě dodělávala zelňačka, kterou Keny vařil k opožděnému obědu o třetí, se objevil i Potan. I přes neshody, které mezi našimi fóry v minulosti panovaly, se na srazu zachovala skvělá a přátelská atmosféra. Po zelňačce a ještě nějaké té další hodince se od naší skupiny oddělila Eli, která již patrně musela zamířit domů, a tak nás opět bylo pouze pět.
K večeru jsme se vydali obhlédnout kulečníkové herny s plánem párkrát si šťouchnout, avšak evidentně to byla poměrně naivní představa doufat, že v sobotu večer najdeme bez rezervace volný stůl, a tak jsme se chtě nechtě museli vzdát tohoto nápadu a následně jsme opět skončil v pizzerii Al Capone (na přání Manda s Xavem, kteří chtěli navštívil dětský koutek, který se jim minule evidentně zalíbil) jako předešlý večer. Tentokrát jsme si však zde dali kromě pití, kterým bylo u většiny z nás pivo, pouze já jsem pil džus, nýbrž by můj žaludek pravděpodobně nezvládl přísun dalšího alkoholu, také pizzu, kterou si neobjednal pouze Potan, který po jednom pivu musel vyrazit zpět na vlak domů a Keny, který si nechal připravit nějakou specialitu, která mu byla doporučena. Pizza byla samozřejmě skvělá. Tento večer jsme však již v podniku nezůstali tak dlouho, i přes nekončící debatu zejména Mandaloriana a Xaviera o technice sithů - snad v porovnání s republikovou. Únava z minulého dne se na nás podepsala, a tak jsme celkem brzy opustili restauraci a vydali se zpět na srazovou základnu - do Kenyho bytu, kde jsme ještě chvíli pokračovali cca do půlnoci.
Závěrečný nedělní den se nesl již v balícím duchu. Xav se musel vydat na cestu poměrně brzy - už si nepamatuji v kolik přesně. Zbylí čas jsme trávili sledováním zajímavých programů v televizi, tak jako chvílemi i minulý den. Nejeden komentář či debata, související s programem v televizi, byla zajímavá, a tak jsme se rozhodně nenudili. Brzy však přišla doba, kdy jsme se já s Mandem museli s Kenym rozloučit a vydat se na tramvaj, která nás měla dovést na vlak. Vyrazili jsme půl hodiny před třináctou, kdy měl Mandalorian naplánovaný objezd. Žel bohu se o zastávku blíž nádraží vykopal nějaký cikán ze dveří tramvaje jedoucí před námi při útěku před revizorkou a z toho důvodu byla tramvajová doprava na nějakou chvíli zastavena. Z obav z ujetí vlaku jsme pokračovali dál v cestě pěšky, avšak na další zastávce nás naše původní tramvaj již dohnala, a tak jsme nemuseli být naštvaní, že jsme dali patnáct korun za nic.
Na nádraží již všechno proběhlo v pořádku a Mand pokojně nastoupil do svého rychlíku, který se brzy rozjel směr Přerov? Prostě někam tam. Já jsem byl při čekání na vlak ještě svědkem příjezdu Ostravě spřátelených slovenských chuligánů, jenž přijeli podpořit Baník Ostrava ve fotbalovém duelu s Brne. Jak jsme se později dozvěděl, Brno zvítězilo, což mě celkem potěšilo při pomyšlení, jak dobytci, kteří naprosto zaneřádili vlak, kterým jsem posléze jel, museli vyvádět.
Všichni jsme z druhého srazu Akademii evidentně dorazili do našich domovů v pořádku a za sebe si myslím, že se sraz vydařil, i když byla škoda, že jsme se nesešli ve větším počtu. Doufám, že příště bude sraz také tak skvělý nebo třeba ještě trochu víc.
Těším se na další setkání a doufám, že příště už si sraz nikdo nenechá ujít, abych se nemusel psát s něším takovýmhle!
Provázej nás Síla
MrTukan
